Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Berlín, 1942. Friedrichu Weimerovi je sedmnáct a právě ukončil školu. Pochází z chudých poměrů, přesto však sní o tom, že v životě něco dokáže. Jediné, čemu se intenzivně věnuje, je amatérský box. Šanci dostává v okamžiku, kdy se setkává s chápavým Voglerem, který sdílí jeho boxerskou vášeň a učí na elitní nacistické střední škole Nationalpolitische Erziehungsanstalt (Napola). Ten zajistí, aby tam byl Friedrich přijat, a stává se jeho mentorem. Friedrichovým novým přítelem se stává syn vysoce postaveného nacistického pohlavára Albrecht Stein - citlivý mladík, který před ním neskrývá své pochybnosti o ideologii, kterou si ostatní studenti nechávají bezmyšlenkovitě vtloukat do hlavy. V každodenní konfrontaci s tvrdým a námitky nepřipouštějícím drilem se Albrecht stále zřetelněji dostává do konfliktů. Friedrich pochopí, že kamarád si svůj osud zvolil i za cenu sebezničení. Rozhodne se, že využije posledního zbytku svobody, který mu osud nabízí, a pokusí se žít čestný život. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (260)

flanker.27 

všechny recenze uživatele

Tohle bude spíše taková úvaha. Myslím, ze mnoho lidi dělá stejnou chybu, jako v případe filmu Pád třetí říše tvrzením, že Hitlera zobrazuje "příliš lidsky". Účelem práce není dokazovat, že Hitler své nestvůrnosti dával průchod každým činem (tak byl zobrazován třeba v některých starých sovětských filmech). Stejné je to s Napolou. Nelze zjednodušit nepochybnou zrůdnost vyučované ideologie tím, že bychom v každém záběru z učebny ukázali nechutného odporného lektora vřískajícího o světové zkáze a vítězství nacionálního socialismu. Nacisté byli dobří psychologové a věděli, že takové věci se musejí podsunovat postupně, okrajově až podprahově (v tom byl Goebbels mistr, jeho propaganda málokdy primo útočila na nepřítele, většinou se na to šlo oklikou). Pochopil jsem film opět jako snahu ukázat, proc může byt pro normální lidi přijatelné přijmout zavrženíhodné myšlenky i konfrontaci ideálů (právě ta obrazová dokonalost, pohled na sportovní těla...). Krásně je to vystiženo scénou, kdy Friedrich nadšené s úsměvem zpívá "Vlajku", aby byl vzápětí konfrontován s buzerací staršího studenta. Celkově musím říct, že film ve mně zanechal opravdu silný dojem jak z vizuálního zpracování (ech, kdy už se to naučí i naši tvůrci), tak z děje jako takového (například scéna vystřízlivění z bojového napětí po postřílení zajatců), a také z hereckých výkonů. Po formální stránce film připomíná snímky Leni Reifenstahlové. Záměr vidím v tom ukázat, jak něco co na povrchu vypadá krasně a čistě uvnitř může "smrdět". Ostatně takový Michael Bay, oblíbenec mnoha filmových fanoušků jistého vkusu, jde po formální stránce k Reifenstahlové mnohem mnohem blíž, a dělá to - stejně jako ona - proto, ze to hezky vypadá. Na rozdíl od Napoly ovsem neodliší třeba vnější dojem z krásné války, jak bychom ho mohli vidět v propagačním týdeníku nebo náborovém filmu (což i u nás krasně předvedl Renč :)) od skutečné reality (nejen smrt, ale zapařené nohy, špatné jídlo, buzeraci atd.). Moje přítelkyně po filmu probrečela celý den, a to už se mnou absolvovala ledasco. Kdosi film popsal jako takového zvráceného Foglara. Do jiste míry je to trefné, čili jak může byt touha po čestnosti, kamarádství, ochota se obětovat zneužita k něčemu takovému jako nacismus. ()

Sidonka 

všechny recenze uživatele

Průměrné TV zpracování, které nevybočuje od jiných filmů na podobné téma. Není tam nic zvláštního - ani atmosféra, ani emoční dopad (na to je to příliš odtažité a banální), ani herecké výkony... Asi dvě postavy tam byly zajímavé, ale byly jen povrchně načrtnuté, takže se zase nedostáváme pořádně pod kůži. Hitlerova elita má pár silnějších okamžiků, celkově však na mě film působil spíše laciněji. ()

Reklama

runner85 

všechny recenze uživatele

Neviem prečo ale ten zámok kde boli mladí muži vychovávaní k tomu aby zabíjali deti ( vo filme to uvidíme ) mi pripomínalo miesto kde princezná Fantaghiro, Romualdo a Tarabas bojovali proti zlu. Inak celkom zaujímavý pohľad mladého muža na vojenský výcvik, ale aj jeho následné morálne dilema a hodnoty. Musím podotknúť, že chvalabohu ma vojenčina obišla a mal som pokoj. Ale je asi utópia čakať, že ľudstvo by sa z vojen poučilo, že? Inak nechápem tu otrasnú kameru počas boxovania! ( preto dávam jednu hviezdu dole! ) ()

liborek_ 

všechny recenze uživatele

Zajímavé, poutavé, velmi dobré zpracování... Nicméně v něterých okamžicích film působil kýčovitě (předvším jedna scéna na zamrzlém rybníce, o níž se víc ze spoileroidních důvodů nebudu zmiňovat, je dost přitažená za vlasy). Napola je docela silný film s nezvyklým pohledem na Třetí říši a její vnitřní uspořádání, poměrně slušně ukazuje myšlení nacistickou ideologií načichlých lidí. Ale úplná špička to není. Kdybych měl býti jízlivým, řekl bych, že Němci se jen snažili ukázat, že s námi mladými přišla nová doba, že nová generace je lepší... Ale já to neřeknu, protože tak to jistě myšleno nebylo (takový pocit mě ale při sledování párkrát přepadl. :-) ()

Lynn 

všechny recenze uživatele

Filmy jako je Napola mám velmi ráda, neboť zkoumají válku z pohledu buďto dětské, anebo mladistvé duše. A to už věděli i ve starověku, že proutek se musí ohýbat, dokud je mladý. Na Napolách byla z chlapců vychváváno budoucí elita. Na začátku je ve filmu jedna výstižná scéna, která si jen sama o sobě zaslouží přinejmenším 5*. Je to scéna uvítání ve škole, s patřičným německým nacionalismem, kdy všichni zpívají oslavnou hymnu o svém Vaterlandu. Scéna je dokonale působivá a jsem si zcela jistá, že v reálu před 60-ti lety byla taková věc působivá neméně... A film sám o sobě se sice tu a tam dopouští klišé, přesto díky vynikajícím hereckým výkonům Maxe Riemelta a Toma Schillinga nemohu jinak než za 4*. A navíc je tu i překvapivé jméno na postu režiséra - nečekala bych, že režisér prcičkovitých filmů "Holky to chtěj taky" etc. natočí něco tak vážného jako je Napola. ()

Galerie (34)

Zajímavosti (21)

  • Pro film bylo vyrobeno přes 500 uniforem. Hlavní role byly šity na míru, ostatní byly vypůjčeny. (Rodriguez)
  • Úvodní scéna, v níž hlavní hrdina jede na kole, je natočená v Praze, konkrétně v Karlíně, na křižovatce ulic Pobřežní a Prvního pluku. Lze si povšimnout unikátního Negrelliho viaduktu z roku 1850, tehdy největší železniční stavba Evropy. (ČSFD)
  • Scény z přijimacího řízení se natáčely v sokolovně v Praze Libni. (Sumec)

Reklama

Reklama