Napola: Hitlerova elita

Dobrý a chytlavý příběh s poutavou tématikou z doby, kterou autoři budou divákům připomínat ještě hodně dlouho a to je jen dobře. Přestože je se jedná o velmi povedený film, který dokáže zaujmout, tak si myslím, že se z toho dalo v určitých momentech vytřískat víc a celkově mohl být děj a především závěr údernější. 80% (01.11.2011)

Silny film, ktory kazia niektore nechutne vypointovane sceny. Inak vsak skutocne niet co vytykat. Posobive herecke zobrazenie fasistickych fanatikov, sympaticky hlavny hrdinovia, skvely pribeh, kvalitna rezia. No za najvacsi klad povazujem to, ze je to nemecky film a fakt, ze vyznieva ako uprimna lutost nad tym, co Nemecko v minulosti sposobilo. Fasizmus zobrazuje v jeho plnej honobnosti a slave a zaroven ho odsudzuje ako omyl, chybny, krok, zlo. Isteze vsetci vedia ze fasizmus nebol dobry. No v tomto filme je to vylicene naozaj krasnym sposobom. (8/10) (08.04.2008)

Tohle bude spíše taková úvaha. Myslím, ze mnoho lidi dělá stejnou chybu, jako v případe filmu Pád třetí říše tvrzením, že Hitlera zobrazuje "příliš lidsky". Účelem práce není dokazovat, že Hitler své nestvůrnosti dával průchod každým činem (tak byl zobrazován třeba v některých starých sovětských filmech). Stejné je to s Napolou. Nelze zjednodušit nepochybnou zrůdnost vyučované ideologie tím, že bychom v každém záběru z učebny ukázali nechutného odporného lektora vřískajícího o světové zkáze a vítězství nacionálního socialismu. Nacisté byli dobří psychologové a věděli, že takové věci se musejí podsunovat postupně, okrajově až podprahově (v tom byl Goebbels mistr, jeho propaganda málokdy primo útočila na nepřítele, většinou se na to šlo oklikou). Pochopil jsem film opět jako snahu ukázat, proc může byt pro normální lidi přijatelné přijmout zavrženíhodné myšlenky i konfrontaci ideálů (právě ta obrazová dokonalost, pohled na sportovní těla...). Krásně je to vystiženo scénou, kdy Friedrich nadšené s úsměvem zpívá "Vlajku", aby byl vzápětí konfrontován s buzerací staršího studenta. Celkově musím říct, že film ve mně zanechal opravdu silný dojem jak z vizuálního zpracování (ech, kdy už se to naučí i naši tvůrci), tak z děje jako takového (například scéna vystřízlivění z bojového napětí po postřílení zajatců), a také z hereckých výkonů. Po formální stránce film připomíná snímky Leni Reifenstahlové. Záměr vidím v tom ukázat, jak něco co na povrchu vypadá krasně a čistě uvnitř může "smrdět". Ostatně takový Michael Bay, oblíbenec mnoha filmových fanoušků jistého vkusu, jde po formální stránce k Reifenstahlové mnohem mnohem blíž, a dělá to - stejně jako ona - proto, ze to hezky vypadá. Na rozdíl od Napoly ovsem neodliší třeba vnější dojem z krásné války, jak bychom ho mohli vidět v propagačním týdeníku nebo náborovém filmu (což i u nás krasně předvedl Renč :)) od skutečné reality (nejen smrt, ale zapařené nohy, špatné jídlo, buzeraci atd.). Moje přítelkyně po filmu probrečela celý den, a to už se mnou absolvovala ledasco. Kdosi film popsal jako takového zvráceného Foglara. Do jiste míry je to trefné, čili jak může byt touha po čestnosti, kamarádství, ochota se obětovat zneužita k něčemu takovému jako nacismus. (12.10.2005)

"Napola" - Exkluzívna nacionálne-politická škola pre výchovu budúcich vodcov Tisíc ročnej ríše. Najzdatnejší nemeckí mladíci sa tam mali naučiť disciplíne a zoceliť sa v mužov, ktorí budú viesť svoj národ. Pod pozlátkou luxusnej školy na historickom hradnom sídle sa skrýva hniloba fašistických ideií. Do tohto prostredia sa dostáva syn chudobného robotníka Friedrich Weimer. Počiatočné nadšenie vystrieda trpké sklamanie. Téma je to závažná. Avšak spracovanie pokrivkáva. Vykreslenie charakterov je stroho povrchné a snaha o dojímavé scény vyznieva úplne do prázna. Tiež celkové nasnímanie pôsobí len ako lepší televízny film. Nemci nie sú dobrí filmári. No pri obsadení hlavnej úlohy mali šťastnú ruku. Ten chalanisko (Max Riemelt) vyzerá ako predpisový árijec. *** (05.01.2009)

Od Němců jsem příliš nečekala a vyplatilo se to. Přestože je jedním z mnoha filmů z druhé světové války, nabízí unikátní téma nacistické školy. To tu snad ještě nebylo. Příběh mě naprosto strhl a konečně můžu říct, že jsem se nenudila ani minutu. Výborné jak vizuálně tak obsahově, herci byli skvělí a scéna s granátem nebo smrtí Albrechta mi uvíznou v paměti asi na dlouho. (13.07.2012)