Jako kníže Rohan

Tohle je perla všech televizních československých inscenací!! Vladimír Menšík jako venkovan Špáta, který náhle zdědí 15000 zlatých po svém strýci a jeho proměna v boháče - pána, který si začne žít " jako kníže Rohan " . Jeho výkon snad kolikrát předčí i Lída Roubíková v roli jeho chamtivé, hamižné a panovačné matky. Její falešný pláč a naříkání na hřbitově při pochovávání její snachy, kterou tak nenáviděla, je odporné a nedůstojné. Televizní snímek je natočen i ve skutečných reáliích, takže působí přesvědčivým dojmem. Krásný příklad člověka, který zbohatne ne svým přičiněním a začne si hrát na někoho, kým není a všem ostatním je jen pro smích a sám o tom ani neví. Scéna, když matka veze na vozíčku již poblázněného Špáty je nevymazatelná z paměti. Geniální dílo podle předlohy Karla Václava Raise natočil Zdeněk Kubeček a jedná se zároveň i o jeho nejlepší režisérský zásek. Krásně tklivou hudbu složil Vítězslav Hádl. " Já mám 15 tisíc! A dva domy " (22.01.2016)

Dokonalý obraz absolutního úpadku člověka. Změna charakteru hlavní postavy(ten obrovský rozdíl je od první do poslední scény vidět měrou vrchovatou, a to je ten úpadek postupný), a hlavně její ztvárnění Menšíkem, to už patří ke klenotům. Jako vesnický buran Špáta mě opravdu přesvědčil, že dokáže být i charakterním hercem, který zvládá i tragické role. Výborný je i Pešek jako jeho hospodář a Ludmila Roubíková, která ztvárnila perfektně Špátovu matku(je zároveň i nejzápornější postavou díky svým intrikům). Špáta za svůj celkový úpadek vlastně ani nemůže. Zkazí ho především peníze, které mu přinesly i určitou moc(kterou však cití jen sám, ostaním je jen pro smích) a právě intriky jeho matky. Příběhem je to téměř podobné dědictví..., avšak tento příběh je vyloženě dramatický. Typická pro Špátu je věta co bych koupil jeden dům, koupím rovnou dva domy! Tato věta celý jeho charakter vystihuje. Závěrečná scéna vlastně jen dovršuje jeho úpadek. I když místy je to možná dnes už trochu naivní, je to film k zamyšlení se nad lidským chováním a nad vnímáním materiálních věcí(a jejich vliv na chování člověka) (05.02.2007)

Velmi drsné drama o tom, jak lehce nabytý, zdánlivě nevyčerpatelný mamon dokáže nuzáka pobláznit natolik, že zcela přestane vnímat realitu. Jeden z mála filmů, kde Menšík ztvárnil zápornou roli, ale zvládl ji bravurně, taktéž Roubíková jako jeho hamižná a snachou pohrdající matka. Líbily se mi i role dobráckých sousedů, které ztvárnili Pešek, Galatíková a Havelková. Silná je zejména scéna z pohřbu a působivá je též závěrečná scéna, kdy Špátu po mrtvici veze jeho matka na trakaři a do toho pokřikující děcka "Holoto Špáto, nemáš svý zlato." Dost negativistický film, proto jednou shlédnout mi bohatě stačilo. 60% (13.04.2019)

Taková (na můj vkus až moc televizní) pohádka pro dospělý na téma "lehce nabyl, lehce pozbyl". Pokud to ale člověk bude brát jako alegorii nebo podobenství, pak to svoje místo rozhodně má a občasná přehnanost tomu nevadí; myšlenku jsem pochopil a Špátovu proměnu (resp. jeho vývoj) jsem prožíval; zasáhl mě i ten konec (za výraznýho přispění Bláhy). Dobrý to je, ale že by zas takovej kult? Menšík je kažodpádně machr, to všechna čest. Jo a mimochodem - teď už je mi úplně jasný, odkud čerpal Badalameti inspiraci pro hudbu do Twin Peaks :-) (18.04.2015)

Já si na to pamatuju z dětství ještě z osmdesátek. Postarší Menšík, skvěle to zahrál, lehce nabyl, lehce pozbyl. Vždycky karbanil, vždycky chtěl být boháč a pak se to stalo, byl a najednou nebyl, přišel i o ženu a novorozeně. Je to celkem hezky natočené (v rámci československé televíze), je to takové docela těžké téma, kouknu na to někdy zase tak za 20 let. (09.08.2021)