Příběhy včelích medvídků

Jako dítěti se mi to jen líbilo. jako dospělý se nestačím divit těm dada dialogům, které mohly vzniknout snad jen po celotýdenním tahu. "Ale pozor, ať se neuhodíte do hlavy. - Nám to nevadí, my jsme malincí. - Já to taky neříkám kvůli vám, já to řikám kvůli sobě, protože já se mlátim v jednom kuse." A to nemluvím o písničkách, které jak jednou uslyšíte, už se jich nezbavíte. Na políčku v jetelíčku, tam kde potok pramení... Přizpůsobovali jsme si je ke Starcraftu. Spadla bomba do báze... (09.05.2018)

"Tam, kde v noci jasně svítí světlušky, tam, kde za srdce tě berou berušky, tam, kde vesele si žijí čmeláci, tam, kde brouk si z brouka dělá legraci, tam nás dneska večer možná čekají, pojďme po špičkách a potají." Všimněte si prosím, že ani v textu znělky, v erbovním to znaku seriálu, nepadne ani zmínka o nějakých "včelích medvídcích". Čmelda a Brumda jsou přece čmeláci, jsou na svou identitu náležitě hrdí a padne-li v seriálu vůbec nějaká zmínka o včelách, je sršatě ironická a taková Mája by si ji za plástev určitě nedala. ;-) Myslím, že hlavní kouzlo toho večerníčku je právě v jeho neotřelém humoru, který vznikl do značné míry jako improvizační příspěvek Josefa Dvořáka a Pavla Zedníčka. Ani to věčné pošťuchování s Pučmeloudem nemá obvyklý charakter okázalého "trestání zla". Všichni přece víme, že i když ho čmeláci třeba zavřou "do sudu, do sudu, kde si asi nějaký čas pobudu", jak věštecky zpívá v teskném chansonu, je to spíš v rámci hesla "láska nehněvaná není milovaná". Jediný kritický osten zatnu na vrub hudebnímu skladateli (tuším, že to byl Petr Skoumal), který si pro největší hit seriálu, evergreen "Čmeláku chlupatý, už ti šlapu na paty", jaksi vypůjčil leitmotiv z Gershwinova Američana v Paříži. Na druhou stranu, Mistr by mohl být hrd a pyšen, že jeho hit tolik let po jeho smrti interpretovala taková Superstar, jakou Pučmeloud nesporně byl a je. 100% (10.01.2008)

Rozhodně jeden z nejpovedenějších českých večerníčků. Loutkám, nechybí styl a fazóna. Především Pučmeloudovi. Procítěné vyprávění v podání Josefa Dvořáka, Aťky Janouškové a Pavla Zedníčka. Nezapomenutelné Svěrákovy písničky s pěknými slovními hříčkami. Ne ne ne nesnídám, nesvačím, nestihnu to nestačím..Ústřední melodie a její text zde: Tam kde v noci jasně svítí světlušky, tam kde za srdce tě berou berušky. Tam kde vesele si žijou čmeláci, tam kde brouk si z brouka dělá legraci. Tam nás dneska večer možná čekají, pojďte po špičkách a potají. (18.02.2007)

Příjemný večerníček, který jsem v dětství milovala... Jako dospěláka mě překvapilo, že děj často není nic moc, ale to nejmenším dětem asi nevadí... Každopádně krásné loutky čmeláčků a chytlavé písničky s výchovným podtextem (hlavně ta Do pěti, do pěti... musíme být u maminky v doupěti :-)) Kvalita dílů v sérii znatelně klesá. Zajímavý komentář: Gemini. (21.02.2014)

Kdo by neměl rád Méďové a záškodníka Pučmelouda. Krásné dětství, parádní dabing a nestárnoucí melodie..Asi to nejlepší z tvorby Libuše Koutské a co mohla vůbec pro děti udělat. Dnešní děti už to možná tolik neznají, nebo nevnímají, ale já a generace dětí z osmdesátých let, dá se říct, že na tom vyrůstala. A nebít toho originálního soundtracku, který před časem vyšel, tak jsem ani nevěděl co tato geniální loutková záležitost ještě navíc skvěle interpretovaná Josefem Dvořákem v sobě skrývá za úžasné zvukové perličky. No jako malý jsem to až zas tolik nevnímal. Vždy jsem ale ani nevím proč nějakým způsobem ulétával a fandil hlavně tomu záškodníkovi Pučmeloudovi. Ten mě vážně dostával jednak svým originálním zjevem, a pak taky svou mluvou a svými hláškami. Hlášky a písničky tipu : Plná špajz, samý sádlo všude samý sádlo, přátelé chvátám, chvátám, nemám chvíli klid, sosáčkama sosáme bez přestání to samé, nebo, do pěti do pěti musíme bejt u maminky v doupěti, dnes už skoro zlidověly. Za 5*. (14.07.2006)