Kafe a cigára

Pohodový film Jima Jarmusche složený z několika povídek, které mají společné Kafe a Cigára. Objeví se zde mnoho skvělých herců z jiných Jarmuschový filmů. Některé povídky jsou dobré některé slabší. Nejvíce se mi líbily ty s Cate Blanchett, Billem Murrayem s GZA a RZA a ta s Iggy Popem a Tomem Waitsem . (18.12.2010)

Dlouho jsem se tomuto filmu vyhýbal, ani nevím proč. Snad proto, že jsem nikdy nepodlehl tomu mýtu o kafi a cigáru, k němuž se hlásí tolik mých přátel a známých (z nichž ostatně většina hodnotí tento film velmi vysoko, takže to asi úplně náhoda nebude). Ale nechme stranou úvahy o tom, jak moc se k sobě doopravdy hodí káva a cigarety - já na to mám svůj názor, a těžko mi ho někdo vymluví (ne, nehodí). Takže k filmu. Myslím, že je tak nějak pochopitelné, že má jako většina povídkových filmů rozkolísanou úroveň. Některé povídky jsou lepší, jiné slabší, přičemž každému se asi líbí něco jiného. Stejně tak mně se některé líbily víc, některé míň, přičemž ty lepší jsou zde sice početně upozaděny, ale zase jsou tak dobré, že překonají mdlý dojem z těch slabých. Ve výsledku bych to tak nakonec viděl na suverénní 4* - Jarmusch je bez debat klasik, a tenhle zajímavý experiment představuje sympaticky bezstarostnou oddychovku, která nakonec asi opravdu stojí za vidění. (01.09.2012)

Kafe a cigára jsou prazvláštní směsou, kterou nespojují jen ony dva předměty z názvu, ale hlavně styl komunikace - který obvykle končí nějakým tím faux pas nebo trapasem. Tohle dílko Jima Jarmusche lze lehce rozdělit na dvě velké a jednu malou část - povídky s herci, povídky se zpěváky a povídky s neherci. Každá část má svůj smysl a kouzlo, ale přece jen o stupínek lepší jsou ty vypointované herecké exhibice (výteční Bratranci, směšně trapná Sestřenice, dobro-zlá Dvojčata, vtipná neřeč Roberta Benigniho, otec, co si platí lásku syna...). Pak jsou tu povídky se zpěváky, mají také pointu, ale ta obvykle není tak zjevná, což je samozřejmě dáno spíše civilnějším výrazivem (Iggy a Tom, RZA a GZA, Jack a Meg). Kafe a cigára jsou nevyrovnaným šťůčkem, každopádně nenudí a hlavně každý si najde své oblíbené cosi. U mě převažuje spíš pozitivní dojem z dobrého a originálního záměru posadit dva lidi ke stolku a nechat je povídat o něčem či o ničem, ze zajímavého obsazení, z dobře zvolené hudby, z černobílé hravosti... I kdybch hodnotila jednotlivé povídky zvlášť a pak je zprůměrovala, nevyšlo by mi míň než ***, takže 70%. (21.11.2006)

Tímto krokem možná riskuji smazání profilu z povrchu ČSFD, ale ať se na mě nikdo nezlobí, nemám ve zvyku chodit slepě uvnitř davu jen proto, aby na mě netáhlo. Nikomu neberu jeho filmový vkus. Pokud někdo v těch scénkách spatřuje smysl, pointu nebo jakoukoli zajímavost (krom přítomnosti několika hvězd), pak je všechno v pořádku. Mně však přijde zajímavější i tlachání sousedů v zahradní pergole. Jim Jarmusch nikdy nepatřil mezi mnou pochopené režiséry, stejně jako já asi nebudu jím pochopeným divákem. A mám pocit, že se na tom nic nezmění ani v momentě, kdy bych čirým omylem narazil na dvojku... (26.07.2011)

bezpodmienečných 5 hviezidičiek - a to i keď priznám, že niektoré sú lepšie a doslova vynikajú, tie ostatné sú len menej geniálne - ale v porovnaní s čímkoľvek iným skrátka aj tak vynikajú; Prekvapuje ma, že sa hromadne prehliadajú geniálne poviedočky s Buscemiho historkou a doslova bravárne geniálne vypointovaná "No problem", samozrejme, že Bill "Groundhog day/Ghost Buster" Murray (Who do you gonna call?) je TOP :) súboj Molina/Coogan mi prišiel trochu dlhý, ale s pekným ukončením, každá poviedočka má svoje kúzlo, svoj šarm, svoju pointu, každá sa dá rozlične intepretovať a pri každej sa dá pobaviť, oddýchnuť a zauvažovať, vskutku geniálny kusisko Jarmuschoviny!!! Presley, Tesla, Waits s Jimym Poppom :) a dokonca aj úvodný nervózny Roberto so šiestimi kávami v "kaviarni" predstavujúcej neorealistickú kulisu ma potešil; "We are coffee and cigarettes generation!" (17.07.2008)