Pád do ticha

Mám rád horolezecké filmy, i když nabízejí v podstatě pořád to samé, ale Pád do ticha je pro mne velkým zklamáním. Nepopírám zajímavý příběh ani obdivuhodnou vůli k přežití (to jsou ty dvě hvězdy), ale způsob zpracování byl tragický. Dokumentární forma vytvořená dokola opakovaným stylem (týpek ve studiu řekne: "Pak mi to podklouzlo" a následně je zobrazen, jak mu to podklouzlo) mě do příběhu nedostala a skutečnost, že jsou od začátku snímku všichni spokojeně živí ve studiu, dávala i retardovanému divákovi nenápadné znamení, jak to asi tenkrát dopadlo. Pro mne je to tedy pouze nuda o dvou naivních manících, kteří nebyli připraveni na to, že by mohli mít problémy při výstupu, který se ještě nikomu nepovedl. (20.04.2011)

„Myslel som, že toho zvládnem viac.“ Asi by som sa za to mal hanbiť, ale toto ma nebavilo. Niektoré filmy sú zvládnuté slabšie/ priemernejšie, ale zato majú silný (etický, ľudský) rozmer, na aký sa ich o pár tried lepší bratia nezmôžu, pretože nevznikli podľa skutočných udalostí. PÁD DO TICHA je presne tento príklad. Je to film, ktorý má čo povedať, ale kebyže sa jedná o "čistý dokument" a nie "rekonštrukciu", určite by ma to zaujalo na 80%. Takto slušná horolezecká dráma "vraj podľa skutočnosti". (20.07.2005)

Při sledování filmu jsem téměř ani nedýchala. Je až neuvěřitelné co dokáže lidská vůle s tím, že se člověk nesmíří s osudem a bojuje jako lev. I přes svá zranění se dostat z ledové jeskyně na povrch, přes obrovskou ledovou pláň, kdy nevíte jestli se to s Vámi zase propadne. Díky Bohu, že to dopadlo tak jak to dopadlo, že na poslední chvíli se Joe dostal do "bezpečí". Nepochopila jsem proč jeho kamarádovi vyčítali, že ho na tom laně odřízl ... vždyť ho držel do svých posledních sil a když se hodiny a hodiny nehýbal, kdo z nás by si myslel něco jiného než to, že už nežije. Nemohl tušit, že to přežil, ale že je zraněný a nemůže se dostat nahoru. Určitě doporučuji a kdyby to šlo tak dávám nejméně deset hvězdiček. Velice silný a dojemný příběh podle skutečné události. (03.08.2011)

Toto je moje srdeční záležitost! Hory miluju. Sice „pouze“ jako vysokohorský turista (byť pár lezeckých pokusů již proběhlo), ale i tak dokážu plně (d)ocenit krásu (vele)hor a vžít se (alespoň částečně) do pocitů obou zůčastněných a představit si, co museli oba hlavní aktéři prožívat (viz dilema při odříznutí lana). „Tam nahoře“ jste (když dojde na lámání chleba) sami za sebe a stačí i mnohem méně (než prožívali oba hlavní aktéři), aby to bylo neřešitelné! Snímek je natočen na motivy knihy stejného názvu od samotného zůčastněného J. Simpsona (btw, ještě působivější) a je důkazem (ne)skutečné, (nezdolné) síly lidské vůle přežít. Kevinu MacDonaldovi se podařilo natočit téměř dokumentární formou (kdy hlavní hrdinové vypráví v prostřizích svůj příběh) nesmírně emotivní živočišnou podívanou, které se nevyrovná žádný hollywoodský celovečerák typu Vertical limit apod. slátaniny. Touching the void je působivě zpracovaná rekonstrukce příběhu dvou chlapů (horolezců), kteří se rozhodli v roce1985 zdolat vrchol 6365m vysoké Siula Grande (do té doby neslezené), kdy se při sestupu dostali do pořádné sloty, Joe spadnul, zlomil si nohu v koleni a kdy se (po nekonečném slaňování) dostal Simon Yates před nejsložitější rozhodnutí svého dosavadního života. To vše navíc prokládáno přesně načasovanými nádhernými scenériemi peruánských And, jenž nemůžou ponechat chladným ani člověka, co „vylezl“ max do 1patra rodinného domku. (04.01.2007)

Ale no ták, prosím vás...Presne tieto komentáre o pevnej vôli a sile ľudského ducha som tu očakávala, ako je možné, že sú ľudia tak smiešne predvídateľný? Jediné o čom tento príbeh naozaj bol je sila prírody! To proti čomu zúčastnení,okrem svojej vlastnej blbosti, stáli-bola matka príroda a to bolo zároveň aj tým, čo ich udržalo pri živote-pud sebazáchovy! Musím vás všetkých sklamať, ale nepovažujem za inteligentného a už vôbec nie obdivuhodného jedinca, ktorý si vezme poloprázdnu plynovú bombu na dlhatánsky výstup bez zastávok aspoň v jednom základnom tábore. Tak isto nezamieňam snahu o prežitie, ktorú máme geneticky zakódovanú za akúsi silu ľudského ducha. Nie som naivná a vidím, že jediný boj, ktorý sa tu odohral zviedli sily prírodné medzi sebou a to vinou ľudskej hlúposti. Musím priznať, že ponaučenie tu ozaj nechýba a to hlavne pre tých, ktorí necítia rešpekt a pokoru pred veľkoleposťou našej matky Zeme. Je múdrejší ten, kto pred veľkou horou sklopí v úcte zrak, alebo ten, kto sa ju pokúsi zdolať v smiešnej snahe dokázať si svoju vlastnú cenu a schopnosť ju pokoriť? Odpoveď je dosť jednoznačná. V tomto boji človek nikdy nemal šancu vyhrať, pretože ak aj výstup zvládol, opustil horu s vedomím svojej vlastnej slabosti.Ak by som mala písať o sile ľudského ducha-musel by sa Simon pre Johna vrátiť aj napriek tomu, že by riskoval svoj vlastný život. Filmu sa však nedá uprieť vizuálne nádherné spracovanie, uchvátili ma prekrásne zábery divokej prírody a pohoria Ánd. Preto navzdory tomu, že z každého rohu sálala ľudská blbosť, nemôžem inak, než dať plný počet, rozhodla som sa totiž, že budem celý snímok vnímať ako oslavu moci Prírody! (09.03.2014)