Apokalypsa

Viděl jsem Apocalypse Now ve všech třech verzích (kino 2x) a včetně making of, něco málo si i přečetl a musím pasovat do svých TOP oblíbených filmů. Stručně proč: 1) Tak dechberoucí vizuál se nevidí, a to se jedná teprve o rok ’79. Těch všech odlesků, světlic, kouře a ohňů, výjevů podél cesty... Vrcholem pak asi snová scéna s mostem Do Luong. 2) Rozmáchlý a velkolepý vysokorozpočťák, současně regulerní artovka, meditace nad válečnou absurditou v reakci na americký imperialismus a svět starých kolonií. Přesahový filozofický rozměr. Jak pravil sám Coppola: "My film is not about Vietnam, it is Vietnam." 3) Gradující v šílenství spolu s plavbou po řece a dosažení cíle mise, kde pak čeká geniální Brando (a skvělý Hopper). 4) Mocný soundtrack. Především nálet s Wagnerovou "Ride of the Valkyries" a doorsácký "The End". 5) Jsem unešen jak je to nádherně temný, transcendentální, nadčasový silný kafe. A střih redux (2001) berte spíše pro úplnost, moje preference final cut (2019) a theatrical. "It is not about war so much as about how war reveals truths we would be happy never to discover. If we are lucky, we spend our lives in a fool’s paradise, never knowing how close we skirt the abyss." (01.03.2018)

Obecně kvituji s úlevou všechny pacifistické tendence a přikláním se k tomu, že válečné filmy jako takové nejsou mým oblíbeným žánrem, výjimku tvoří jen ty z nich, které demaskují zrůdnou podstatu války a netváří se tak, že válka je skvělá show, akce a adrenalinová jízda (viz mnohé pokleslé válečné akční filmy - kupříkladu propagandou nasáklá série o Johnu Rambovi). Válka prostě není cool, je to Utrpení, Bolest a Smrt... A takhle reflektována má pak i percepce takového snímku smysl. Stejně tak funguje i svět Coppolovy Apokalypsy...cynický svět hrůzy a odosobnění válečné mašinérie, nezastavitelného kolosu smrti a zabíjení, který nezávisle na lidech, jenž ho uvedli do pohybu, svou setrvačností a kinetikou drtí vše a všechny. Hrůza, Smrt, Prázdnota... Člověk si někde v sobě nese archetyp dávného válečníka a jeho sklon k destrukci a nihilistické zkáze...Apokalypsa...konec světa...zasazený do vietnamské džungle. Existuje vůbec silnější protiválečné memento než toto filmové mene tekel? (25.09.2007)

Vám vadilo čekat na Marlona tři hodiny? Já bych na něj bez řečí čekala tři roky... ale já nejsem normální, takže se to nepočítá. Vietnam postihla apokalypsa, Martina Sheena během natáčení infarkt, Coppolu kopačky od manželky, rozpočet opakované přešvihnutí, štáb jeden malér za druhým a divák i z opačného a skoro třicet let vzdáleného břehu tuší, že tohle není film o Vietnamu - to je Vietnam. Čtyři pekelní jezdci si to za tónů Walkürenritt uhánějí napalmem spálenou zemí, kam před chvílí dopadla hvězda zvaná Pelyněk na americké vlajce, dravé šelmy vládnou džungli a nevidí v cizích vojácích nic jiného než kořist, hrůzný trip se mění v ještě hrůznější vystřízlivění, a to jsem to ještě k tomu poprvé viděla ve věku, kdy mi chybělo slušných pár let do doby, kdy bych si mohla legálně zastřít vědomí. A nyní, dámy a pánové... Apokalypsa. (08.09.2007)

2003: Apokalypsu jsem viděl poprvé až v Redux verzi, ale hlavní přidané scény jsem poznal - nejsou sice nezajímavé, ale docela běh filmu zdržují, aniž by děj nějak zvlášť obohatily. A přidat k už i tak dlouhému filmu dalších 53 minut je opravdu moc. Myslím, že by se režisérům tohle "přepisování historie" mělo zakázat. Původní verzi bych pět hvězdiček dal. 2020: Final Cut má tři hodiny, což je podle mne pořád ještě moc. Celá pasáž z francouzské plantáže tam být nemusela. A ten Brando mě už tentokrát vážně moc nebere. (03.10.2020)

Neuvěřitelně silný mystický zážitek, který mě provedl devíti kruhy Dantova Pekla. Společně s hrdinou jsem zažil - dá se říci na vlastní kůži - hrůzostrašnou odysseu lidskou bestialitou, úpadkem morálky a hodnot, filozofií války a šílenstvím, cestu, o které budu ještě dlouhé dny usilovně přemýšlet, pravděpodobně zcela bez výsledku. Jeden apokalyptický obraz střídá druhý, vše je nejisté. Za vším se skrývá obtížně dekódovatelná symbolika. Coppola konfrontuje chaos války a dnešního světa s nevšímavou divokostí přírody, s transcendentální povahou bytí a nebytí, nechává z podvědomí vyplout ty nejtemnější démony, strachy a touhy a halí vše do neproniknutelného rubáše grotesknosti a nepostižitelnosti kosmických mystérií. A co teprve ta forma! Kryptický, netradiční, depresivní, maniakální. (25.09.2008)