Taková zvláštní rodinka

Já mám pocit, že se Wes bohužel stává (mým) dalším Guyem Ritchiem - oba dva si dokola pořád točí ten svůj fetiš... a někdy jim to baštím a někdy ne. Pardon, ale o čem tohle bylo, jsem vůbec nepochopil, nebavilo mne to a už nikdy v životě to vidět nemusím. A je mi jedno, kolik Murrayů nebo Wilsonů do toho nacpe... 40% (12.03.2022)

Zpočátku jsem se v tomto příběhu ztrácel a obával se, jestli jsem vybral dobře. To byl však pouze prolog, který uvede v krátkém čase tuto netradiční rodinu. Film pak zpomalý a zaměří se na postavy ve filmu, jejich příběh a pohnutky. Jejich perličky, které tam na jejich dně jsou. Někdy ten život, přesněji svůj příběh miluju, tyhle prchavé okamžiky přicházejí většinou z nějakého důvodu, že se třeba něco vydařilo. Někdy však přijdou naprosto nečekaně, jako když se hlavní hrdina podívá na kančí hlavu v kumbále, která mu zřejmě něco hezkého připomíná. Usměje se. V takovém příjemném okamžiku (někdy) pohlížím na sebe a na svou cestu tímto nečitelným světem jakoby z vnějšku, téměř jako bych byl součástí filmu. Tento Andersenův film považuji za jedno z nejlepších uměleckých přiblížení tomu pocitu z bytí, který se tu snažím popsat. Tento film je blízko našim příběhům, a to nemusíte mít s rodinnými osudy v tomto filmu pranic společného. (13.09.2014)

Dílo, kterým Wes Anderson přesvědčil, že je v současné době nejosobitějším režisérem, který si může dovolit zaplnit svůj film infantilními, sobeckými hrdiny a lidé mu to budou žrát. A přitom jsou ty postavy životnější a příběh pravdivější než všechna ta slzopudná dramata, kterými nás zásobuje každý okolo. Neopětovaná láska, rakovina, rozvod, drogy, mrtvá manželka, zašlá sláva. Stále však neskonale zábavně namixované. (30.08.2010)

Další klenot do koruny mistra Wese Andersona... Tenenbaumy jsem viděl půl roku po Životu pod vodou a dostali mě skoro stejně silně. Opravdu nenajdete žádný snímek, který by se tomuhle filmu podobal víc než právě Life Aquatic, což je (pro mě) samozřejmě kompliment jak hrom. Andersonův scénář stejně jako v druhém případě pracuje s několika neuvěřitelně charizmatickými postavičkami, které si ani nehrají na to, že byste někoho jim podobného mohli v reálném životě potkat. Tuhle stylizaci, či nerealističnost, chcete-li, musíte přijmout a pokud to zvládnete a zároveň máte smysl pro jemný humor, budete Royal Tenenbaums milovat. Příběh je to hořkosladký (ale víc hořký), je však zabalen do neuvěřitelně milého a zábavného vyprávění a provázen velice slušnými hereckými výkony (ty jsou nápadně podobné těm v Acquaticu, Wes si asi potrpí na vedení herců). Navíc ta sestava co se tu sešla (pokud bych měl vyzvednout jednoho, byl by to asi Gene Hackman)! Málem jsem zapomněl - vynikající soundtrack, s písničky od Beatles, Velvet Undergorund či Rolling stones... Lahoda, doporučuji všemi devíti! 90% (04.07.2006)

Omlouvám se, Wesi, ale tentokrát jsem se s Tvým uměleckým záměrem minul. Jasně, má to vybroušený styl a je to skvěle obsazené. Jenže s Tvým stylem humoru i způsobem vyprávění si nevím rady. Nemusím filmu nutně rozumět, měl by mě ale něčím přitahovat. Tvůj kousek ve mě vyvolává lhostejnost. Považuju ho za mimózní záležitost, kterou jsem měl problém vůbec dokoukat. Takže zas někdy příště. Celkový dojem: 35 %. Mám pocit, že ses teprve hledal, protože o deset let později už jsi spáchal věci, které mě dokázaly dostat do euforie... (26.04.2018)