U pěti veverek

Trochu naivní film, který jede v divadelním stylu, kdy dokáže černobílé charaktery (dobráckého Houbičku v podání skvělého Jindřicha Plachty i chamtivou Filoménu v podání neméně skvělé Míly Pačové) dovést až do absolutní krajnosti a kontrastu. Na druhou stranu, v některých věcech se Filoméně nelze divit, já bych s těmi čmáraly taky moc trpělivosti neměl. Houbička se i přes svou chorobnou laskavost projeví jako schopný podnikatel a vizionář, Filoména, která je tak šetrná na peníze, nakonec všechny mizerně investuje. A čmáralové, kteří jsou vlastně docela vtipní, dojdou také svého uznání. (04.02.2019)

"Můj manžel nemá žádných soukromých záležitostí a není doma!" Dobromyseľný podpapučník Plachta sa konečne emancipuje spod nadvlády hogfogo manželky Pačovej a za pomoci veselých maliarov Peška a Pivca, vinárnika Marvana a mydliara Průchu si začne plniť potlačované sny. "Neuražte se, ale dokavaď z vás nebudou Rembrandti, ta činže z vašich kapes nepůjde." Jeho choť zatiaľ kuje pikle a podlieha zvodom mamonu. "Já svědomí nevedu, to se nevyplácí." Veľmi nenáročná, trochu naivná, ale skvele zahratá milá a príjemná komédia z pohnutých časov, ktoré ale nie sú na filme vôbec poznať. (02.10.2023)

Půvabná veselohra, milá, vtipná, v závěru příjemně optimistická.. Jindřich Plachta v roli pana domácího úžasný, ta jeho rebelie za mydlárnu se mi moc líbila a pomoc bližnímu - v tomto případě dvěma začínajícím malířům (výborní Pivec s Peškem) - upřímná a laskavá, taková až pohádková.. Moc pěkné, bylo mi opakovaně potěšením.. (13.11.2022)

Na snímku je krásně vidět rozdíl mezi komunistickými a fašistickými (protektorátními) díly. Zatímco komunisté oslavovali práci a hanili živnostníky a továrníky, za dob protektorátu se v souladu s fašistickou ideologií práce oslavovala taktéž, akorát živnostníci požívali úcty a továrníci působili jako vrchol ctnosti a hodnosti, a pokud už byli náhodou zlí, tak jen proto, že je práce a bohatství odcizilo od dělníků, stačilo se s proletariátem opět na vlastní kůži setkat a hned prohlédli a stali se znovu dobrými (např. ve filmu Nebe a dudy). Tento snímek mě podobně jako např. film Dědečkem proti své vůli dostal svým pozitivním laděním, protože se většinu času věnuje tvrdé práci, která nakonec přináší úspěch. Bohužel taky smrt, jak se ukázalo na Plachtově skutečném životním osudu, kdy doplatil na tvrdou dřinu v dolech. A propó Plachta... snad nikdy jsem neviděl uvěřitelnější herecký výkon než jaký předvedl v tomto filmu. (09.06.2013)

Doba byla nanejvýš nevlídná, nelaskavá, plná obav a nejistoty z věcí příštích. A protože, jak známo, není radno dráždit hada bosou nohou, uchýlil se režisér Cikán opět do bezpečného zákulisí staropražských ulic a uliček. Příběh jedné malé vzpoury je pozoruhodný především zásluhou vynikajícího Jindřicha Plachty, jehož noblesní portrét dobráckého domácího pána od pěti veverek je takřka příkladnou studií lidského porozumění, vzácným exemplářem člověka s dobrým, čistým srdcem a ušlechtilou duší. Po jeho boku se objevuje jak kohorta zavedených komediálních herců v čele s rozkošnou dvojicí živořivších malířů v osobité interpretaci Ladislava Peška a Jana Pivce, tak, poněkud překvapivě, také Míla Pačová, jedna z prvních dam naší první scény, která si roli panovačné satorie, jak vidno, náležitě vychutnala. Příjemný, lehce nostalgický film popisující zaniklé mydlářské řemeslo, ryzí charaktery, opravdová přátelství i malebná zákoutí malostranských střech je pro nás, nadšené obdivovatele, nadmíru poučným a libým zastavením v proudu času. A to věru není málo. (04.10.2008)