U pěti veverek

Jedna z těch opravdu velmi povedených válečných komedií se všemi prvky, které na těchto filmech jejich příznivci mají rádi. Báječný Plachta v roli sice ušlápnutého, ale spravedlivého a na konec také rázného pana domácího, Jan Pivec s Ladislavem Peškem v roli pro ně zcela typických mladých umělců, kteří mají do kapsy daleko, ale zato mají dobré srdce, a Jaroslav Marvan ve vedlejší roli zcela obyčejného, ale dobráckého vedoucího vinárny. Především první polovina filmu je neskutečně vtipná, Plachta co slovo to perla, Pivec s Peškem si skvěle nahrávají a především společné scény těchto tří jsou výtečné. Pak film trochu zvážní, aby ke konci zase (jako obvykle v těchto komediích) vše dobře dopadlo, zlo bylo vytrestáno a dobro mělo zelenou. Skvělá komedie, která je neprávem opomíjena. Hudba: Josef Stelibský (17.09.2011)

Jeden z mých nejoblíbenějších filmů pro pamětníky. Obdivuji, jak se zde tvůrcům podařilo vykreslit dobro a zlo v podobě ústřední dvojice manželů Houbičkových, ale i téměř klišoidní zápletku mladých chudých umělců, kterým se podaří souhrou okolností prorazit... Co bych v takovém filmu úplně neočekával, je upozornění na podvody a spekulace s nákupem pozemků. I tím si tohoto filmu vážím o něco více než jiných, protože se objevují originální témata a nechybí ani skvělé obsazení, kde září hvězdy tehdejší doby. (02.11.2022)

"Můj manžel nemá žádných soukromých záležitostí a není doma!" Dobromyseľný podpapučník Plachta sa konečne emancipuje spod nadvlády hogfogo manželky Pačovej a za pomoci veselých maliarov Peška a Pivca, vinárnika Marvana a mydliara Průchu si začne plniť potlačované sny. "Neuražte se, ale dokavaď z vás nebudou Rembrandti, ta činže z vašich kapes nepůjde." Jeho choť zatiaľ kuje pikle a podlieha zvodom mamonu. "Já svědomí nevedu, to se nevyplácí." Veľmi nenáročná, trochu naivná, ale skvele zahratá milá a príjemná komédia z pohnutých časov, ktoré ale nie sú na filme vôbec poznať. (02.10.2023)

„Uctivá poklona pane domácí, prosím, račte se posadit.“ - „Děkuji, jenom jestli nevytrhuju…?“ - „Nás už nemůžete vytrhnout, pane…“ Dvojice malířů, kteří nemají dostatek peněz nejen na malířské potřeby, ale také jídlo a hlavně nájem, už mohou spoléhat jen na hodného pana domácího, ale ten to musí zaonačit tak, aby jeho žena nic nepoznala…A fúrie Filoména je až překvapivě zlá, zákeřná a protivná kreatura. Míla Pačová se na ní vyřádila, ovšem její postava nedojde té proměny, kterou by člověk očekával (a je to spíš ke škodě). Naopak Plachtův dobrák se svou typickou aurou nakonec trochu překvapí a film se o něj může (jako již klasicky) opřít. Fajn byli i výše zmínění malíři Peška a Pivce. Tolik k postavám, ale bohužel i obecně ke kladům. Humoru je tu totiž povážlivě málo, jen sem tam nějaký frk, člověk se spíš usmívá, než že by se od srdce opravdu zasmál. Naopak naivity (ano, myslím tím ve srovnání s další dobovou produkcí) tu je na můj vkus až dost. Vidím to na lepší průměr. „Mistře, nemá ta ruka šest prstů?“ - „Puntičkáři!“ (04.08.2019)

Na snímku je krásně vidět rozdíl mezi komunistickými a fašistickými (protektorátními) díly. Zatímco komunisté oslavovali práci a hanili živnostníky a továrníky, za dob protektorátu se v souladu s fašistickou ideologií práce oslavovala taktéž, akorát živnostníci požívali úcty a továrníci působili jako vrchol ctnosti a hodnosti, a pokud už byli náhodou zlí, tak jen proto, že je práce a bohatství odcizilo od dělníků, stačilo se s proletariátem opět na vlastní kůži setkat a hned prohlédli a stali se znovu dobrými (např. ve filmu Nebe a dudy). Tento snímek mě podobně jako např. film Dědečkem proti své vůli dostal svým pozitivním laděním, protože se většinu času věnuje tvrdé práci, která nakonec přináší úspěch. Bohužel taky smrt, jak se ukázalo na Plachtově skutečném životním osudu, kdy doplatil na tvrdou dřinu v dolech. A propó Plachta... snad nikdy jsem neviděl uvěřitelnější herecký výkon než jaký předvedl v tomto filmu. (09.06.2013)