Harvie Krumpet

Nádherný ručně animovaný plastelínový snímek o jednom polsko-australském životním příběhu... Tak smutný příběh plný skutečně odpozorovaného života o človíčkovi, který místo geniality obdržel jako svůj osobnostní dar od života do vínku výbavu imbecility, ale i přesto prožil plnohodnotný život... Je to povznášející sledovat ty jeho tristní eskapády, které jsou divákovi předkládány s podobně vitálním nadhledem jako v obdobném celovečerním příběhu jiného retardovaného hrdiny - Forresta Gumpa. Narozdíl od Forresta ale Harvie Krumpetovi scénáristé (tedy Bůh) nepřáli - ničím se nestal, historii nikterak nepoznamenal, jen žil svým osobitým způsobem, vychoval dceru a svou přítomností ovlivnil mikrosvět komunity svých blízkých, rodiny, sousedů... Tak jako každý z nás... Harvie Krumpet - plastelínový člověk... Podobné filmy: Mary a Max (22.12.2007)

Zdá se, že ve světě Harveka Miloše Krumpetzkiho jste postižení buď psychicky, nebo mentálně, nebo obojí. A v divácký zkušenosti je celkem vzácný, aby vás na konci snímku hřálo, že hlavní hrdina zřejmě jednou umrzne k smrti nahej při čekání na falešný autobusový zastávce, s osudem podobným osudu jeho rodičů. Animace mi sice zrovna nesedla, ale celkem věrně dokreslovala svou zdánlivou bezútěšností ladění snímku. Cit pro detail a práce s obrazem je taky znát – nejpodařenější věc Harvieho života, jeho adoptovaná dcera, nosí červený šaty, který kontrastujou s okolnim vyblitym prostředím; Harvie má ve zvyku nablble se usmívat, když Geoffrey oznamuje ty nejdepresivnější skutečnosti a je tu i pár slovních hříček. Všechno to přispívá ke krátkýmu snímku, kterej se může zdát jako hořkosladkej, ale kterej je ve skutečnosti čistě hořkej, přesto je to ale zvláštní pachuť, kterou si člověk užije. Síla filmečku pak spočívá v tom, že jakýkoli pocity sympatie, lítosti nebo smutku jsou naprosto dobrovolný. (19.12.2014)

Z počátku mě napadalo, kam tohle všechno směřuje - bude to nějaká šílenost či další přemoudřelá hovadinka? No nakonec to nebylo ani jedno, tahle filmová povídka vypráví sice poměrně neuvěřitelný příběh (vzhledem k vyššímu počtu životních neštěstí hlavního hrdiny) a nějaká ta životní moudra by se tam dala najít také, ale vzhledem k jemnému a plynulému vyprávění vás ani ten klidný nevzrušující konec nezklame. (11.08.2010)

Krásné motto na závěr zní: "Život je jako cigareta, vychutnej si ho až do konce!". Jsem absolutně ohromena! Je to tak nepozlacené, nezabalené nic do pěkného papíru, protože to vše krásné je ta samotná podstata, která to nepotřebuje. Škoda, že nemohu hodnotit víc než 5. Absolutně moje emoce vygradovaly a to všechno bez toho pozlátka v podobě "smutné doprovodné hudby". Humor zde byl tak chytrý a nepředvídavý. Ou, já jsem si to tak vychutnala. Ráda to doporučuji všem, kteří mají rádi čirou pravdu. (02.04.2011)

Naprosto perfektni kratas sledujici zivot retarda Harvieho od jeho narozeni az po duchod. Ve filmu slysime vicemene jen hlas vypravece s prijemnym hlasem Rushe a sledujem, co to Harvie provadi, pripadne nejaky "fakta", coz jsou vetsinou hodne vtipny poucky. Elliot to cely skvele vyvazil, takze i kdyz je film dojemnej a misty smutnej, zaroven je vtipnej a optimistickej. No a plastelinova animace ma neco do sebe. Parada. (13.12.2009)