Apokalypsa

Trošku mám problémy zhodnotiť toto dielo. V kine po zhliadnutiach kratšej verzie som bol nadšený - najmä po prvýkrát som sa z videného dlho spamätával, ochromený ohromnou vizuálnou stránkou a celkovým vyznením filmu-cesty priamo do pekla vietnamsko-kambodžskej džungle, a zároveň do duše hlavného hrdinu. S odstupom asi dvoch rokov to bolo poslabšie ale stále, veľmi pôsobivé. Tešil som sa na komplexné vychutnanie neskrátenej verzie. Výsledok: úvodná scéna podfarbená koncom od Doors zostala rovnako fascinujúca ako kedysi, rovnako bombardovanie a lá Wagner, no pomerne veľká časť sa zdĺhavo vliekla. A tak si myslím, že s témou vietnamskej vojny sa podľa mňa umelecky oveľa lepšie vyrovnal Michael Cimino v Lovcovi jeleňov, ktorý je ale viac dokonalou štúdiou vplyvu vojny na život obyčajných ľudí ako vojnovým filmom. Coppolov pokus je obrazovo opulentný, sú to farebné orgie, do dokonalosti mu niečo chýba. Skôr podivná halucinačná cesta ako silná výpoveď. (03.08.2004)

APOKALYPSA je v odborných měřitkách považována za skutečnou klasiku, proto je jasné, že u potencionálních diváků může vzbuzovat dost vysoké očekávní, které se ovšem nemusí na 100% vyplnit. První dvě hodiny jsou výtečný, zbytek nuda a závěrečné setkání s Marlonem Brandem (který je povětšinou zahalen šerem, aby produkce a režisér zakryl fakt, že v průběhu natáčení šíleně přibral) mi nepříjde jako to úplně nejlepší finále ... (23.03.2005)

Nepřekonatelná sondáž válečné nálady pojatá jako klasický pikareskní román směřující do Dantova Pekla. Hrdina je konfrontován s prvky války, kterým nemůže rozumět, a jež ho přesto nutí zoufale rozvažovat. Ať je to odlidštěná vojenská mašinérie trpělivě likvidující neposlušné nebo jen nepochopitelné elementy sebe samé, vojenské šílenství tvořící nietzschovské nadlidi ztělesněné wagnerovským Siegfriedem, komerci tyjící i z válečných tragédií a všechny typy oběti války, které se fanaticky bijí nebo jen rezignovaně vyčkavájí naplnění svých beznadějných osudů. A nakonec a hlavně konečný produkt naprostého zjednodušení lidského bytí: stvoření BOHA, který jedině dokáže tuto situaci snést a takovým, jakým je, zůstane navždy, nezávisle na nějakém přitroublém pozemském jsoucnu!!! (30.09.2004)

Zvláštní film, skoro až hypnoticky depresivní, sugestivní a nepříjemný, ale zároveň nepustí, přiková oči k obrazovce a vleze hluboko pod kůži. Kdo ho vyhledal kvůli Marlonovi (jako já), mohl by být zklamán (ale já nebyla), jelikož se tam zrovna nějak extrémně často nevyskytuje. Ale když už tam je, stojí to za to. Ty monology - nejen jeho, ale i Sheena - si pamatuju doteď. Perfektně zvládnutá a přiblížená psychologie člověka, kterému začne z války harašit v hlavě, ale přitom ho alespoň kouskem duše divák chápe a sympatizuje. On ale vedle Marlona i Sheen hraje skvěle a všichni ostatní herci taky, v paměti z nich utkví zřejmě hlavně šílenec Dennis Hopper. Apokalypsa je film pomalý, přemítavý a těžký, pochybuju, že je pro někoho příjemným zážitkem, ale nemůžu říct, že bych litovala zhlédnutí. A to díky silné myšlence a výpovědi, kterou sděluje. (18.07.2011)

Vám vadilo čekat na Marlona tři hodiny? Já bych na něj bez řečí čekala tři roky... ale já nejsem normální, takže se to nepočítá. Vietnam postihla apokalypsa, Martina Sheena během natáčení infarkt, Coppolu kopačky od manželky, rozpočet opakované přešvihnutí, štáb jeden malér za druhým a divák i z opačného a skoro třicet let vzdáleného břehu tuší, že tohle není film o Vietnamu - to je Vietnam. Čtyři pekelní jezdci si to za tónů Walkürenritt uhánějí napalmem spálenou zemí, kam před chvílí dopadla hvězda zvaná Pelyněk na americké vlajce, dravé šelmy vládnou džungli a nevidí v cizích vojácích nic jiného než kořist, hrůzný trip se mění v ještě hrůznější vystřízlivění, a to jsem to ještě k tomu poprvé viděla ve věku, kdy mi chybělo slušných pár let do doby, kdy bych si mohla legálně zastřít vědomí. A nyní, dámy a pánové... Apokalypsa. (08.09.2007)