Jako kníže Rohan

Všetky nedostatky televízneho spracovania, ako nekvalitná kamera, nezdarilé kulisy a kostýmy sa dajú odpustiť. Pretože scenárenské prevedenie a hlavne herecké prevedenie koncertujúceho Menšíka, boli excelentné. Asi najlepší film o tom, ako peniaze dokážu zmeniť človeka tým najkrutejším a najzahanbujúcejším spôsobom. 75%. (07.02.2007)

Ó ano po nečekaném vzestupu, pýše, povýšenosti a já nevím čeho všeho, následuje většinou neodvratný a tvrdý pád na samé dno, tedy alespoň pokud člověk nemyslí na zadní kolečka a na nějakou tu životní investici. Takže ono má všecko své mouchy. Když se stane s chuďase náhle boháč tak je to vždycky o něčem jiném, než když se stane ještě s bohatšího bohatší. Tomu pád až zas tolik nevadí, ale ten chudý si přeci jenom nemůže zvyknout, na náhlou životní proměnu a je to přeci jenom trochu o něčem jiném. Krásná televizní inscenace, řekl bych že téměř nadčasově natočená, která má co říct i dnes. Inu stále platí rčení: postavení a úspěšnost se leckdy měřily - a vlastně i dodnes stále měří - jen podle hmotných ukazatelů. Ale čím více se takový zbohatlík chce připodobnit těm, kterým dosud mohl jen závidět, tím je trapnější. Vladimír Menšík jako zbohatlý Špáta podal skutečně velice hodnověrný výkon, a doopravdy jsem mu ho věřil. Závěrečný pravdivý rozhovor o skutečné Špátově situaci, společně s Josefem Bláhou, nebo poté doma s jeho matkou byl nádherný, ale také neuvěřitelně deprimující. Krásná prozaická hříčka o náhlém zbohatnutí a posléze o velice rychlém procitnutí a tvrdé realitě viz. závěrečný posměch dětí, se všemi velice dobře zahranými rolemi. (04.02.2007)

Vynikající zpracování Raisovy novely a taky pěkná psychárna. Netušila jsem, že zemřelou šestinedělku nosily do hrobu výhradně ženy. A vůbec, zbohatlý Menšík, jeho nadutá matka Roubíková, vídeňská šlapka Simona Stašová a spousta dalších lidiček. Tolik emocí v jednom filmu. Jásot, smutek, hořkost, zloba, pohrdání, soucit. A najdou se určitě další. (10.02.2014)

Málo nápaditý televizní přepis Raisova sociálního dramatu. Všechny postavy jsou velmi prvoplánové a naprosto předvídatelné, stejně jako celý příběh je jasný už předem. Dějová linka tím postrádá na zajímavosti a jediné, co by si divák mohl užít, by byly herecké výkony, kdyby ovšem herci měli co hrát. To však bohužel neměli, když záporné postavy postrádají jakékoliv kladné rysy a naopak kladné postavy jsou kladné přímo až čítankově, tudíž vlastně neživotné. Neživotná je tak i celá inscenace a svým provedením jako by patřila do stejné doby, kdy vznikla i knižní předloha. K tomu, aby to byl alespoň muzeální kousek ji však chybí autenticita. Depresivní obsah je tak podtržen i depresivním provedením, které nedokázala pozvednout ani slavná herecká jména. Učebnicová moralita bez jakýchkoliv uměleckých ambicí. (13.09.2020)

"Máte vy vůbec ponětí, co to je patnáct tisícovek? To se nedá prošustrovat ani za léta…." Venkovanu Špátovi se to tedy podařilo, než bys řekl švec. Vladimír Menšík v téhle nezvykle dramatické poloze je samozřejmě výborný. Výborná je i hudba Vítězslava Hadla. Ten samotný příběh o náhlém zbohatnutí a následném procitnutí v drsné realitě samých dluhů a exekuce je docela stále aktuální. Všechny ty kladné postavy (Gýrová, Pešek, Galatíková) stejně jako postava Špátové (Roubíková) na mě však působily tak nějak prvoplánové. Na plný počet hvězdiček to tak za mě není. (13.07.2022)