Příběhy včelích medvídků

Večerníček k prasknutí narvanej legračníma hláškama a srandovníma písničkama:-))): "Tak co?" - No, ta levá..ta levá by utíkala, ale ta pravá je nervózní a pořád brzdí." No, to je určitě tim, že ta pravá je taky levá.. - "Sádlo, samý sádlo...to je ale mazaná rodina, oni mají všude samý sádlo", - "Podívejte jaké mám svaly pod křídlama ..no joo, ten má svaly.." - "To je ale tlustá kroupa" - "takovy maly tvrdy to nepoznám vubec.. No tak to si vemu" - "No, tak prosim tě, co děláš?? Ty mě kutálíš! Ty mě kutálíš jak mičudu.." - "Žádná lochnesska, já jsem Spleštule blátivá" - "nepouštějte mi to sem, tydle předměty, já jsem vzácný, mimořádně neobyčejný exponát!" - "No, to ne, co vás to napadlo pane Myš? Já nechci na špendlík." Hudba je pak kapitola sama pro sebe - Bílá, bílá, bílá, bílá, komu by se nelíbila. Bílá vrána, bílá noc, bílé není nikdy moc. " (26.02.2007)

Nejvetsi dobro like EVER! Muzeme si skripnout prstik pod dverma, muzou se nam rezat zoubky, muzeme byt vztekli ze nam maminka nechce dat na hrani ten nuz co s nim kraji zeleninu.... jakmile zaslechneme "na policku v jetelicku tam kde potok prameni" tak jsou vsechny trable a bolesti sveta zapomenuty a my ani nedutame a desne se tulime a radostne si brumlame a zoufala, unavena a krajne neupravena matka si spokojene rika ze cela ta strapace s detma asi prece jen ma neco do sebe... (08.10.2019)

"Tam, kde v noci jasně svítí světlušky, tam, kde za srdce tě berou berušky, tam, kde vesele si žijí čmeláci, tam, kde brouk si z brouka dělá legraci, tam nás dneska večer možná čekají, pojďme po špičkách a potají." Všimněte si prosím, že ani v textu znělky, v erbovním to znaku seriálu, nepadne ani zmínka o nějakých "včelích medvídcích". Čmelda a Brumda jsou přece čmeláci, jsou na svou identitu náležitě hrdí a padne-li v seriálu vůbec nějaká zmínka o včelách, je sršatě ironická a taková Mája by si ji za plástev určitě nedala. ;-) Myslím, že hlavní kouzlo toho večerníčku je právě v jeho neotřelém humoru, který vznikl do značné míry jako improvizační příspěvek Josefa Dvořáka a Pavla Zedníčka. Ani to věčné pošťuchování s Pučmeloudem nemá obvyklý charakter okázalého "trestání zla". Všichni přece víme, že i když ho čmeláci třeba zavřou "do sudu, do sudu, kde si asi nějaký čas pobudu", jak věštecky zpívá v teskném chansonu, je to spíš v rámci hesla "láska nehněvaná není milovaná". Jediný kritický osten zatnu na vrub hudebnímu skladateli (tuším, že to byl Petr Skoumal), který si pro největší hit seriálu, evergreen "Čmeláku chlupatý, už ti šlapu na paty", jaksi vypůjčil leitmotiv z Gershwinova Američana v Paříži. Na druhou stranu, Mistr by mohl být hrd a pyšen, že jeho hit tolik let po jeho smrti interpretovala taková Superstar, jakou Pučmeloud nesporně byl a je. 100% (10.01.2008)

Váhám mezi 70-80%. Jako dítě jsem tenhle večerníček nijak zvlášť nemusel a jeho písničky do dospělého věku prakticky neznal. Asi i proto, že jsem ze Slezska a ta česká čeština mi stále neleze přes uši (stejně jako většině českých Čechů naše krácená moravština :-) Ovšem Dvořák je zde skvělý, to nelze upřít! (17.11.2010)

Dokonalost v každém směru. Loutkářský kumšt, dabing, hudba ( neskutečně jemné melodie) a celý výchovný efekt pro děti. V době blikajících, navzájem se ničících, či za reklamu na něco se schovávajících televizních počinů pro děti, je potřeba se zamyslet, jestli to, na čem jsme částečně vyrůstali my, by nebylo dobré i pro naše děti. Ano, bylo, je a bude. (03.06.2013)