Šepot srdce

Čítanie kníh, návštevy knižníc, kníhkupectiev a objavovanie zvláštnych obchodov s patinou. S prazvláštnymi otváracími hodinami (dodnes také existujú). Nachádzanie spriaznených duší prostredníctvom rovnakých prečítaných kníh, komixov. Objavovanie častí mesta, kde ste stretli častejšie zviera ako človeka. Radosť v ozvláštňovaní prefláknutých textov piesní. Radosť ešte väčšia z náhodnej jam session. A dôverná blízkosť miest aj témy. Prebúdzajúcej sa lásky. I lásky pretrvajúcej - lásky k prírode. (a napriek trpkým skúsenostiam) Lásky k ľuďom. To všetko v tomto pamparádnom filme bolo. Poznámka: Len tá snaha byť najlepší, dať o sebe vedieť svetu cez napísanú knihu, príbeh, cez vytvorené dielo - tá osobne vždy ustúpila bezprostrednosti a radosti zážitku. Nezmazateľnosti a trvalej vpečatiteľnosti priamo prežitého či videného. A tiež vedomiu, že dobré dielo si nájde svojich čitateľov, aj keď vyjde v náklade 0 až 3 kusy. Podstatné je nepodľahnúť v tomto smere komerčnej ambicióznosti (tvorba ako tovar) a zabŕdnutiu sa do kalkulácií a rozpočtov spojených s výsledným dielom či nebodaj procesom jeho vzniku. (20.01.2015)

Čekal jsem fantasy, takže mě trochu zaskočilo, že se jedná o puberťáckou romantiku o prvních láskách, škole a hledání své budoucí kariéry. Ale v tomto ohledu je ten film výborný, a ani vlastně nevadí, že je docela dost naivní a že jsem po vzoru dr. Lustiga musel čas od času konstatovat, že svět je malý a o náhody v něm není nouze. Nebo že by to byl osud, který svádí Šizuku se Seidžim dohromady? Několikrát jsem se dojal i zasmál a v hlavní hrdince jsem se viděl možná víc, než mi bylo příjemné. Jen to holt není úplně můj šálek kávy. (15.03.2018)

Neskutečně příjemný, uklidňující, romantický film. Už asi chápu, proč mi několik japonských kamarádek řeklo, že tohle je jejich oblíbený film od ghibli. Pravda - je to sice trochu dětinské zobrazení lásky, konec se zdál navíc dost přehnaný, ale koneckonců, mluvíme přece o animovaném filmu od ghibli. Zkrátka pěkný a roztomilý film, který potěší. ~(4,2★)~ (11.08.2010)

„Konničiwa! Wataši wa Cukišima Šizuku desu. Je mi 14 let a moc ráda čtu. Nedávno jsem zjistila, že většinu z knížek, které mám z knihovny, si přede mnou půjčil jakýsi Seidži Amasawa. Zajímalo by mě, jaký asi je... Ha, oslí můstek: To mi připomíná, že má nejlepší kamarádka Júko Harada se zamilovala do jednoho kluka ze třídy, jenže dostala milostný dopis od jiného, takže je z toho chudák celá nešťastná. Kéž bych jí mohla nějak pomoci. Před pár dny se k nám domů nastěhovala moje starší sestra Šino. Hrůza! Pořád chce, abych s něčím pomáhala a učila se. To mamka a taťka mě takto nedřou. Mám je ráda. Byli by rádi, kdybych šla po střední škole na univerzitu, jenže ja vůbec netuším, co bych chtěla dělat. Možná by mě bavilo psát, ale ještě jsem to moc nezkoušela, protože si myslím, že nemám talent. Připadám si trochu jako Kiki z mého oblíbeného filmu. Včera mě ségra vyštvala ven, abych donesla taťkovi do práce oběd, ovšem skoro bych jí za to měla poděkovat. Ve vlaku si ke mně totiž sedl tlustý kocour, který zjevně cestoval sám! Bylo to kouzelné. Musela jsem zjistit, kam míří, takže jsem vystoupila s ním a sledovala ho. Několikrát se mi na chvíli ztratil, ale vždy jsem jej opět zahlédla, až mě dovedl... Kam? To vám pošeptá srdce. Sajonara!“ 8+/10 (16.03.2007)

Docela příjemná podívaná jen si nejsem jistá je-li to ta nejlepší pohádka. Tvůrci nám představí hrdinku, která si musí najít svou cestu životem v podobě budoucího povolání komplikovanou láskou - zkrátka normální pubertální problémy. Píseň, kterou Šizuku zpívala byla Veď mě dál cesto má zpívanou Pavlem Bobkem original John Denver Take me home Country Road. (07.05.2016)