Rocky V

Ahoj, Rocky. Abych byla upřímná, nikdy jsi mi k srdci nepřirostl. Promiň, Rocky, ale jsi prostě moc blbej; já vím, když se jeden nechá pořád mlátit do hlavy... Dej ty pěsti dolů, jsem jen upřímná a říkám ti, co stejně každý vidí a slyší. Přestaň se tvářit jako spráskaný pes a blábolit něco o srdci, vůli a tyhle kraviny, vždyť je to příšerné klišé, dokolečka dokola ve všech filmech se sportovní tématikou. Prostě jsi takový tupoun, až mi to leze na nervy, asi bys měl akorát boxovat a vůbec neotvírat klapačku. Tvé osudy jsou jak přes kopírák - s mírnými odchylkami - nahoru a dolů, extáze, deprese, zvednutí se, umlácení nepřítele, extáze... Pravda, ten pátý příběh se trochu liší, tváří se jako rodinné drama, okrajově lízne i sociální téma, do ringu už lezeš pouze jako trenér a realizuješ se přes svého žáka. A tvým největším nepřítelem je ten bohatý černoch, asi promotér či co, tak zlý a chamtivý, až působí jako trapná parodie. Ale nakonec je to stejně o tom, jak jsi skvělý boxer, každého zmlátíš do krychličky a všichni obyčejní lidi ti aplaudují a mají tě rádi. Já tedy ne, víc mě zajímal osud tvého synka než tvůj, ovšem ani tam se žádné překvapení nekonalo. Nesnáším tyhle pateticky kýčovité konce, kdybys v závěru skončil jako invalidní troska, tvůj syn úspěšně pokračoval v započaté dráze malého kriminálníka a manželka se na Tebe vyprdla, pak bych uznale pokývala hlavou a přihodila jednu hvězdičku do slušného nadprůměru. Takhle vidím, že se dál ždímá dávno suchý hadr, využívá se popularita tvého jména, nic se nemění. Pro mě jsi jen snesitelný průměr, Rocky... a vážně: radši nemluv, pak se z tebe stává velmi těžko snesitelný průměr. 55% (06.11.2009)

Po osmdesátkově epické čtyřce se bitvou století působila komorní pětka vracející se k sedmdesátkovým kořenům rozpačitě. Ale s odstupem ji hodnotím jako moc fajn uzavření série (po kterém jsme dostali ještě fajnový epilog). Sly se tu vyrovnává se svým celoživotním strachem z pádu z hvězdných výšin zpátky na dno a celý ten hořkosladký návrat na začátek, druhou šanci i zklamání se v trénování nového boxera, krizi se synem i závěrečný pouliční souboj bez rukavic, to vše Sly vymyslel pěkně. Stejně jako poslední scénu filmu, v níž Rocky symbolicky zjišťuje, že schody po kterých v rámci tréninků vždycky běhal vedou k muzeu umění. V kinech ale film propadl, což spolu se slabým ohlasem třetího Ramba přimělo Slye nechat obě postavy dalších 15 let spát. (31.07.2005)

Neskutečnej looser Tommy Morrison nakonec 5. díl zase tolik nezkazil. Film má kvalitní režii a příběh, který není zase tak špatný, jak hodně lidí tady prezentuje, přestože tedy věrohodnost, že by nejlepší boxer světa měl skončit prakticky mezi odpadky je dost na hlavu. Jedná se o nejslabší díl, který hlavně souboje podává celou dobu tak že končí asi po minutě a něco, což je hrozná pitomost. Tedy ne, že by předchozí mlácení hlava nehlava bez jakékoliv taktiky bylo zrovna klasickým boxem, ale tady už je to trošku vrchol. Ruce už nikdo nedává nahoru a prostě se to mastí jak na ulici. 65% (18.11.2014)

Po jedničce jde z mého pohledu o jednoznačně nejlepší díl celé série. Stallone správně poznal, že do Dragovi už prostě žádný větší souboj v ringu nenatočí, pokud by se tedy nechtěl postavit proti King Kongovi. A velmi rozumně otočil zcela jinam. Od efektních, ale více méně prázdných mlátiček zpět k životu, k emocemi nabitému lidskému příběhu toho obyčejného chlápka, zarputilého, chybujícího, přesto obdařeného jistou osobitou formou lidové moudrostí. Jistě, zákruta s bankrotem je hodně ostrá a křečovitá, ale beru ji jako nezbytnou zkratku tam, kam se Stallone chtěl vydat. Tedy svým způsobem zpět na začátek, kde se z mistra světa stává opět ten outsider toužící po šanci. A v okamžiku, kdy máme tu zákrutu za sebou, začíná vše fungovat naprosto dokonalým způsobem. Ať už je to motiv zrady, bezohledných obchodníků s boxem, osobní krize, Rockyho zaslepenost a chyby kupené v touze zůstat u boxu, vztah se synem a Adrianou, ale také další roviny, které příběh otevírá. Ať už z pohledu Adriany nebo Rocky juniora. Nahradí-li se box čímkoli jiným, bude fungovat stále stejně, bude stále věrohodně lidský a odpozorovaný od života tak dobře, že i já si v něm našel několik paralel ke svému vlastnímu životu. Jistě Rocky už tolik neboxuje, ale závěrečná pouliční bitka je opět dokonalá. Dynamická, razantní, drsná. Doplněná životními moudry a morálními vzkazy, které dopadají sice tiše a nenápadně, ovšem přesto ve výsledku s razancí pravého háku. Svým způsobem je to celé mnohem dramatičtější a víc strhující než tucty soubojů v ringu, ať v něm stojí kdokoli proti komukoli. Takže místní averzi a pohrdání tímto filmem naprosto nechápu. Pro mě jeden z mála dílů série, které mohu sledovat stále znovu a nikdy neodcházím zklamán. (12.03.2016)

Trio Avildsen-Conti-Stallone nezklamalo, tušila jsem to. Tento díl je snad nejemotivnější, nejlidštější, nejopravdovější ze všech, vidím ho jako jasnou sebereflexi Rockyho i Slyova soukromí. Děj krásně pomalu plynul, citlivá kamera snímala každý detail, scénář obsahoval všeho tak akorát - emocí, vzpomínek, bitek. Nikde jinde jsem necítila tolik rodinné pospolitosti, tolik opory a vzájemné lásky. Čeho tu nejvíc přebývalo a mě to naopak vůbec nevadilo, byly životní moudra, morální poslání, obrovský nadhled a vnitřní disciplína: "Je to jako když ty se každý den něco nového naučíš a já něco zapomenu."☺Krásné, nadčasové, obecně navěky platné. Když mi netypický závěr napumpoval čerstvou krev do žil a novou pozitivní energii, jako bych si i já prožila jednu velkou vzácnou výhru. Přesně tak vypadá v praxi znovupostavení na nohy. (30.07.2012)