Příběhy včelích medvídků

Na políčku v jetelíčku, tam kde potok pramení, dobře je nám po tělíčku, zákonem jsme chráněni. Sosáčkama sosáme, bez přestání to samé. Do pěti, do pěti, musíme být u maminky v doupěti. /// Chvátám, chvátám, nemám chvíli klid. Já tam, já tam dávno už měl být. Né, né, né, nesnídám, nesvačím, nestihnu to, nestačím. Promiňte, vážení, mám veliké zpoždění. (11.01.2008)

Krásný, loutkový večerníček s hudbou pana Skoumala a texty Zdeňka Svěráka, který jsem viděla prvně v roce 1984 o Vánocích a měla jsem z něj Vánoce jako malované! Včelí medvídci táhnou dodnes a neznám dítě, které by je neznalo. " Spadla kroupa do kraje, hrej si s ní než roztaje, spadla kroupa z nebe, sáhni si jak zebe...." (06.05.2016)

Davam 5 hvezdicek, ale jen te serii z 84. Ta novejsi je hrozna a jeji existenci ignoruji. Vceli medvidky jsem mela nesmirne rada jako dite a libi se mi to i ted, kdyz jsem uz davno dospela. Ze se jedna opravdu o vydarene a primo do detskeho srdce mirici dilko mi potvrzuje i moje 14mesicni dcera. Te jsem na zkousku pustila jeden dil (zajimalo me, jak na to bude reagovat, a i ja sama jsem si chtela svuj milovany vecernicek pripomenout) a od te doby ji musim opravdu omezovat prisun na jeden dil denne, protoze jinak by u toho byla schopna vysedavat cely den. Takove nadseni jsem necekala: smeje se u toho, u pisnicek tleska a tancuje a oci ji uplne zari stestim. To je pro me dukaz, ze tvurci opravdu rozumeli svemu remeslu a vytvorili nadcasove dilo, ktere oceni vsechny malinke deti, kterym je urceno. (04.03.2017)

Krasne propracovane loutky roztancene na obrazovce prinesly usmev do mnoha rodin. Dodnes si tenhle vecernicek pamatuju a miloval jsem a dodnes miluju uvodni pisnicku. Skoda, ze dnes se uz nic podobneho nevysila ani netoci. Je to sama kyberneticka pohadka bez poselstvi. Dnesni pohadky jsou mrtve. Tato neni a vsechny dnesni pohadky prezije. Trnkovy loutky byly vlastne vsechny dokonale. Nemluvim jen o tehle pohadkove serii. (14.03.2011)

"Tam, kde v noci jasně svítí světlušky, tam, kde za srdce tě berou berušky, tam, kde vesele si žijí čmeláci, tam, kde brouk si z brouka dělá legraci, tam nás dneska večer možná čekají, pojďme po špičkách a potají." Všimněte si prosím, že ani v textu znělky, v erbovním to znaku seriálu, nepadne ani zmínka o nějakých "včelích medvídcích". Čmelda a Brumda jsou přece čmeláci, jsou na svou identitu náležitě hrdí a padne-li v seriálu vůbec nějaká zmínka o včelách, je sršatě ironická a taková Mája by si ji za plástev určitě nedala. ;-) Myslím, že hlavní kouzlo toho večerníčku je právě v jeho neotřelém humoru, který vznikl do značné míry jako improvizační příspěvek Josefa Dvořáka a Pavla Zedníčka. Ani to věčné pošťuchování s Pučmeloudem nemá obvyklý charakter okázalého "trestání zla". Všichni přece víme, že i když ho čmeláci třeba zavřou "do sudu, do sudu, kde si asi nějaký čas pobudu", jak věštecky zpívá v teskném chansonu, je to spíš v rámci hesla "láska nehněvaná není milovaná". Jediný kritický osten zatnu na vrub hudebnímu skladateli (tuším, že to byl Petr Skoumal), který si pro největší hit seriálu, evergreen "Čmeláku chlupatý, už ti šlapu na paty", jaksi vypůjčil leitmotiv z Gershwinova Američana v Paříži. Na druhou stranu, Mistr by mohl být hrd a pyšen, že jeho hit tolik let po jeho smrti interpretovala taková Superstar, jakou Pučmeloud nesporně byl a je. 100% (10.01.2008)