Andrew - člen naší rodiny

Souhlas se Smilefacem - jestli v podobném stylu natočí "Já, Robot", pak opravdu bude Isaacu Asimovovi, skutečnému géniovi robotiky a sci-fi vůbec, věčná sláva. Už se nemůžu dočkat, až si přečtu Pozitronic Mana...Výtvarná stylizace (včetně efektů, samozřejmě) mě opravdu vzala, stejně jako romantické části příběhu, které mně osobně nějak přeslazené nepřišly. A jaká jiná může být hudba Jamese Hornera, než nádherná? (31.08.2003)

Pred sledovaním tohoto filmu by bolo dobré si pripomenúť tri pôvodné zákony robotiky, ktoré uviedol do všeobecného povedomia americký spisovateľ, židovsko-ruského pôvodu, Isaac Asimov. Takže: 1. Robot nesmie ublížiť človeku alebo svojou nečinnosťou dovoliť, aby bolo človeku ublížené. 2. Robot musí poslúchnuť človeka, okrem prípadov, kedy je to v rozpore s prvým zákonom. 3. Robot sa musí chrániť pred poškodením, okrem prípadov, kedy je to v rozpore s prvým alebo druhým zákonom. Práve tieto jednoduché pravidlá tvoria kostru netradičnej sci-fi ságy „Andrew, člen našej rodiny“. Tvorcovia tohto snímku Asimovu teoriou ešte viac rozvinuli, zdramatizovali a predovšetkým výborne spracovali. **** (09.02.2013)

Svým způsobem se jedná o přelomový film, neboť značí, že kyberpunková revoluce už dávno proběhla a její konstitutivní prvky jsou plně ratifikovány v estetice fikčních světů amerických melodramatických snímků rodinného typu. Zatímco např. filmy Já, robot, I.A., nebo Matrix, obsahující typické akční scény a hi-tech ponurou atmosféru, akcentující určitou temně-fatální předpověď budoucnosti, mají sklon vzbuzovat atavistický strach z probuzené technologie, vymknuté z rukou člověka, což je typické pro postkatastrofickou protokyberpunkovou hard core science fiction, Andrew žádným kybertechnologickým komplexem z budoucna netrpí, neboť je s ní pevně sžitý. William Gibson na rozdíl od Isaaca Asimova obavy z robotů a umělé inteligence nemá: tam kde Já, robot končí tam Neuromancer teprve začíná, neboť aporémou už dávno není to, zda nás vlastní technologie náhodou nepřekoná a nezahubí, ale zda ve svém rozvoji nepředstavuje ekvivalentní paralelní "bytující" entitu, jež představuje nový neantropocentrický evoluční skok. Střízlivé, civilně-nefuturistické dekorace ukazují na to, že vývoj estetiky architektury a designu je konzervativnější než ve Star Treku, což je diskutabilní - spisovatel Jan Křesadlo v sci-fi románu Girgal píše, že sci-fi beletrie se po určité době sama kompromituje svými neuváženými seky v esteticko-technologických vizích a stává se pamětnicky úsměvnou, proto se snaží své popisy v tomto směru zobecnit, právě tato vizionářská odvaha je však esencí science fiction, ale to jen tak na okraj. (16.03.2004)

Kdyz si v jeden den date dva vcelku vážné snímky, tak pak potřebujete něco pozitivního, tak jsem šáhla po tomhle ...a tím, že jsme o snímku nic nevěděla, tak to bylo příjemný překvapení ... na to, že je to točený v 99!! Je to sice moc dlouhý, obzvláště na tu dobu, kdy to bylo natočený, dneska už je vzácnost vidět film, co má pod 2 hodky, ale mně se ta myšlenka filmu líbila, někdyto bylo trochu přeslazený, ale nijak mě to neiritovalo. Nejvíc se mi líbila postava otce, co Andrewa koupil a ten jeho velmi přístup k Andrewovi. A hlavně, že k novým/neznámým věcem nemáme přistupovat skepticky... (02.01.2022)

Mnohem víc se mi líbilo Spielbergovo zpracování domácího robota, protože to nebyl "jen" pouhý příběh, ale bylo v tom něco víc. Film to byl sice moc hezký a z teoretického hlediska mu není co vytknout, ale na mě to bylo strašně ploché, prázdné a předvídatelné. Nicméně Asimov umí a tak to na nadprůměr pořád stačí. 70% (28.04.2017)