Waterloo

10/10 Asi nejlepší historický válečný velkofilm (i když to už v době svého natáčení v podstatě každý). Napoleon je po porážce u Lipska donucen svými maršály k abdikaci a nucenému vyhnanství na ostrov Elba. Odtud se ale po 10 měsících vrátil a začal tak svých Sto dnů - začalo to přeběhnutím jeho bývalých věrných vojáků poslaných králem k zastavení vpádu, pokračovalo vyhnáním krále z Paříže a zkočilo rychlým tažením do Belgie a závěrečnou bitvou u Waterloo. Koprodukce natáčená v přesně vymodelované ukrajinské krajině u Waterloo angažovala kromě 23 000 statistů v uniformách tří hlavních armád, také hvězdy západní kinematografie - Welles, Plumer a hlavně Steiger - a mohl tak vzniknout jeden z nejdokumentárnějších a nejmonumentálnějších bitvy 19. století. A to všechno bez pomoci klíčovacích triků, ale zato s leteckými záběry bojujících formací - nádhera. Snad jen ty neustálé výbuchy ohně si specialisté na zvlášní efekty mohli odpustit. A i násilně voperovaný minipříběh o ukradeném praseti a následném pobíhání vojaáků po bitevním poli s řevem, že je to všechno šílenost mi do celého konceptu jaksi nesedělo. (22.05.2008)

Největší nevýhodou Waterloo je z mého pohledu vytrhnutí z historického kontextu - je to film, který nemá ani začátek, ani konec. Jako kdyby se jednalo o jednu epizodu z minisérie o Napoleonovi, i když velkolepě natočenou. V paměti utkví především jízdní útok maršála Neye a výborný Christopher Plummer jako generál, kterého nemůže nic rozhodit. Naopak přehrávající Steiger mi byl často protivný - jeho oči kulící a nevyrovnaný Bonaparte je postava, jaké snad ani nejde držet palce. (03.09.2011)

Málo viděná koprodukce SSSR a Itálie se západními herci v hlavních rolích. Film obsahuje typické prvky Bondarchukovy filmové tvorby, ať už se jedná o dlouhé monology hlavních postav (což délkou trumfnul o pět let později v Bojovali za vlast), monumentální a přesto maximálně detailní prvky bitev až po ty chladné pasáže smrtí hlavních protagonistů / postav. Přesto všechno, co tak napsat o jednom z dobově nejdražších filmů světa, ve kterém měl režisér k dispozici 7. největší armádu světa? Inu, je to jako by byly bitvy z Pána prstenů nafilmovány bez CGI a s reálnýma lidma, což je dnes zkrátka nepředstavitelná velkolepost. Film se samozřejmě i přes nespornou kvalitu z tržeb nezaplatil a to zachránilo prdel Stanleyho Kubricka, který díky tomu odstoupil od natáčení jiného filmu o Napoleonských válkách... a nejlepší na celém filmu byla ta hloupá zteč francouzské kavalerie pod velením maršála Neye s leteckými záběry, které asi nejlépe podtrhují tu velkolepost celé bitvy. (03.09.2016)

Drobná historická vsuvka o tom jak psaly pařížské noviny o Napoleonovi:Netvor unikl z Elby. Vlkodlak přistál u Cannes. Nestvůra dorazila do Grenoblu. Tyran je v Lyonu. Bonaparte se blíží. Napoleon bude zítra v našich branách. Jeho veličenstvo je v Paříži. Tak teď k Bondarčukově filmu. V s porovnáním s ním, co se bitevních scén týká (díky komparsu sovětské armády), je většina filmu o napoleonských válkách jen málo obsazenými divadelními představeními. Dokáže tomu konkurovat jen Vojna a mír a tedy tu, kterou natočil taky Bondarčuk a možná ještě Vidora Kinga. Film nemá jen bitvu, ale i dobře propracované a zajímavé postavy. Bondarčukovi se to zkrátka povedlo. Ta jeho verze je tak mezinárodní, že jsem ji dlouho považoval za britskou a ne sovětsko-italskou. Finančně to možná bylo možná Waterloo, umělecký nikoliv. (19.01.2017)

Film, ktorý rozhodne neklame názvom. Žiaden životopis, žiadne okluky, iba príprava na boj a samotný boj pri Waterloo. Pripomína to šachovú partiu s desiatkami tisíc pešiakov, ktorých životy sú určené iba pre jeden cieľ, zvíťaziť. Bondarčuk sa ako megaloman nezaprie. Už počas prvej konverzačnej polovice nám prestriháva na prípravu armády a dáva tušiť, na čo sa tešiť. Z Waterla sa potom stáva jeden z najmonunentálnejších filmov všetkých čias a pri panoramatických záberoch si začnete uvedomovať, že staré zlaté časy sú preč a nahradilo ich nenávratne odosobnené CGI. Je mi potom záhadou, prečo sa dnes tejto látky už nikto nechytá. Možno je problém s tým, ako vlastne Napoleona zobraziť. Ako ambivalentnú silnú osobnosť? Ako Hitlera? Ako odvážneho dobyvateľa? Rodovi Steigerovi ako Napoleonovi tečie pot na jeho obtlstej tvári, psychicky ani fyzicky nezvláda, ale ako hovorí, najdôležitejšia je oddanosť a vďaka nej sa stále mohol ešte aj na sklonku svojej slávy spoľahnúť na toľké množstvo svojich zástancov. (05.09.2016)