Millerova křižovatka

Válka mafiánských gangů je na spadnutí a nenápadná šedá eminence Tommy Reagan, která zatím do ouška šeptala rady aktuálnímu bossovi Leovi, se bude muset skutečně zamyslet nad možností svého přežití. Po krátkém přemýšlení rozehrává hru založenou na mixu pravd, polopravd i vyložených lží a svým klamáním těla i mysli stále přežívá, zatímco většina hráčů už klepe na dveře pekelné. Kdyby Tommy nebyl neúspěšným gamblerem, nesázel vždy na špatného koně a dostával do ruky lepší čertovy obrázky, tak by jistě od svého věřitele nedostával tolik fackovacích vzkazů a ukončil by gangsterské řádění poněkud rychleji. (20.09.2009)

Kdyby mi včera někdo řekl, že se budu bavit u gangsterky, nevěřila bych, nejsou to sice tradiční Coeni hýřící vtipem, ale film nepostrádá nadsázku. Rafinovaná skládačka jedné velké manipulace s několika důležitými hráči má úžasnou atmosféru, čemuž pomáhá výborný vizuál. Herecké výkony jsou, jako tradičně, na velice vysoké úrovni a spolu s výbornou hudbou pomohly stvořit podmanivě zábavný film z gangsterského prostředí, jehož politická paralela je více než nápadná. (09.01.2022)

Filmy bratrů Coenů se vyznačují dvěma nepopiratelnými přednostmi - tou první je výsostná stylovost, tak patrná právě v Millerově křižovatce, v níž ovšem není úplně jasná hranice, která dělí epigonství a skládání pocty danému žánru od jeho parodování. S tím souvisí i druhá přednost tvorby bratrského dua, a totiž ona všudypřítomná nadsázka (vyjma jednoho jediného případu, totiž jejich filmové adaptace románu Tahle země není pro starý, kde by jakékoliv i stopové množství nadsázky udusilo esenci díla). Pro znevažující rastr se Coeni v tomto případě nerozhodli náhodou - mnoho základních děl hard-boiled žánru má už ve svém původním DNA obsažen zveličující prvek, vždyť třeba romány Raymonda Chandlera jsou psány v duchu nepřehlédnutelné nadsázky. Za nadsázkyplnou lze tedy označit i Millerovu křižovatku. A ona se tu tak kloubí vícerozměrnost ducha dramatu - tragédie si podává ruku s komedií. A právě osudový rozměr (geniální metafora s klouboukem unášeným větrem, jen to je lidský život) navozují bratři Coenovi ve svých filmech tak umně a rádi (vzpomeňme, jak s Jeffem Dude Lebowskim povívají poryvy osudu...Tom Reagan je vlastně tak trochu Lebowského dvojník, také jen stoicky klidný mlčky pozoruje, kam ho to osud naviguje, zásadní rozhodnutí učiní až v samém závěru. A žánrových souvislostí by se mezi oběma snímky jistě našlo víc.). Složit poctu právě noir filmům se navíc ukázalo jako velmi vizionářské, neboť neonoir detektivky slaví dnes velkou renesanci a jejich boom předznamenalo mimo jiných i sofistikované úsilí bratří v triku... (09.04.2014)

Klasická gangsterka, která mi, nevím jak, léta unikala. Výborní herci v čele s démonicky dobrým Gabrielem Byrnem, slizkým Johnem Turturrem , psychopatickým Jonem Politem a naprosto famózní hudba Cartera Burwella vyvažují absenci v tomto žánru nezbytné akce a na mafiánský film přece jen příliš jak to říci"jednohubkový příběh" --prostě žádná kmotrovská epika , spíš jemná karikatura, což mi trochu vadilo, asi jsem občas příliš konzervativní divák. (23.03.2013)

Tvorba bratří Coenů jde nějak mimo mě. Neříkám, že mají špatné filmy, ale prostě to není můj šálek čaje. Ani obsazením mě film nestrhnul. Celé je to o mafiánských podrazech v 30. letech v Americe. Dva bossové jdou proti sobě a hlavní hrdina pendluje mezi nimi. Na čí stranu se nakonec přidá? To se dozvíte až na konci. "Zabij toho Žiďáka!" (09.09.2018)