Kafe a cigára

Jarmusch opět nezklamal a poskládal několik jednoduchých povídek, které mě zaujaly i vizuálním laděním. Tenhle film by nejspíš působil dost černobíle i na barevném materiálu. Některé povídky jsou sice jen výplň bez nápadu (nejvíc Renée), ale naštěstí tu jsou Bratranci?, Sestřenky, Delirium či Někde v Kalifornii, které jsou všechny na pět hvězdiček. (02.02.2005)

.... američtí dentisté už několik let stojí před všemi videopůjčovnami v zemi a vřískají, že kdo si půjčí Kafe a cigára, dostane se de facto na listinu zla, z níž není úniku. Jasně, co na tom, že čmoud z hříšný tyčinky a černý bláto, způsobuje gigantickou přeměnu vašich krásných bílých zubů v nehonosné místo, kde ani Domestos nepomůže od bakterií. Když je člověk vytočen na nejvyšší míru (a vykřičet se ve vašem parku vám zrovna nepomáhá od vystresnutí) je přeci úplně přirozený, že sáhneme po těchto démonických přisluhovačích. A hrom do toho, aby to nepomohlo.___ Docela by mě zajímalo, zda Jarmusch patří mezi ten typ lidí, kteří při pohledu na doutnající listí, okamžitě vytahují krábu, aby souznil s přírodou a nebo tyhle povídky sepsal jen tak z plezíru (holt nechtěl mít své přátele ve fotoalbu a tak si je uložil na pásku...). Protože jestli je pravda ten druhý případ, tak klobouk dolů, poněvadž takové kecy o ničem, ale přesto nehorázně inspirativní, jsou důkazem, že Jim je synonymem ke slovu -wow. A věřte mi, že rozhodně nejste jediný, kdo po pár milisekundách z filmu, metal kozelce ke kávovaru, aby si mohl přiťuknou se svými oblíbenými herci alespoň přes obrazovku. Černým zubům a plicím zdar! (26.10.2008)

Prvním dojmem bylo jednoznačně zlamání. Možná i proto, že nekouřím a kafe nijak moc nevyhledávám, takže mi asi chybí cosi podstatného k tomu, abych si tenhle film dokázal užít ;o) Jenže postupně si mě tenhle film nefilm vážně získal. Nevím čím to je a někdy Jima Jarmusche podezírám z toho, že to neví ani on sám, ale jeho filmy jsou, přes všechnu stylizovanost a libování si v absurditě, neuvěřitelně živou výpovědí o světě a o lidech, kteří v něm žijí.... Jarmusch zase nezklamal. 80% (02.08.2009)

Pohlazení po duši pro všechny milovníky kávy a tabáku. Já osobně jsem velký milovník kávy černé jako bezměsíčný noční obloha a poctivě se ji oddávám několikrát denně. Bez kofeinu si nedovedu představit život. Můj mozek by byl ve velkých nesnázích. Tabáku jsem doposud nepřišel na chuť a možná právě proto, se mi tento snímek líbil tak nějak napůl. Povídek je mnoho a mají velice různou kvalitu. Všechny se odehrávají u stolu, kde se objevují dva až tři lidé a téměř vždy káva a cigárko Tím, že jsou všechny povídky opravdu krátké, tak se jim úplně nedaří začít nějakým způsobem nudit. Většina povídek je průměrná, ale vyskytlo se několik velice světlých výjimek, při kterých jsem se skvěle bavil. Divák se dozví například to, že není příliš zdravé si dávat na oběd kávu a cigárko a že pokud si budete dávat kávu před spaním, tak se vám budou sny zdávat rychleji, což brzy hodlám začít praktikovat. Přináší i dobrou zprávu pro všechny čerstvé nekuřáky, protože jak se dozvíte, tak pokud už jste kouřit přestali, tak vůbec nevadí, když si tu a tam jednu cigaretku ke kávě přeci jen dáte. Velice zajímavý nápad. Doporučuji sledovat u kávy. (12.05.2019)

Tohle nebylo pěkný..vážně ne. Všechny povídky jakoby měly stejnou osnovu, jen se měnili herci a prostředí. Fakt jsem si uvědomil, že rozhovor v reálném životě nemůže fungovat jako dialog ve filmu. Není co předvádět, přestože je obsazení kvalitní, dívat se na nudící se osoby mě nebaví a ani kamera děj příliš neosvěžila (kompozičně však výborné). Pro mě nejslabší Jarmusch, doufejme, že další "krize" už nenastane. (08.07.2006)