Andrew - člen naší rodiny

Možná trochu přehnaný hodnocení, ale já se neskutečně bavila. Celou dobu měl film spád, vtipy padaly jeden za druhym, slzičky se mi semtam taky kutálely po tváři a mělo to dokonce pointu a cíl. Škoda že takovejhle partner může bejt jenom robot. Andrew byl milej, hodnej, obětavej, sladkej, vstřícnej, láskyplnej, citlivej, chápavej, slušnej, zdvořilej, roztomilej, zkrátka dokonalej. Lidi často chtěj bejt někym nebo něčim jinym, ale Andyho nějvětším snem bylo stát se člověkem. Tenhle film celkem naučí vážit si toho, co máme a čim sme... "Ťuk ťuk." "Ťuk ťuk." "Ne, máš říct: Kdo tam, Andy." "Kdo tam, Andy." "Nee, kdo je za dveřmi." "Já nevim." :D:D (22.12.2007)

Měl jsem tenhle film rád už poprvé, když jsem ho před několika lety viděl, a nic se na tom nezměnilo i po letech. Ten příběh je hodně zjednodušován a velké skoky vedou k tomu, že některé emotivní scény nevyznívají tak dobře, anebo naopak vyznívají moc chtěně, ale stejně je to nádherná ukázka toho, jak může vypadat láska a lidská/robotická zarputilost. Lidé mají rozhodovat o tom, kdo je člověk. Mají na to vůbec kompetence? (05.07.2015)

Romantická komedie o životě jednoho robota, který se snaží být člověkem. Přesto, že zde má hodně rozpolcené reakce, u mě jde jednoznačně o vynikájící film s hlubokou myšlenkou. A když bych ho měl srovnat se Spielbergovým A.I. Umělá inteligence vítězí Andrew ( a to mám Spielberga hodně rád) ! Je to prostě filmeček, který pohladí po duši a vhání slzy do očí.Všem fandům sci-fi a těm kdo ho ještě neviděli vřele doporučuji. (03.09.2003)

Mám rád sci-fi, ale sledovat tohle bylo skoro jako za trest. Příběh jako pro děti (schválně bych si přečetl Silverbergův originál), hrozná délka a usměvavý Robin Williams. Neříkám, že to bylo hrozné, to rozhodně ne (od Columbuse se dětinskost dala čekat), jen bych bral, kdyby byla zápletka podána více neodlehčeněji a kdyby bylo na konci více důvodů k přemýšlení, což ke sci-fi patří. (17.04.2009)

Souhlas se Smilefacem - jestli v podobném stylu natočí "Já, Robot", pak opravdu bude Isaacu Asimovovi, skutečnému géniovi robotiky a sci-fi vůbec, věčná sláva. Už se nemůžu dočkat, až si přečtu Pozitronic Mana...Výtvarná stylizace (včetně efektů, samozřejmě) mě opravdu vzala, stejně jako romantické části příběhu, které mně osobně nějak přeslazené nepřišly. A jaká jiná může být hudba Jamese Hornera, než nádherná? (31.08.2003)