Slabomyslný vrah

Další ze severských oper, jejímž dirigentem je epochální Stellan. Ne nadarmo se říká, že bůh obdařil duchem prostší velkou dávkou upřímných a z hloubi vyvěrajících citů a ne bezdůvodně tvrdím já, že na obhroublá, zlá a sebou samými do pozice nadřazených povýšená prasata nakonec platí zase jen bič. Jeden velký souboj obyčejné svobodomyslnosti a panovačného útlaku. (05.10.2016)

Vela filmov Hansa Alfredssona spom nevidel, a pustil som si to preto, lebo film patri do tzv. vseobecneho rozhladu a ten mi treba. Kazdopadne skor artova zalezitost - prva cast filmu ktoru hlavny hrdina travi ako sirota madost zaujala, film ma kludne tempo, vyborne dialogy. Jo, anjelske vizie nic moc, s tym suhlasim, aj tak vsak dam maximalne hodnotenie. Stellan Skarsgard hral na urovni, film je to depresivny smutny, slzy, strach, utrpenie, to vsetko si divak rychlo vsimne. Videl som aj Bjorn Andresena - podla mnohych mal svoj najlepsi film Smrt v Benatkach, to ja nesuhlasim, tento Slabomyslny Vrah 1982 povazujem za jeho najlepsi film : 95 % (27.06.2020)

Souhlasím s uživatelem Dopitakem, že ta skoro poslední scéna je trošku mimo, jinak ale u mě převládá pocit mírné spokojenosti. Hlavně za Stellana, který už v tomhle mladém věku ukázal, jaký je to talent a to ještě v roce 1982 nikdo nemohl tušit, kam až to dotáhne. Výborný výkon a moc mu to slušelo, i s tím zaječím pyskem. (25.09.2014)

Nebýt andělů, scénám s nimiž jsem se musel spíš smát (vypadali jak Měsíčník, Slunečník a Větrník), asi by hodnocení dosáhlo stropu. Ale symfonici taky potřebujou práci. Stellan měl úlohu "snadnou", protože tyhle postavy jsou vděčný a často dostávají hereckou cenu (Forrest Gump, Lennie Small, Ernie Grape). Zahrál ovšem na výbornou, všechna čest. Líbil se mi způsob, jakým byla do snímku zakomponována švédská příroda. Chování lidí k sobě navzájem mi připomnělo nemytýho Knihkupce. Smutné, až na konci zatínáte pěsti. Stellan tak mladý, až nepoznatelný. (31.08.2014)

Bez špetky přidané hodnoty. Filmů o velkodušných (sic!), dobrosrdečných idiotech obklopených zdravou nemocnou (ne, právě nemyslím na hypochondrii) společností už vzniklo tolik (na první dobrou mě napadá Sloní muž, Co žere Gilberta Grapea a O myších a lidech), Slabomyslný vrah pak v téhle řadě nepřichází s ničím novým či objevným, vypadá jako by byl natočen dle příručky (hlavně co nejvíc spravedlivého rozhořčení), stává se filmem bez tajemství, bez překvapení - vždyť už pouhým názvem tvůrci divákům vyslepičili pointu, teď už jen čekat, za jakých okolností k onomu zločinu dojde! 55 % (26.09.2021)