Jako kníže Rohan

Drama o tom, co s člověkem dokážou udělat peníze. Asi je málo lidí, kteří by ustáli bez menšího klopýtnutí, takovou náhlou finanční injekci. Sám nevím, co by to se mnou udělalo. Tato inscenace velmi dobře ukazuje odstrašující případ, jak to muže s člověkem dopadnout, když přestane myslet na zadní kolečka. Na celém filmu se mi velmi líbil ten tragický konec, který byl sice nevyhnutelný, ale je zde velmi dobře zaveden až do úplného konce. A za další se mi líbil pan Menšík, který mi zde prokázal, že nebyl jen bezvadným vypravěčem a bavičem, ale že byl i znamenitým hercem. (04.01.2009)

Dokonalý obraz absolutního úpadku člověka. Změna charakteru hlavní postavy(ten obrovský rozdíl je od první do poslední scény vidět měrou vrchovatou, a to je ten úpadek postupný), a hlavně její ztvárnění Menšíkem, to už patří ke klenotům. Jako vesnický buran Špáta mě opravdu přesvědčil, že dokáže být i charakterním hercem, který zvládá i tragické role. Výborný je i Pešek jako jeho hospodář a Ludmila Roubíková, která ztvárnila perfektně Špátovu matku(je zároveň i nejzápornější postavou díky svým intrikům). Špáta za svůj celkový úpadek vlastně ani nemůže. Zkazí ho především peníze, které mu přinesly i určitou moc(kterou však cití jen sám, ostaním je jen pro smích) a právě intriky jeho matky. Příběhem je to téměř podobné dědictví..., avšak tento příběh je vyloženě dramatický. Typická pro Špátu je věta co bych koupil jeden dům, koupím rovnou dva domy! Tato věta celý jeho charakter vystihuje. Závěrečná scéna vlastně jen dovršuje jeho úpadek. I když místy je to možná dnes už trochu naivní, je to film k zamyšlení se nad lidským chováním a nad vnímáním materiálních věcí(a jejich vliv na chování člověka) (05.02.2007)

Esence české televizní dramatické tvorby, která v sobě nese výstižnou studiovou zkratku lidských charakterů a gest, všecho nezadržitelně spěje k závěrečné katarzi, pro mě několikarozměrná ilustrace teorie prostředníků (René Girard) - lidé napodobují druhé a jejich chování (tenhle napodobující princip je příznačně obsažen už v názvu inscenace "jako kníže Rohan") , aby se tak přiblížili ideálům a hodnotám, které vyznávají a které jsou pro ně ztělesněny v určitém člověku idolu = prostředníkovi (v tomto případě "panstva")... protože však ale nikdy nemohou být dokonale druhým a tedy dokonale naplnit svou touhu, končí jejich osudy tragicky, zde tento mechanismus logicky vede k totální (sebe)destrukci hlavní postavy. (25.01.2009)

Já si na to pamatuju z dětství ještě z osmdesátek. Postarší Menšík, skvěle to zahrál, lehce nabyl, lehce pozbyl. Vždycky karbanil, vždycky chtěl být boháč a pak se to stalo, byl a najednou nebyl, přišel i o ženu a novorozeně. Je to celkem hezky natočené (v rámci československé televíze), je to takové docela těžké téma, kouknu na to někdy zase tak za 20 let. (09.08.2021)

Vladimír Menšík je známý především jako estrádní bavič, konfereciér a komik. V roli chalupníka Špáty dokázal, že byl i prvotřídním charakterním hercem, jakému hned tak nebylo rovno. Scénárista a režisér dokázali převést zastaralý literární jazyk 19. století do moderní podoby, a vznikl tak nadčasový příběh o tom, jak prosťáček ke "štěstí" přišel. Téma je podobné jako v Chytilové "Dědictví aneb Kurvahošigutentág", ale v Rohanovi se s ním tvůrci vypořádali daleko civilněji a s tragickým vyústěním. Vedle špičkového Menšíka zdatně sekundují ostatní herci - zvlášť utkví v paměti Josef Bláha v miniatuře bezohledného manipulátora. Celkový dojem: 100%. (18.07.2006)