Rozhovor

V době studené války musel mít tento film úplně jiný a dnes už jen ztěží pochopitelný rozměr. Člověk byl ještě stále nadřazen nad sílu výpočetní techniky, žil v iluzi nedotknutelnosti svého soukromí a své svobody, a přesto každé jeho slovo mohlo být zachyceno a nesmazatelně zaznamenáno. Jenže jak praví známé přísloví: s velkým odposlechem přichází velká zodpovědnost, a právě pár nevhodně vyřčených, ale zvěčněných slov může rozhodovat o životě a smrti... Coppolův Rozhovor je intimní film o podivínském samotáři, kterému to všechno jaksi přerůstá přes hlavu. Snímek se více než na fakta soustředí na vnitřní prožitky hlavní postavy, které se v působivém finále stanou neudržitelnými. Bohužel cesta k onomu finále zrovna nepřekypuje dějem... 6/10 (04.03.2014)

Paranoia v Rozhovoru 100% naplňuje význam tohoto termínu. Film má moc pěkný závěr, téma je zpracováno mistrovsky, "pouze" klavírní hudební doprovod Davida Shirea je radost poslouchat a kamera nemá chybu, ale já se do toho filmu zkrátka dostatečně nevžil a místy jsem se ošíval, takže objektivně minimálně za 4*, ale subjektivně na 3*. Snad příště. (24.01.2012)

Nedočkal som sa tu síce žiadnej svižnej akcie, zato som však dostal poriadnu porciu paranoje a všelijakých špinavostí. Ono živiť sa odposluchmi je už len samo o sebe dosť odporné. Ide o psychologický thriller plný odpočúvania a zahalený do mysteriózneho rúška sveta odposluchov, ich zneužitia a tiež aj vrážd, pričom snímok prinúti diváka zauvažovať aj nad morálnym aspektom tejto témy. Ďalší zo snímkov, ktoré sa F. F. Coppolovi vydarili na jedničku. 75/100 (14.11.2015)

Tesil som sa na tento film a musim sa priznat, ze som sklamany, ale nejdem pod 3 *. Necakal som, ze to bude tak zdlhavo-monotonne nudny film, aspon ta prva hodina mi tak pripadala. V druhej polovici filmu sa uz dej zacal trosku krystalizovat a zacalo to byt celkom zaujimave. Gene Hackman je skvely herec a tuto depresivnu postavu Harryho Caula zahral velmi dobre, ale na mna bol az prilis depresivny a to co urobil na konci filmu je ukazka choroby z vlastneho zamestnania. Ako som sa niekde v zaujimavostiach docital, specialne pre tuto ulohu sa naucil Hackman hrat na saxofone, ale ja saxofon a dzez nielenze nemam rad, ale bol vo filme uplne zbytocny. Pre malu zaujimavost: v scene v hoteli, kde pocas vrazdy chytro zastrel zavesy, bol strih, zavesy rozostrete a zase strih zavesy zastrete. Skoda len, ze som nevedel, ze tam hra Harrison Ford, pretoze som ho tam vobec nespoznal. Na tento film su rozdielne nazory, takze si nazor urobite sami, ked ho uvidite... 08.10.2008 ____ Gene Hackman - (Harry Caul) +++ John Cazale - (Stan) +++ Allen Garfield - (William Moran ´Bernie´) +++ Frederick Forrest - (Mark) +++ Harrison Ford - (Martin Stett) +++ Produkcia: Francis Ford Coppola +++ Hudba: David Shire +++ (08.10.2008)

80%. Předně je třeba říct, že postklasický Hollywood obdivuji a patří k mým nejoblíbenějším filmovým obdobím vůbec. The Conversation je novohollywoodský snímek se vším všudy a je obrovská škoda, že ten pasivně-agresivní náladový styl, kterým filmaři chytali diváky za srdce v šedesátých a sedmdesátých letech, je definitivně ta tam. Ale k věci. The Conversation se rozjíždí velmi, velmi pomalu. Nicméně ne vždy je to na škodu, zvlášť pak v případě, že připravujete půdu pro atmosferický masakr, který přišel v druhé části snímku; pak si lehké počáteční zaváhání můžete dovolit, ba naopak je velmi žádoucí, tím spíš, jste-li uprostřed natáčení patrně nejvýznamnější trilogie všech dob, jako byl Francis Ford Coppola v době vzniku tohoto snímku. Dle zmiňovaného je tedy třeba vydržet a nevzdat to. Důvodná paranoia provázaná s postavou Harryho Caula (která splňuje všechny předpoklady pro to stát se jednou kultovní) vytváří velmi zlehka a postupně neuvěřitelné aroma, které vás od začátku drží a nepouští ani přesto, že v první půl až tři čtvrtě hodině se zdánlivě vůbec nic zásadního neděje, vlastně naopak přímo úměrně s ubíhající stopáží se napětí konstantně zvyšuje. Paranoický komplex se pak dostává do plných otáček někdy krátce po polovině a sofistikované peripetie vás nutí otevřít ústa a až do závěrečných titulků je nechat pootevřená na důkaz toho, že se Coppolovi podařil výjimečný kousek, a sice v komorních podmínkách vytvořit neopakovatelnou estetickou a emocionální atmosféru končící Caulovou finální sebereflexí jakožto dokonalým zakončením něčeho, co se povrchně tváří jako jemné, decentní drama, avšak skrývá v sobě obrovský potenciál - jak bylo řečeno - stát se jednou, pro svůj šarm a svědomitost, kultovním. Škoda, že bylo The Conversation zastíněno nejen kmotrovskou ságou, ale dalšími špičkovými snímky v kvalitativně velmi plodném období (Chinatown, Murder on the Orient Express, The Sting, Amarcord; ačkoli poslední jmenovaný byl doceněn až později). Špičková práce. (11.01.2015)