Rambo: První krev

Motiv navrátilce z války, kterou sám jistě nezavinil, v níž nasazoval krk, byl mučen a která ho nakonec paradoxně vyloučila ze společnosti obyčejných a "slušných" lidí, právě tento motiv zaznívá v prvním Rambovi velice silně a oprávněně. Fakt, že cílem filmového ostří nejsou špičky společnosti, ale společnost jako taková, považuji za cenný už proto, že reálně (ano, mimořádně si to opravdu myslím) může vést k divákově (přinejmenším v Americe) sebereflexi v tom nejlepším slova smyslu. Zdejší filmové postavy mohou být sice ploché, vývoj událostí dosti nereálný, film mnoho dalšího nesděluje, ale nic z toho ho zcela nepotápí. A rozhodně ho nepotápí uměřená, prostředí přizpůsobená akce, skrz kterou Rambo, Vietnam v sobě nosící, přinese jej až domů a zaměstnání i těm, kteří jeho skutečnou podobu jen tušili. Silné ***. (17.06.2009)

Pojmy Sylvester Stallone a Rambo u mňa patria nezmazateľne k sebe, po dlhých rokoch Stallonovej snahy konečne natočil poriadny film, ktorý mu už naplno rozbehol kariéru a odštartoval jednu z mojich najobľúbenejších akčných sérií. Síce rešpektujem aj Rockyho, ale nie som veľký fanúšik tejto série a mimo neho prakticky všetko do prvého Ramba sú len prinajlepšom ťažko priemerné a zabudnuteľné záležitosti. Ale predsa len musím povedať, že sú mi nasledujúce, akčnejšie diely bližšie, ale nie preto, že by som tak priahol po akcii a hromade mŕtvych, ale hlavne preto, že tie sa na nič nehrajú, zatiaľ čo pri tomto pôvodnom filme mám pocit, že sa snaží byť aj niečím viac, než na čo skutočne má. Na plnohodnotnú drámu zaoberajúcou sa psychológiou vojnového veterána sa mi to zdá predsa len trochu béčkovejšie, než by bolo vhodné a čiastočným problémom sa mi zdá aj samotný Rambo. Predstavuje tu síce takého prakticky až chudáka, ktorému sa nedá nefandiť a na tých jeho replikách je kus pravdy, ale za tie svoje nové problémy si môže aj trochu sám, svojou zámernou tajomnosťou a mlčanlivosťou a keby bol schopný aspoň pár rozumných súvislých viet, nič také by sa stať nemuselo. Ale nad všetko toto sa dá aj celkom povzniesť a užívať si parádny dobrodružný film z atraktívneho prostredia, v ktorom veterán využíva všetky svoje schopnosti s výnimkou zabíjania ľudí, aby prežil. No toto platí hlavne o prvej polovici, venujúcej sa výhradne takému menšiemu konfliktu so skupinou policajtov z jednej policajnej stanice, toto je výborne zvládnuté a nájde sa tu nespočet nezabudnuteľných scén. Ale potom už ide úroveň filmu predsa len trochu dolu, zapojenie množstva ďalších ľudí síce filmu pridá trochu na veľkoleposti, ale napríklad časť v jaskyni ma vôbec nebaví a už to celkovo stratí to čaro prvej polovice a dlhší čas ma už vlastne bavili len rozhovory s plukovníkom Trautmanom. Ale celkový dojem zase vylepšuje finále. Po akčnej stránke som tiež dosť spokojný, síce je viac v dobrodružnom štýle a o zabíjanie tu vôbec nejde, ale aj tak je tu plno vydarených akčných scén, spomenúť musím hlavne útek z policajnej stanice, postupné zneškodňovanie policajtov v lese alebo aj explozívny záver. Obsadeniu sa tiež nedá nič vytknúť, Sylvester Stallone vo svojej ikonickej úlohe, k tomu plukovník Richard Crenna , ktorého výroky na hlavného hrdinu ma vždy pobavia a chválim aj výber policajtov, samozrejme obzvlášť Brian Dennehy. Takže síce skôr uprednostňujem akčnejšie pokračovania, ale aj tento prvý diel mám veľmi rád, zaslúžená klasika, ku ktorej sa raz za pár rokov vraciam. 78% (13.09.2007)

87% - First Blood má v sobě velké kouzlo, zvláště pak, když si to divák trochu odlehčí. S přáteli jsme se na to koukali v originále, a některé dialogy a hlášky nás velmi dobře bavily. Hodnotím zde i hudbu Jerryho Goldsmithe - ta je skutečně skvostná. Téma návratu a nezařaditelnosti válečného hrdiny do společnosti by se dalo sice pojmout inteligentněji, ale když se to uchopí s trochou nadsázky, tak to s odřenýma ušima na pět hvězd je. Jdu si teď nasbírat do lesa pár kamenů, kdyby po mně šel někdy vrtulník ;o) (22.09.2005)

Jmenuje se Rambo. John J.. Vizáží připomíná zarostlějšího Forresta trempa (ten byl koneckonců taky ve Vietnamu), který neumí do deseti napočítat. Ve skutečnosti však disponuje neuvěřitelnou schopností splynout s přírodou a s partyzánskou noblesou v ní eliminovat své nepřátele. Je to bojový stroj, jehož nerozhází pád ze skály ani národní garda, natož nějaký nabubřelý šolicejní feriš Wiggum (či Teasle nebo tak nějak). Johnny zkrátka nemá rád namachrované policajty a oni nemají rádi jeho ("Jakejpak lov? My nelovíme jeho, on loví nás."), krysy taky moc nemusí, takže jediným společníkem mu je jeho lovecký nůž s chirurgickými potřebami. Jeho první filmové dobrodružství tak sice působí lehce komorněji, než jeho akčnější pokračování, ale o to mrazivěji, syrověji a hlavně reálněji. Prostě klasika. (06.03.2014)

I naproti mému hodnocení musím Rambovi udělit kritiku. Nějak jsem si neustále říkala "tohle že má být ten slavný, neporazitelný a chladný Rambo?" Představovala jsem si ho asi jinak. Film uplynul hrozně rychle a já měla pocit, že kromě neustálého pátrání policie v lesích, pár elitních hlášek, poutavých dialogů, akčních scén a charismatu Stalloneho, jsem se toho o moc více nedočkala. Tyto mé dojmy nejspíše pramení z toho, že jsem si jej představovala o mnohem více drsnějšího. A některé scény, zvláště ta plačící na konci, tomu rozhodně nepomohly. Toť můj subjektivní dojem. Ano, Rambo je kult a klasika. Bohužel ne tak, jak jsem si představovala. (17.04.2010)