Rozhovor

Nikomu neberiem to, že ospevuje bravúrny a nikým nečakaný koniec. Ten bol naozaj podarený. Ale spôsob, akým sa k nemu Coppola postupne v deji dopracuvával ma naozaj nudil. Všetko je len o pár chvíľkach zo života špióna, no jeho zruinovaný rozdvojený život ma absolútne nezaujal. 60%. (11.03.2007)

Rozhovor je na jednu skvěle vystavěným thrillerem, ale též existenciálním filmem s přesahem, který se zaobírá matoucí povahou toho, co je to realita a nakolik je možné zachytit ji v její pravé podstatě – jak může být naše poznání světa i sebe sama veskrze scestné, povrchní či lživé. Tento snímek by se tak dal připodobnit k dvěma dalším skvělých autorských filmům zaměřených na podobnou tématiku, z nichž prvním je Antonioniho Zvětšenina a druhým je Výstřel Briana de Palmy. Konkrétně s Antonionim sdílí Coppola navíc intenzivní zájem o vnitřní život hlavního hrdiny. Podobně jako ústřední postava Zvětšeniny se snaží Hackman zakrýt svoji duchovní prázdnotu externalizací, odklonem pozornosti od hlubin svého já k povrchním a vnějším věcem – zatímco fotograf ze Zvětšeniny řeší vnitřní plochost divokými excesy, sexem a neustálou prací, Coppola konstruuje charakter muže, jež celý život špicluje druhé, aby tím utajil ubohost vlastního života. Jakoby chtěl odhalováním špíny ostatních zakrýt vlastní nedostatky, vlastní slabost a bezútěšnost. Avšak v průběhu filmu vycházejí dlouho potlačované věci na povrch – od zjištění pravé podstaty vztahů sledovaných, přes krev deroucí se z toalety jako něčeho nechutného, něčeho co mělo být odneseno do zapomnění a místo toho to vyplouvá na denní světlo, až po bezútěšný závěr, kdy vyčerpaný Hackman sedí uprostřed rozebraného a zničeného bytu, který jakoby byl symbolem chaotického nepořádku, který nosí uvnitř sebe sama... (11.08.2018)

3,5*/5... Conversation je pre mňa film dvoch polovíc. Tá prvá, ktorá nás zoznamuje s Hackmanovou postavou je síce nevyhnutná, ale neskutočne natiahnutá a nudná. Tá druhá naopak predstavuje Coppolu vo vrcholnej forme 70tych rokov... skvelá "moralitka", paranoia a psychologický boj so sebou samým, Hackman opäť exceluje. Chladné, bizarné a miestami poriadne mrazivé. Film zanechá dobrý dojem, ale tá "prezývaná" prvá polovica mu v mojich očiach veľmi nepomohla :) (18.08.2008)

Film o muži (jde svého druhu o psychologickou studii), který rád odposlouchává jiné, ale vadí mu, když někdo odposlouchává jeho samotného. Také originální úhel pohledu na téma ztráty soukromí. Osobně mne ale Coppolův snímek dostal tak zpola, až k závěru, drobnohled Velkého bratra mi mnohem více sedl v akčněji pojatém Nepříteli státu, kde přijal Gene Hackman o čtvrtstoletí později velmi podobnou roli (některé zdroje dokonce označují Nepřítele státu za nepřímé pokračování Coppolova filmu). A jen mimochodem - je zajímavé sledovat aluze napříč něčím zajímavými díly světového umění. Tak kupříkladu jaký filmový thriller má rád mistr severské detektivky Jo Nesbø? Přímých odkazů lze v jeho detektivkách najít několik, třeba v krimirománech Pentagram a Sněhulák opakovaně zmiňuje tenhle dávný snímek Francise Forda Coppoly... Souvislostí (včetně shodného křestního jména hlavních hrdinů samozřejmě) by se mezi oběma díly jistě našlo víc, třeba fascinace hudbou, to, že jak volná série s Harry Holem, tak Coppolův film má v hlavní roli solitéra a taky workoholika, který byl doslova sežrán vlastní prací atd. (09.04.2014)

Úžasný film v ktorom Coppola demonštruje svoje umenie. Brilantná klavírna melódia v pozadí. Len jedna vec mu asi chýba k dokonalosti. Občas nedomyslené konanie postavy Hackmana. Konkrétne keď sa ako jeden z najuznávanejších špecialistov na odpočúvanie nechá dvakrát za sebou úplne školácky nachytať. Mohlo sa tomu predísť, stačilo pristupovať k zápletke podobne svedomito ako Harry Caul k inkriminovanému rozhovoru, alebo radšej ešte trochu viac, aby sa nič neprehliadlo... (26.08.2012)