Harold a Maude

Harold tráví čas na pohřbech, u demolic domů a jediná jeho zábava a taky truc matce je inscenování vlastních sebevražd. Jednoho dne se - na pohřbu - seznámí s osmdesátiletou Maude, která je naopak života plná a aniž by ho poučovala a moralizovala, jak to s chutí dělá jeho matka, strýc zelený mozek a psychiatr, nakazí ho silou Eboly životem. Nic pro ni není tabu - pózuje sochaři, tančí, sbírá věci s příběhy, krade (vlastně ne - bere si u chodníku !) auta .... prostě dělá si co chce, protože život je na stání na stopce moc krátký. Nádherná záležitost, která mě jen utvrdila v pocitu, že věk není omezující veličina .... ve štěstí. (24.05.2005)

Viděno 2 x. Podruhé jsem film Harold a Maude zhlédla v rámci přehlídky Projekt 100 2010. I tentokrát to pro mě byla velmi osvěžující podívaná. Přesto po objektivní úvaze nakonec srážím původní hodnocení o jeden stupínek níž. Lehce jsem se sklouzla po povrchu na druhý pokus, přiznávám. Na oba hlavní hrdiny jsem nazírala z nadhledu a udržovala si od nich dostatečný odstup. Poprvé tomu tak nebylo. Vzpomínám si, že před lety mě okouzlila především postava podivínského samorosta Harolda, dvacetiletého mladíka, který ze všeho nejraději navštěvuje cizí pohřby a natruc před svou matkou předstírá sebevraždy. Přitahován smrtí. Mrtvý živý. Omezován v životě nesmyslnými pravidly, předsudky, tradicemi a konvencemi, zakonzervován ve svém malém ponurém světě, uzavřen do sebe. Harold sám ví, že ve skutečnosti nežije. Vše se změní ve chvíli, kdy ho osud svede dohromady s extrovertní a živelnou Maude, dámou, která i přes pokročilý věk inklinuje ke všemu živému, barevnému a hlavně zakázanému. Kouzelná milostná tragikomedie s dobře pasujícím hudebním doprovodem, v němž vyčnívají především písně anglického písničkáře Cata Stevense. (20.01.2010)

Rozkošně absurdní film s vynikajícím soundtrackem a hlavními hrdiny, které nelze nemilovat. Málokdy se mi stane, aby mě film uchvátil už během úvodní scény, ale Harold je z těch postav, které umí zažehnout jiskru jediným pohledem. Jeho slabost pro sebevraždy, demolice a pohřebáky je odzbrojující, stejně jako koníčky jeho nové kamarádky Maude. Energická stařenka ráda zkoumá jízdní vlastnosti cizích aut, zkouší nové věci a umí se vymluvit z jakéhokoliv průšvihu. Když se ti dva setkají, svět přestane být šedivý, na obzoru se objeví duha a půl druhé hodinky uteče tak rychle, že ani nestihnete mrknout. "Stojím nohama na zemi, ale má hlava se dotýká hvězd". Takhle příjemné filmy by měly být k dostání na předpis. Aby je člověk příliš rychle nevykoukal. :) (03.07.2007)

Harold: You hop in any car you want and just drive off? Maude: Well, not any car - I like to keep a variety. I'm always looking for the new experience...Není to smutné, že ze všech filmů, které jsem letos ve Varech viděla, mě nejvíce okouzlil bláznivý žánrový chameleon Harold and Maude z roku 1971, kdy i mí rodiče byli malými dětmi?:) Není. Příběh dvacetiletého Romea a jeho osmdesátileté Julie je jako nádoba s živou vodou, ve které je místo minerálů bizarní humor, originální romantika, šílené nápady a svěží optimismus v tom správném poměru, karlovarské prameny neměly ani tu nejmenší šanci... :) Vyplatilo se hodinu se mačkat v davu a vychutnat si na velkém plátně Haroldovy sebevraždy, Maudino drandění ve vypůjčených kárách, jejich živelné řádění a nakonec aplaudovat hlavnímu představiteli na pódiu... (04.07.2007)

Harold je fascinován prozkoumáváním možností, jak být vyškrtnut z evidence živých. A kromě toho se vyžívá ve všech podobách zmaru (pohřby, demolice). Jeho mládí, samo o sobě, není vůbec předpokladem pro štěstí, protože „ být mrtvý ho baví“. Naopak Maud je okouzlující i když hodně odkvetlá „slunečnice“, která žije naplno a kterou těší každé nadechnutí, každá maličkost, každý přestupek „mám ráda pestrost, nové zážitky“. Film je úchvatným sledem absurdních situací a krásné hudby „Trouble, oh trouble set me free. I have seen your face And it's too much, too much for me. Trouble, oh trouble can't you see You're eating my heart away And there's nothing much left of me..“ (02.08.2005)