Andrew - člen naší rodiny

Blízká budoucnost. Jedna obyčejná rodina (teda kapku prachatá) si domů pořídí robota, NDR-1 (v českém překladu Andrew). Přes počáteční nedůvěru si Andrew získává srdce rodiny, hlavně malé slečinky. Později Andrew zjišťuje, že při jeho výrobě nastala "chyba", která mu zajistila vlastní myšlení a učení se.. Postupně se naučí, že být bezchybným robotem není až tak jednoznačně dobré, a pokouší se změnit sám sebe v člověka... (ehm)... Chvilkama až moc přeslazená romance (to si nestěžuju, ja to docela můžu), k tomu špetka sci-fi (na to, že jde o robotiku je zde skutečného "sci-fi" jen pomálu) a trochu toho ponaučení do života... K tomu skvělý Robin Williams, krásná Embeth Davidtzová, úplně bezchybná hudba Jamese Hornera (bohužel moc neoceněná, tak některé motivy přenesl do své Čisté duše) ... jednoznačně jeden z mých nejoblíbenějších filmečků. (Apropo, všimli jste si té chyby na konci filmu ? Portia požádá robotku Galateu, aby ji odpojila od přístrojů (zabila) - což je druhý zákon robotiky, ale ona by neměla poslechnout protože ji v tom má zabránit první zákon... i když možná co se týče samozabití (slovo sebevražda se sem nehodí) jsou zde vyjímky)... (31.07.2004)

Užil jsem si hlavně začátek, feeling jako z Asimovových povídek, od svatby a vylepšení Andrewových mimických schopností už to šlo ale dolů z kopce, přibyla klišé, vyrojily se otázky tipu proč Andrewův obličej nápadně připomíná Robina Williamse (to jsem ještě nevěděl co příjde :)) - a vše se zbytečně natáhlo a přišla nuda a očekávaný konec. Přesto se tento film pro relaxaci dá shlédnout, jen to není nic extra. AI umělá inteligence je o třídu výš, a to také není dokonalý... 7/10 (20.01.2009)

Přepálená stopáž, výborný Robin Williams, citlivá režie zkušeného Chrise Columbuse. To jsou hlavní přenosti snímku, u kterého v závěru nezůstane jedno oko suché, ale občasná rozvleklost snímku ubírá na razanci a na výkonu. Na poprvé totiž nabídne až kýčovitě pojatý příběh o umělém muži, který hledal lásku, ale napodruhé už to bude nudit. (02.02.2009)

Na začátku to vypadalo jako jeden z tuctových rodinných filmů o robotovi. Po chvíli ale film nabral vlastní a nečekaný směr skrze další generace, a začal se dotýkat etických otázek umělé inteligence a to od práva na vlastnictví až po právo na svobodu a nakonec i to "lidství". Bohužel se opravdu jenom "dotýkal", neboť tvůrci filmu tímto docela dobrým nápadem proplouvali tak, že diváka degradovali na úroveň IQ kde ta lidská inteligence začíná. Pokud k tomu všemu přičtu ještě prvoplánovou předojemnost čišící z každé minuty, přehoupl se pro mě film nezvratně za hranici dobrého vkusu. Pověstnou poslední kapkou je pak pro mě Robin Williams v hlavní roli jedinečného androida - dodnes mi není jasné jak si chlap může na svém univerzálně nasazeném pohledu zneužívaného králíčka vystavět celou kariéru a tolik let a filmů na něm přežívat (kéž by se aspoň jednou na starý kolena chyt za koule, pokud po těch všech Petrech Panech ještě nějaký má, a zahrál si třeba pořádně narušeného psychopata, aniž by na diváky házel ze stříbrného plátna svůj dojemný plachý pohled). 2* nakonec dávám za hezkou výtvarnou stránku a Hornerovu hudbu, jejíž motiv úvodní znělky (The Machine Age) až nápadně připomíná jeho o pár let mladší motiv z A Beautiful Mind (A Kaleidoscope of Mathematics) . (07.02.2013)

Nejsladší robotí film? Dost možná. A taky jeden z nejnatahovanějších. Potenciálně silný příběh roztáhnut do extrému, kdy už i na to fandění hlavnímu hrdinovi jsem byla příliš znuděná. Tak nějak mi v těchto filmech začínají dost vadit ty časové posuny typu "o 16 let později." A.I. Umělá inteligence na mě zapůsobila o poznání víc (i přes svou slabší druhou polovinu). 5/10 (03.09.2018)