Milenci a vrazi

Od úvodní hudby ♫ (Svoboda-nesvoboda) se dá tušit zrada. Co dál, že by retro-muzikál ? Filmová expozice kvalit seriálové znělky -"Ahoj, Juldo." -"Ahoj Romane", atd. Prostě film, jehož tvůrci řeší základnější problémy než převod Párala do filmové řeči. "Proč mě chceš zabít, Románku ?" Návrat Zl.Adamovské do páralovské role s generačním odstupem aneb Tak se kalilo (v) Ústí (24.01.2012)

První česká celovečerní telenovela. Film je plný plochých, nevýrazných a povrchních postav které se plácají z místa na místo, občas pronesou dementní proslov a nebo se s někým vyspí. Nic jiného se ve filmu neděje, i v názvu avizované vraždy si ani nevšimnete a ani nemá žádný (opakuji ŽÁDNÝ) vliv na děj ani na své okolí.. Jestli chcete důkaz že česká kinematografie poslední daby stojí celkem za hovno (těch pár vyjímek potvrzuje pravidlo) tak tady ho máte. (22.09.2006)

Marně přemýšlím, proč jsou Páralovy romány pro české filmaře tak velkým oříškem. Vždyť z toho všeho snažení nakonec skoro pokaždé vznikne nějaký paskvil. Ani Milenci a vrazi nedopadli o mnoho lépe. Tím zkarikováním postav se jakoby vytrácí závažnost námětu. Navíc se mi zdá, že Viktor Polesný vůbec nejde do hloubky problému a jen bezradně přešlapuje na povrchu. Což dokazuje i závěrečné nesmyslné nahlédnutí do roku 1989 s úděsně namaskovaným Jakubem Prachařem. Abych nebyla přehnaně kritická, tak alespoň po herecké stránce si diváci přijdou na své. Především Zlata Adamovská, Petra Špalková, Marek Taclík, Ondřej Vetchý a Jiří Langmajer se se svými rolemi popasovali výborně. (45%) (22.01.2021)

Vladimír Páral je autor s osobitým stylem fabulace. Jeho knížky jsem četl celkem rád, ale zase nepatří mezi ty, ke kterým bych se vracel. Milenci a vrazi odráží (tu více, tu méně realisticky) dobu politické nesvobody a její různé podoby cest za úspěchem či postavením. Film mě arci zklamal. Zaměřil se hlavně na několik motivů, zejména si libuje v sexuálních scénách (to se dnes dobře "prodá"), vytratila se satira či kritičnost, zbylo jen nedůstojné a plytké zesměšňování lidského zoufalství, šílenství či dokonce vraždy. (26.01.2012)

Láska přeci není jenom sex a erotika. Já když někoho miluju, tak s ním chci být pořád. Já s tebou chci i mlčet, já chci s tebou padat unavou, já s tebou chci umřít. Tak proč nechceš? A to bolí. Páral pro mne bude navždy nepochopitelným autorem. Jeho díla se rychle čtou, ale nikdy mne neosloví natolik, abych došla až k vrcholu, tedy závěrečnému dialogu díla. Filmové zpracování jeho možná nejsložitějšího a nejsilnějšího románu Milenci a vrazi je neosvojitelnou hříčkou příběhů lidí rozdílních a přesto tak stejných, stejně šílených. A na mne to celé působi příliš neosobně, příliš stroze, příliš dalece vzhlížející od reality. Výkony herecké vcelku dobré, Ústí nad Labem vykresleno snad ještě v hezčím světle, než by si zasloužilo. Avšak mé hodnocení je především ovlivněno skvostem jménem Zlata Adamovská. Její Zita je pro mne vrcholem hereckého umu. To, co jsem nedokázala najít u žádné jiné postavy tohoto díla, jsem našla v jedné jediné postavě. Zita zobrazuje lidskou touhu po něčem jedinečném, až nelidském. Její naivita, odhodlanost a následný pád nejen skrze společenskou vrstvu, ale skrze lidstvo samo, je vrcholem hereckého umění. To, co Adamovská dokázala ve své Zitě najít, se v české kinematografii za dlouhá léta již neobjevilo. O to silnější byl zážitek z tohoto nevídaného, lidsky sytého příběhu jedné ženy měnící se z dámy v naprostou trosku. (12.01.2019)