Napola: Hitlerova elita

Přísný podmínky byli dost dobrý, ale myslel jsem že to bude větší drama. Moc se toho za ten film nestalo, kromě toho že to bylo celý zajímavý a dobře natočený to nepopírám. Jediný co mě tak dostalo byl skok na granát to ostatní už mě tolik nezasáhlo. Víc emocí jsem si prožil u Chlapce v pruhovaném pyžamu. (10.01.2017)

Silny film, ktory kazia niektore nechutne vypointovane sceny. Inak vsak skutocne niet co vytykat. Posobive herecke zobrazenie fasistickych fanatikov, sympaticky hlavny hrdinovia, skvely pribeh, kvalitna rezia. No za najvacsi klad povazujem to, ze je to nemecky film a fakt, ze vyznieva ako uprimna lutost nad tym, co Nemecko v minulosti sposobilo. Fasizmus zobrazuje v jeho plnej honobnosti a slave a zaroven ho odsudzuje ako omyl, chybny, krok, zlo. Isteze vsetci vedia ze fasizmus nebol dobry. No v tomto filme je to vylicene naozaj krasnym sposobom. (8/10) (08.04.2008)

Proč chceš být kadetem na Vůdcově škole? Protože chci sloužit vůdci, národu a vlasti…. Nahlédnutí do jedné z Hitlerových škol, které navštěvuje elita národa a kde se řídí heslem : ,,MUŽI TVOŘÍ DĚJINY, MY TVOŘÍME MUŽE“ je zajímavý. Je lehké vžít se do kůže mladého kluka a nechat si vymývat mozek kecama o vítězství a nekonečných možnostech. Film neřeší otázku školství, ale snaží se zobrazit věrohodně svoji dobu. SVĚT, KDE PRO SLABOST NENÍ MÍSTO. Příběh nemá strhující tempo, ale jistě si sluší občas připomenout některé nacistické myšlenky a zvrácenost systému. Sympatické je i obsazení. PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ ** Víte že: Do r.1945 existovalo v říši 30 národně politických akademií s počtem 15 000 studentů. Přestože válka byla prohraná, byli posíláni na bojiště, kde každý druhý z nich padl. (15.09.2009)

Kdo ví, co se tenkrát všechno odehrávalo v myslích těch mladých kluků, ale jsem ráda, že jsem alespoň malý zlomek toho, co se tenkrát na takových školách dělo mohla vidět. Jistě tam muselo být hodně těch, kteří byli tehdejší propagandou zcela zdeformovaní, ale našlo se mezi nimi určitě i hodně takových jako byl Friedrich a jeho kamarád, který byl synem nacistického pohlavára. A já tak mohla vidět jejich postupný zmatek a pochybnosti o správnosti počínání a ideálů školy Napola. Možná bych přivítala trochu hlubší vykreslenost jejich postav, ale v konečné fázi bylo jednání obou těch kluků všeříkající. Určitě bych vyzdvihla dobře nastíněnou chladnou a studenou atmosféru školy, například dupotem jejich bot nebo zatloukání hřebíku do rakve a bylo toho mnohem víc. A i když některé momenty byly možná až moc neuvěřitelné a nebo příliš tlačící na naše city, tak to byl velmi silný snímek a Dennis Gansel si tu čtyřku určitě zaslouží. Závěrečný dovětek ve filmu už jen dokladuje to, co jsme si stejně celou dobu všichni mysleli. 70% (02.05.2013)

Tohle bude spíše taková úvaha. Myslím, ze mnoho lidi dělá stejnou chybu, jako v případe filmu Pád třetí říše tvrzením, že Hitlera zobrazuje "příliš lidsky". Účelem práce není dokazovat, že Hitler své nestvůrnosti dával průchod každým činem (tak byl zobrazován třeba v některých starých sovětských filmech). Stejné je to s Napolou. Nelze zjednodušit nepochybnou zrůdnost vyučované ideologie tím, že bychom v každém záběru z učebny ukázali nechutného odporného lektora vřískajícího o světové zkáze a vítězství nacionálního socialismu. Nacisté byli dobří psychologové a věděli, že takové věci se musejí podsunovat postupně, okrajově až podprahově (v tom byl Goebbels mistr, jeho propaganda málokdy primo útočila na nepřítele, většinou se na to šlo oklikou). Pochopil jsem film opět jako snahu ukázat, proc může byt pro normální lidi přijatelné přijmout zavrženíhodné myšlenky i konfrontaci ideálů (právě ta obrazová dokonalost, pohled na sportovní těla...). Krásně je to vystiženo scénou, kdy Friedrich nadšené s úsměvem zpívá "Vlajku", aby byl vzápětí konfrontován s buzerací staršího studenta. Celkově musím říct, že film ve mně zanechal opravdu silný dojem jak z vizuálního zpracování (ech, kdy už se to naučí i naši tvůrci), tak z děje jako takového (například scéna vystřízlivění z bojového napětí po postřílení zajatců), a také z hereckých výkonů. Po formální stránce film připomíná snímky Leni Reifenstahlové. Záměr vidím v tom ukázat, jak něco co na povrchu vypadá krasně a čistě uvnitř může "smrdět". Ostatně takový Michael Bay, oblíbenec mnoha filmových fanoušků jistého vkusu, jde po formální stránce k Reifenstahlové mnohem mnohem blíž, a dělá to - stejně jako ona - proto, ze to hezky vypadá. Na rozdíl od Napoly ovsem neodliší třeba vnější dojem z krásné války, jak bychom ho mohli vidět v propagačním týdeníku nebo náborovém filmu (což i u nás krasně předvedl Renč :)) od skutečné reality (nejen smrt, ale zapařené nohy, špatné jídlo, buzeraci atd.). Moje přítelkyně po filmu probrečela celý den, a to už se mnou absolvovala ledasco. Kdosi film popsal jako takového zvráceného Foglara. Do jiste míry je to trefné, čili jak může byt touha po čestnosti, kamarádství, ochota se obětovat zneužita k něčemu takovému jako nacismus. (12.10.2005)