Šepot srdce

Ghibliové zkrátka umí ty nejkrásnější pohádky na světě, a nepotřebují k tomu ani žádné efekty a kouzla. Naprosto civilní, až banální příběh, k tomu jedna baculatá kočka a úplně to stačí. V zachycení Tokia tu vidím i předobraz Šinkaiových filmů. Jakožto knihomola pobavila diskuse o přechodu z katalogových lístků na čárové kódy a překvapila těsná blízkost kuchyně, pracovního stolu a obří knihovny v domově Šizuku. Takže klidně přivřu oko a dorovnám do čtyř. (23.11.2020)

...a Olivia Newton-John mi ještě stále zní v uších. Jó, tak tomuhle říkám opravdu pohodovej film. To, že tam na standartní poměry Ghibli není žádný fantastický motiv a jde jen o příběh normální holky z nám známého světa, mi vůbec nevadilo, ba naopak – naplno jsem si to užil. Mnohem více než třeba takového Porco Rossa, když už tady zmiňujeme ty "nefantastické" snímky od Ghibli. Ta lehká romantika prostupující celým filmem jdoucí ruku v roce s příjemnou civilností zkrátka na mě udělala dojem a zlepšila mi výrazně náladu. Zase se musím utvrdit ve faktu, že v Ghibli prostě umí tvořit snímky, které divákovi zaručeně zlepší náladu. Není to tak melancholické jako třeba Bjósoku 5 centimeter, ale naopak to optimismem a pozitivní náladou jen srší. Škoda jen, že pan Jošifumi Kondo opustil tento svět tak mlád, ach jo. Několikrát jsem si během snímku říkal, jak by asi vypadal jeho další film, ale nyní mi zbývá stejně jako u Satošiho Kona jen truchlit nad ztrátou dalšího nadějného animovaného tvůrce, jenž nám mohl do budoucna ještě hodně nabídnout. (25.03.2012)

Srdce šeptající pod stínem jména Ghibli? Jo, to je dobrej důvod se na tenhle film podívat, je to výborná, umírněná něco-jako-romantika (v ryze ´dětském´ podání, neb nedojde ani na jeden polibek, natož něco jiného, takže nic pro zvrhlíky, co je interesují chapadla) a je to vážně hrozně příjemné díky civilnosti a tomu, že přestože jsou obě hlavní postavy tak trochu předstádiem podivných jedinců (výroba houslí, básničky, mnoho a mnoho scén v knihovně), nejsou to ani karikatury, ani se zbytečně nehledá dramatika v odstrkování spolužáky a odsouváním na kraj kolektivu. Co mi vlastně vadilo nejvíc byla přemrštěná, skoro dvouhodinová délka, kde poslední čtvrtina dost ztrácela dech a to navzdory tomu, že jako jediná obsahovalo něco fantaskního (kokrétně snění s jednou kočičáčí figurkou). Jestli někdy někdo stvořil film, který by se dal popsat jako " Příjemný a milý " tak je to tuten. V tomto filmu vystupuje kocour s monstrózním charismatem, kam se hrabe maumňaur slečny Kiki (23.05.2015)

Hajao to zase zvládl (i bez ekologické agitky (kromě poznámce o sáčku na začátku)). Krásné melancholické povídání o přechodu do náctiletosti (takže žádné growing up). Samozřejmě nechybí krásné scenérie, dojemné momenty, krásné momenty a County Roads po Japonsku. Dvě hodinky se sice táhnou, ale moc hezky se na to dívá. (03.07.2021)

Pokud čekáte typické Ghibli dílko, tak můžete být snad i trochu zklamaní, protože Whisper of the Heart působí velmi civilním a minimalistickým dojmem. Rozhodně nedostanete velký vymyšlený fantasy svět a jeho následnou epickou záchranu, spíše příběh mladičké dívky, která prochází menší (ne, vlastně ětší) osobnostní krizí. Stále však roztomilou, film si diváka podmaní citem a atmosférou, žádné Perfect Blue či podobné japonské anime psycho jako vystřižené od Kona se za rozervaností malé Shizuku naštěstí neskrývá. Není mi tedy vůbec s podivem, že režisér Kondô měl velkého mistra Mijazakiho nahradit v čele studia, o to větší ztrátou pro film bylo jeho brzké skonání v pouhých 47 letech. 70 % (01.05.2015)