Napola: Hitlerova elita

Pěkný film, u kterého je hodnocení hodně suběktivní... tedy víc než jinde. Celý film nás provází příběhem dospívajícího chlapce dost ovlivňovaným tehdejším režimem, a sidce fašismem a nacismem. Už tak dost tvrdé a drsné odbobí je umocňováno hrubým chováním jiných postav k hlavnímu hrdinovi, pěknému blonďáčkovi s ulízlými vlasy na patku. Nesmí chybět ani milostný příběh hlavní postavy, který mi připomínal spíš takovou vycpávku do prázdna. Každopádně jsem měl tu čest si v tomto snímku zahrát obrovskou roli, a to, že jsem byl s dalšími 400 (čtyřmi sty) mládenci (chlapci) navlečen do školních uniforem: kanady, vlasy "slízlé" na patku a na levém nadloktí rudá páska s hákovým křížem. Natáčelo se ve "vyzdobené" (prapory s hákovými kříži) staré sokolovně u I. P. Pavlovy (Praha). Plná sokolovna mládenců, já tedy jeden z nich a všichni na povel našeho "nadčlověka" měli zaheilovat. A heilovat, řvát z plných plic s celou velikánskou mísností je opravdu zážitek!!! (nic pro podporování nacismu a fašismu). Zážitek z natáčení je jedna celá *hvězdička* z hodnocení. (27.01.2005)

Elitní nacistická škola jen pro ty nejlepší, nejoddanější a nejsilnější. Každého tam čekal tvrdý a nelítostný dril, ideologické vymývání mozků, špehování, tvrdé tresty pro ty, kteří spáchali sebemenší provinění proti pravidlům školy. Žádné místo pro slabé jedince. Do takového prostředí se dostal i Fiedrich, chlapec s hlavou plnou ideálů. Hitler myslel skutečně na všechno, když si takovým způsobem vychovával budoucí pilíře své říše. Při některých scénách jsem ztrácela dech. (12.02.2010)

Filmy jako je Napola mám velmi ráda, neboť zkoumají válku z pohledu buďto dětské, anebo mladistvé duše. A to už věděli i ve starověku, že proutek se musí ohýbat, dokud je mladý. Na Napolách byla z chlapců vychváváno budoucí elita. Na začátku je ve filmu jedna výstižná scéna, která si jen sama o sobě zaslouží přinejmenším 5*. Je to scéna uvítání ve škole, s patřičným německým nacionalismem, kdy všichni zpívají oslavnou hymnu o svém Vaterlandu. Scéna je dokonale působivá a jsem si zcela jistá, že v reálu před 60-ti lety byla taková věc působivá neméně... A film sám o sobě se sice tu a tam dopouští klišé, přesto díky vynikajícím hereckým výkonům Maxe Riemelta a Toma Schillinga nemohu jinak než za 4*. A navíc je tu i překvapivé jméno na postu režiséra - nečekala bych, že režisér prcičkovitých filmů "Holky to chtěj taky" etc. natočí něco tak vážného jako je Napola. (30.09.2005)

Neviem prečo ale ten zámok kde boli mladí muži vychovávaní k tomu aby zabíjali deti ( vo filme to uvidíme ) mi pripomínalo miesto kde princezná Fantaghiro, Romualdo a Tarabas bojovali proti zlu. Inak celkom zaujímavý pohľad mladého muža na vojenský výcvik, ale aj jeho následné morálne dilema a hodnoty. Musím podotknúť, že chvalabohu ma vojenčina obišla a mal som pokoj. Ale je asi utópia čakať, že ľudstvo by sa z vojen poučilo, že? Inak nechápem tu otrasnú kameru počas boxovania! ( preto dávam jednu hviezdu dole! ) (13.12.2014)

Tohle bude spíše taková úvaha. Myslím, ze mnoho lidi dělá stejnou chybu, jako v případe filmu Pád třetí říše tvrzením, že Hitlera zobrazuje "příliš lidsky". Účelem práce není dokazovat, že Hitler své nestvůrnosti dával průchod každým činem (tak byl zobrazován třeba v některých starých sovětských filmech). Stejné je to s Napolou. Nelze zjednodušit nepochybnou zrůdnost vyučované ideologie tím, že bychom v každém záběru z učebny ukázali nechutného odporného lektora vřískajícího o světové zkáze a vítězství nacionálního socialismu. Nacisté byli dobří psychologové a věděli, že takové věci se musejí podsunovat postupně, okrajově až podprahově (v tom byl Goebbels mistr, jeho propaganda málokdy primo útočila na nepřítele, většinou se na to šlo oklikou). Pochopil jsem film opět jako snahu ukázat, proc může byt pro normální lidi přijatelné přijmout zavrženíhodné myšlenky i konfrontaci ideálů (právě ta obrazová dokonalost, pohled na sportovní těla...). Krásně je to vystiženo scénou, kdy Friedrich nadšené s úsměvem zpívá "Vlajku", aby byl vzápětí konfrontován s buzerací staršího studenta. Celkově musím říct, že film ve mně zanechal opravdu silný dojem jak z vizuálního zpracování (ech, kdy už se to naučí i naši tvůrci), tak z děje jako takového (například scéna vystřízlivění z bojového napětí po postřílení zajatců), a také z hereckých výkonů. Po formální stránce film připomíná snímky Leni Reifenstahlové. Záměr vidím v tom ukázat, jak něco co na povrchu vypadá krasně a čistě uvnitř může "smrdět". Ostatně takový Michael Bay, oblíbenec mnoha filmových fanoušků jistého vkusu, jde po formální stránce k Reifenstahlové mnohem mnohem blíž, a dělá to - stejně jako ona - proto, ze to hezky vypadá. Na rozdíl od Napoly ovsem neodliší třeba vnější dojem z krásné války, jak bychom ho mohli vidět v propagačním týdeníku nebo náborovém filmu (což i u nás krasně předvedl Renč :)) od skutečné reality (nejen smrt, ale zapařené nohy, špatné jídlo, buzeraci atd.). Moje přítelkyně po filmu probrečela celý den, a to už se mnou absolvovala ledasco. Kdosi film popsal jako takového zvráceného Foglara. Do jiste míry je to trefné, čili jak může byt touha po čestnosti, kamarádství, ochota se obětovat zneužita k něčemu takovému jako nacismus. (12.10.2005)