Příběhy včelích medvídků

Roztomile naivní dětské příběhy opatřené adekvátním dabingem a od podlahy po strop napěchované úžasně až úchylně chytlavými písničkami:) Druhá série z roku 1994 je ale už dost marná. Hlavně titulní melodie už není přítomna, což je samo o sobě významný důvod pro body dolů, a to už nemluvím o podivném obsahu jednotlivých dílů. Klasika však zůstane klasikou, takže zase někdy nashledanou tam, kde v noci jasně svítí světlušky;) BTW podle současného stavu práva je čmelák pro účely zákona včelou:))) (22.04.2008)

SIce loutkový,ale pěkně zpracovaný večerníček. Loutkové nemám ráda,záleží jak jsou loutky udělané. Třeba tady mi ty loutky nevadí, jsou pěkné,tenhle večerníček jsem milovala a dávám mu plný počet hvězdiček. Narozdíl od Jájy a Pájy,kde ty loutky jsou hnusný a dávala jsem odpad. Krásně namluvil i Pepa Dvořák, prostě parádní záležitost. Sádlo,samý sádlo. (30.12.2018)

Rozhodně jeden z nejpovedenějších českých večerníčků. Loutkám, nechybí styl a fazóna. Především Pučmeloudovi. Procítěné vyprávění v podání Josefa Dvořáka, Aťky Janouškové a Pavla Zedníčka. Nezapomenutelné Svěrákovy písničky s pěknými slovními hříčkami. Ne ne ne nesnídám, nesvačím, nestihnu to nestačím..Ústřední melodie a její text zde: Tam kde v noci jasně svítí světlušky, tam kde za srdce tě berou berušky. Tam kde vesele si žijou čmeláci, tam kde brouk si z brouka dělá legraci. Tam nás dneska večer možná čekají, pojďte po špičkách a potají. (18.02.2007)

Váhám mezi 70-80%. Jako dítě jsem tenhle večerníček nijak zvlášť nemusel a jeho písničky do dospělého věku prakticky neznal. Asi i proto, že jsem ze Slezska a ta česká čeština mi stále neleze přes uši (stejně jako většině českých Čechů naše krácená moravština :-) Ovšem Dvořák je zde skvělý, to nelze upřít! (17.11.2010)

"Tam, kde v noci jasně svítí světlušky, tam, kde za srdce tě berou berušky, tam, kde vesele si žijí čmeláci, tam, kde brouk si z brouka dělá legraci, tam nás dneska večer možná čekají, pojďme po špičkách a potají." Všimněte si prosím, že ani v textu znělky, v erbovním to znaku seriálu, nepadne ani zmínka o nějakých "včelích medvídcích". Čmelda a Brumda jsou přece čmeláci, jsou na svou identitu náležitě hrdí a padne-li v seriálu vůbec nějaká zmínka o včelách, je sršatě ironická a taková Mája by si ji za plástev určitě nedala. ;-) Myslím, že hlavní kouzlo toho večerníčku je právě v jeho neotřelém humoru, který vznikl do značné míry jako improvizační příspěvek Josefa Dvořáka a Pavla Zedníčka. Ani to věčné pošťuchování s Pučmeloudem nemá obvyklý charakter okázalého "trestání zla". Všichni přece víme, že i když ho čmeláci třeba zavřou "do sudu, do sudu, kde si asi nějaký čas pobudu", jak věštecky zpívá v teskném chansonu, je to spíš v rámci hesla "láska nehněvaná není milovaná". Jediný kritický osten zatnu na vrub hudebnímu skladateli (tuším, že to byl Petr Skoumal), který si pro největší hit seriálu, evergreen "Čmeláku chlupatý, už ti šlapu na paty", jaksi vypůjčil leitmotiv z Gershwinova Američana v Paříži. Na druhou stranu, Mistr by mohl být hrd a pyšen, že jeho hit tolik let po jeho smrti interpretovala taková Superstar, jakou Pučmeloud nesporně byl a je. 100% (10.01.2008)