U pěti veverek

Milá pohodovka, která potěšila a pobavila diváky v tehdejších těžkých časech i mě po téměř po sedmdesáti letech. A ne jednou. S každou reprízou. Možná naivní, možná sentimentální, ale nakažlivě úsměvná a optimistická, která dokáže i po letech to, co dnes české filmy neumí. Potěšit duši a nabít baterky optimismem, pohodou, a kupodivu i energií. Plachta dotahuje k dokonalosti svého typického laskavého dobráka, stejně jako dvojka Pivec-Pešek vytváří další ze sehraných týmů chudých umělců. A potěší, jako vždy, Růžena Nasková, jedna z nejlaskavěji působících dam, které se kdy u nás objevily před kamerou. Stačí, aby se objevila na obrazovce a moje špatná nálada taje jako sníh. (12.11.2012)

Trochu naivní film, který jede v divadelním stylu, kdy dokáže černobílé charaktery (dobráckého Houbičku v podání skvělého Jindřicha Plachty i chamtivou Filoménu v podání neméně skvělé Míly Pačové) dovést až do absolutní krajnosti a kontrastu. Na druhou stranu, v některých věcech se Filoméně nelze divit, já bych s těmi čmáraly taky moc trpělivosti neměl. Houbička se i přes svou chorobnou laskavost projeví jako schopný podnikatel a vizionář, Filoména, která je tak šetrná na peníze, nakonec všechny mizerně investuje. A čmáralové, kteří jsou vlastně docela vtipní, dojdou také svého uznání. (04.02.2019)

Lehká úsměvná komedie o světě, kde nakonec všechno dobře dopadne, jelikož starý dobrý trouba Plachta potře zlou povahu své ženy. Primitivní (ale účinný!) scénář, kořeněný Peškem a Pivcem v roli rozevlátých intelektuálů, namíchává výborný koktejl pro nedělní odpoledne "pro pamětníky". Vše je v prvním plánu jasné, zápletky se velmi brzy rozpletou, překvapení se nekonají, přesto nostalgie první republiky pohřbí všechny pochyby a výtky, a do duše se vplíží klid. A to především od filmů tohoto druhu očekávám. Moc se mi líbil, pohádka jak má být. (17.04.2011)

Příjemná protektorátní komedie. Ačkoliv její poslání už dávno pominulo, opětovné uvedení jí vůbec neškodí. Plachta sice tentokrát trochu slevil, ale i tak to stojí za to. Film stojí za vidění už kvůli záznamu salonního herectví Míly Pačové (v její jediné hlavní roli). Škoda, že nebyla lepší filmová příležitost. (06.07.2003)

Jindřich Plachta je rozhodně největším pozitivem tohoto filmu. On byl prostě takovým hercem, který vám jen svou přítomností dokáže zvednout náladu. Je to takový hodný člověk z lidu, který se nechce zlobit, ale když už, tak to má následky. Jeho hašteření se s ženou je z její strany až překvapivě drsné a není místy vůbec komické. Ona tohle vlastně ani prvoplánově komedie není. (03.02.2015)