Kráska v růžovém

Mám ráda ten roztomile trapný disko styl osmdesátých let ať už jde o účesy, módu, nebo některou hudbu. Hlavní hrdinka se obléká jako pošahaná úča ve středních letech a taky mi přijde, že má hrozně podobné rty a úsměv jako Neve Campbell. Jon Cryer se opět vyžívá v roli nechtěného vyvrhela, jak ho znám ze seriálu "Dva a půl chlapa", kde se v jedné epizodě setkal s Harrym Deanem Stantonem, zde otcem Andie. V seriálu by si přál, aby byl jeho kamarád, tady zase tchán, ale ani jedno se mu nesplní. Jamesa Spadera jsem snad v žádném filmu neviděla jinak než jako nesympatického slizouna. Hlavní příběh je podobný jako "Řekni cokoliv..." s Johnem Cusackem, jen naopak. (15.08.2014)

John Hughes byl podle mě vizionář, v osmdesátých letech dokázal (spolu)vytvořit díla (ať už jako scénárista, producent nebo režisér) - zejména Sixteen Candles, Snídaňový klub, dále právě Krásku v růžovém a Báječnou chvíli - která byla pro svou dobu natolik signifikantní, že si mnoho lidí toto desetiletí vybaví právě na základě těchto filmů. Hughes vcelku konvenční teenagerovskou romanci obohacuje pro 80s příznačnými prvky, se kterými ale nepracuje standardním způsobem, ale zcela záměrně na ně upozorňuje a přivádí je do extrémů (křiklavé syté barvy, nevkusné oblečení a doplňky, extravagantní účesy nebo totálně profláklé songy), jinými slovy stávají se ozvláštněními. Někde v dáli, pod nánosem toho všeho nevkusu snad ale ještě můžeme nalézt něco, čemu lze říkat styl. Naštěstí tu jsou navždy díla Johna Hughese, díky nimž na osmdesátá léta budou mnozí vzpomínat spíše s nostalgickým úsměvem na rtech. To už bohužel neplatí pro první polovinu let devadesátých, která si z 80s vzala jen to nejhorší, typickým filmovým příznakem u nás je např. Nahota na prodej, v USA Chladný jako led. (27.06.2011)

Hezký, místama zábavný příběh o osmnáctileté dívce, která se musí postarat nejen o sebe, ale i o svého otce, který je nešťastný z útěku své manželky a tím pádem se nedokáže začlenit zpět do společnosti a normálně jako táta fungovat. Andie je díky tomu jiná než její spolužáci. Sama si vlastnoručně tvoří všemožné růžové kreace a tím je stále všem na očích. Má svůj vlastní vkus, sebevědomí a žije si ve scém světě. Přesto všechno ale zatím v životě nepoznala moc lásky, což se jednoho dne změní. Prostě jedna z nejlepších drama komedií 80. let. - "You could say that life itself is a stupid tradition." (21.07.2017)

Fajnová romantická komedie, která ničím neurazí a některé může potěšit úsměvem Molly Ringwaldové nebo výstupy Jona Cryera (dva a půl chlapa). Hlavně na tu Molly se dobře dívá. Naopak její vysněný protějšek je takový nudný kukuč, že vše kolem něj (i to, že má být bohatý a vypadat tak) není vůbec uvěřitelné. (13.06.2018)

Poslední titul Hughesovy pomyslné Molly trilogie (neboli třetí spolupráce Johna Hughese a Molly Ringwald), představuje vlastně reparát jejich první spolupráce "Sixteen Candles". Tehdy, ve svém režijním debutu, se ještě Hughes opíral do značné míry o formát dobové teenagerské komedie, byť ho zásadně upgradoval svou charakteristickou empatii vůči dospívajícím postavám a odkrývání jejich osobností a emocí za fasádou škatulek středoškolského sociálního žebříčku. Tentokrát se Hughes více zaměřil na romantickou i melodramatickou linii a více se ponořil do nitra postav tvořících ústřední trojúhelník, ale i jejich blízkých přátel. Ústřední postava byla psána vyloženě pro Molly Ringwald a zrcadlí její osobnost i životní styl a módu. Díky tomu také její postava nevyhnutelně směřuje dále od pomyslného středu středoškolské hierarchie, ale o to více je sebevědomá a osobitá než její figury v "Sixteen Candles" i "The Breakfast Club". Navzdory původně zamýšlenému finále nakonec v zájmu publika převládla tradiční linie teenagerské dívčí pohádky, která ale na druhou stranu k osmdesátkovým filmům, i těm charakterově progresivnějším nevyhnutelně patří, alespoň dokud zůstáváme v ranku hlavního proudu. V jeho mantinelech Hughes vždy zůstával, což ale na druhou stranu nikterak neubírá na sympatičnosti a šarmu jeho filmů a jeho přínosu žánru. Právě široká popularita jeho filmů o dívkách, které primárně usilují o muže svého srdce, připravily pole pro pozdější více introspektivní linii filmů o dívčím dospívání a hledání sama sebe, která vykrystalizovala v novém tisíciletí a jejíž autorky vyzdvihují formativní význam Hughesových filmů na ně samotné. (25.04.2021)