Muž, který nebyl

Keď sa na to pozerám spätne, Coenovci týmto filmom a na ďalšie tri snímky poriadne vypli a povolili na razantnosti. Za to sa k nám dostala ale konečne jedna z pravých novodobých noiroviek, ktorý priam dýcha starou, nezabudnuteľnou atmosférou, presne akoby ju boli natočili pre päťdesiatimi rokmi. Plynutie chcelo viac vzrúša, ale kamera, nasvietenie, to hranie sa s čiernou a bielou a minimálne scenár by si zaslúžil aspoň oscarovú nomináciu. A Shalhoub dominoval. 80%. (07.05.2008)

Bol som muž, ktorý bol v kine, ale nebol som divák, ktorý bol po celý čas duchom prítomný. V roku 2001 som asi nepatril medzi cieľovú skupinu, uvidíme nabudúce. Vtedy som ani nevedel, čo je to film Noir. Ale za vyslovené sklamanie Muža nepokladám, tým je pre mňa od Coenovcov Braček, kde si. Vtedy mi stačilo, že som sa pri tom v kine nenudil a mohol pozerať na Scarlett. (30.05.2012)

"Řekl jim, aby nehleděli na fakta, ale na význam těch fakt. Pak řekl, že fakta nemají význam." Pokud bych byl někdy souzen, tak bych se obrátil na advokáta Riedenschneidera. Ten je neskutečně zábavnej. Za hodinu u soudu si klidně naúčtuje dům nebo firmu, ale kdo by lpěl na majetku, když jde o zábavu. Já mám zábavu rád, ale kromě pana advokáta mi ji dodal už jen Velkej Dave a to ještě v časově omezeným množství. Ti ostatní to brali moc vážně a vláčně. Jedinej, u koho mi to nevadilo, byl holič Ed, kterej si svou bezvýznamnost užíval fakt parádně. Taky bych chtěl bejt tak krásně smířenej s osudem, ale nemůžu toho dosáhnout, protože si strašně rád poměřuju péra s jinejma alfasamcema. (29.10.2021)

Už som videl niekoľko filmov od Coenovcov, takže nemôžem povedať, že mi je ich dielo neznáme. Ale ani to, že patrím k ich nekritickým obdivovateľom. Ich tvorba je zaujímavá a nevšedná. Platí to aj o Mužovi, ktorý nebol, ktorý radím k tomu lepšiemu z ich tvorby. Voľba čiernobieleho filmového materiálu a Billyho Boba Thorntona do hlavnej úlohy boli pre úspech filmu rozhodujúce. Frigovsky nehybná tvár hlavného hrdinu akoby symbolizovala nehybnosť jeho prázdneho a stereotypného života. Ale nielen on, ale aj ostatné postavy sú výborne vykreslené. Vrátane mladučkej Scarlett Johansson povinne cvičiacej Beethovenovu Mondschein sonate, ktorá sa nevymyká z plejády neúspešných a problémových postáv zaľudňujúcich tento film. Príbeh má množstvo peripetií, ktoré umožňujú nevnímať jeho relatívne pomalé tempo. Som rád, že som si pozrel tento film. Len som mal po istom čase nutkanie spočítať scény, v ktorých Ed Crane nefajčil. Ak by justícia chvíľu počkala, nepotrebovali by na exekúciu ani elektrické kreslo. (02.08.2012)

Pro mě překvapivý a zcela odzbrojující film. Souhlasím, že tento snímek Joela a Ethana Coenových není noirem, jelikož "černý film" je vymezen především dobou. Ale líbí se mi užití výrazu - neonoir. Je tedy spíše poctou filmům, které ve 40. a 50. letech minulého století reflektovaly kulturní a politické vlivy ve Spojených státech a staly se díky svému přízračnému stylu spíše novým směrem filmového umění než pouhou reflexí. Podobu můžeme nalézt jak v charakteru a formě, tak ve volbě způsobu technického zpracování. Zápletka je samozřejmě kriminální a snad neprozradím příliš, když řeknu, že se jedná o vraždu. Je zde víc než kdy jindy patrná "špinavost" a zkorumpovanost světa - druhá strana mince. Jakoby zmizela nějaká clona a odhalila divákovi dříve neviděné zkažené jádro společnosti, kde však vždy zbývá nikdy nenaplněná jiskřička naděje. Zobrazované prostředí není nijak ohyzdné, zato z něj však čiší depresivní všednost a osamocenost. Povětšinou je noc nebo šero (kterým působí i mnohé interiéry), kdy vznikají pitvorné stíny a vše, co je za dne jakkoliv krásné, vzbuzuje touto dobou obavy a hrůzu. Ale přes všechnu stylizaci a bezchybnou režii by tento film byl polovičatý bez fantastického projevu Billy Bob Thorntona. Ten odvádí vynikající výkon v roli Eda Cranea, životem otráveného zaměstnance typického amerického holičství. Ed vede jednotvárný život, je často zmítán silnou paranoiou a pomalu nerozeznává realitu od iluzí (létající talíře). V důsledku těchto exotických stavů vědomí jedná často tak, jak by se za běžných okolností pravděpodobně nezachoval. Ed Crane boří dnešní zažitý model o vlastnostech ústředních postav. Je pasivní a odtažitý a přitom ve filmu vynikne. Ani jeho identita není příliš konkretizovaná, což je příznačné názvu filmu. Vlastně sám sebe vnímá velmi méněcenně a ve svých vypravěčských monolozích se o sobě dokonce zmíní jen jako o "přízraku". Jeho život je postupem čím dál nuznější a nevyhnutelně vede k z mého pohledu hlavnímu motivu tohoto filmu - ztrátě kontroly nad svým životem. Nejvyšší mocí je zde totiž osud, jehož bizarním machinacím se pouhý člověk nemůže ubránit. Zvláště, když vlastně vůbec nebyl. (19.02.2006)