Šňup

Netuším kolik jsem viděla filmů o feťácích a pokud jsem nějáký viděla hned jsem ho zapomněla jelikož se s jejich situací ani něják neztotožňuji tak proto takové snímky nevyhledávám. Na tento film jsem se podívala díky herečce Brittany Murphy - a opět ani trochu nezklamala. Líbilo se mi jak ty momenty kdy si postavy šňuply nebo píchly nějákou drogu tak se začala prolínat řada do sebe zapadajících obrazů která i přes tu soudržnost vlastně soudržná nebyla a něják podobně uvažuji já akorát k tomu nepotřebuji fet :-D. Velkou zábavou pro mě byly animace v podstatě zobrazení halucinací, které měl většinou Ross. U čeho jsem zírala byla scéna kdy se Britt svíjí u tyče a válí po zemi :-D . Perfektní byla i hudba za kterou stojí opravdové špičky. Pravda je, že to co šňupali vypadalo spíše jako cukr než sušené mléko akorát by mě zajímalo jak moc bylo asi příjemné si tyhle věci vyšňupnout :-D. (28.09.2012)

Tak se trochu sjedem ne! :) No nejsem si úplně jist, co tím chtěl Jonas Akerlund říci, ale to je vlastně jedno radši se sjedem ne. Překvapivě se zde objevilo několik lehce zapadlých hvězdiček hollywoodu, kteří tento snímek pozvedli na 2.5*. Nejlepší postavu měl určitě Mickey Rourke jako The Cook, o něj se celý film opírá. Sečteno podtrženo, jednou a dost, tak se radši sjedem ne... (30.09.2008)

Máme tu ďalší film s drogovou tématikou, ktorý ale nerieši či sú drogy zlé. On totiž nerieši vôbec nič. Drogy tvoria iba scénu, miesto kde sa to všetko odohráva, sú odôvodnením šialeného strihu, prestrihov, vtieravých zvukov a čudných animácií , ktorý majú v nás zbudiť dojem že takto nejako to vyzerá keď si trocha šňuptete. Občas je tu nápaditý rozhovor, ktorý ale nevedie nikam. Nie sú tu žiadne úvahy o živote ako v prípade requiem za sen alebo trainspotting, takže v konečnom dôsledku toto celé vyzerá ako jedno veľké šialenstvo bez posolstva ALE všetci zúčastení zahrali svoje úlohy presvedčivo a s patričným entuziazmom, takže je na to radosť pozerať a stále vyhľadávate nejakú tú osobu s ktorou by bolo radosť sa stotožniť aj keď nakoniec sme od toho ukrátený. Skrátka dopláca to na tú snahu byť originálny. Pretože film o drogách už nemôže byť originálny. Skrátka nemôže. Podobne ako temný obraz, ktorý pozmenil štylizáciu aby vzbudil vzrušenie dopláca u väčšiny divákov na to že musíte byť pri sledovaný pozorný. A filmamy o drogách skrátka hýbu charaktery nič viacej. originálnosť titulkov ktoré predstavovali hercov aj s ich filmovými menami vo mne prebúdzala nádej, že uvidím niečo nové a znamenité ale videl som len skrátka niečo nové. Akerlundovi patrí pochvala že dokázal vytvoriť také šialené dielko ktoré má aspoň aký taký zmysel ale nič viacej. Stormareová postava bola zbytočná a vôbec celý jeho zásah aj s Arquetteom boli zbytočné a film neposúvali, takže je tu veľa zbytočných postáv a tiež veľa silných postáv a všetky hrajú o dušu a to tento film zachraňuje z vôd podpriemeru, ktorému by prisadla nálepka - TAKMER NEPOZERAŤELNÉ - takto sa na to pozerať dá. (29.11.2008)

videoklipový švéd akerlund inklinujúci k téme narkomanov a "feťákov" má rozhodne veľmi extravagantný rukopis, ktorý k danej téme pasuje, ale okrem excentrických obrazov občas na hranici nechutnosti, rôznych efektov a afektov tu chýba AKÝKOĽVEK príbeh - preto aj pomerne štandardná minutáž pôsobí miestami nudne, chýba humor, vonkajšia formálna a audiovizuálna prezdobenosť sa snaží zakrývať prázdnosť a neoriginálnosť vnútornú, napriek tomu sa do filmu nasáčkovalo kopec skvelého obsadenia, hudby a hudobných cameí (zrejme režisérových kamošov), Rourka zbožňujem, lebo tuším, aká úžasná osobnosť/umelec to je, preto ma bolí, keď ho vidím v podobných rolách, ktoré mu síce "sadnú", ale niet čo hrať a vidno, ako sa neskutočne nudí, aj schwartzmana som si veľmi obľúbil, je to sympaťák a vidieť ho hrať unaveného feťáka je vskutku netradičný zážitok, leguizamo so suvari a stormareom si to neskutočne užívajú a robia si "prču", takže partie s nimi sú tie lepšie; ono to v podstate nemá byť nejaké zásadné dielo alebo ťažká halucinácia, ako taký easy trip to môže fungovať, ale ja som čakal viac . . . asi viac zábavy, neviem . . . (14.07.2009)

Jedná se o snímek sice ne dokonalý, ale rozhodně nestandardní a zdravě jiný – a to jak vedle běžné, tak i nezávislé produkce. Téma snímku není „nijak převratné“, pochopitelně. Dějově roztříštěný film o vzájemně se proplétajících osudech skupiny feťáků, fičících na speedu a prohryzávajících se se sněhem okolo nosních dírek vyžhavenou, vyprázdněnou realitou předměstí L.A., svým ironicky „nehodnotícím“ vyzněním někdy více a někdy méně připomíná starší filmy s obdobnou tematikou (nelze nevzpomenout přinejmenším stále omílaný Trainspotting). Navíc, vzhledem k tomu, že trpí jistou scenáristickou krátkodechostí (projevující se místy lehce křečovitou vtipností, trochu prázdným opakováním některých postupů a značnou „přeinspirovaností“ některých zákrut vyprávění), je děj tou nejslabší složkou celého tohoto filmového rauše. O poznání zajímavější je ovšem zpracování. Debutant Jonas Åkerlund se způsobem, jakým k filmu přistoupil, extaticky hlásí k tomu, že je v prvé řadě a především režisérem hudebních klipů – jeho snahou je nechat diváka sledovat film „očima speedu“, a proto bez oddechu a velmi přesvědčivě tlačí obraz do rychlého střihu, důrazu na makrodetaily, afektovanosti, krátkých řetězů obrazových asociací... a výsledek je velmi přesvědčivý. Je vtahující, nedává čas vydechnout – dokonale mapuje chutě a podivnou logiku života se speedem. Šňupu bývá vyčítána řada věcí – idealizací postav narkomanů počínaje, přemrštěným naturalismem konče. Nad těmito výtkami lze leda pokrčit rameny – smutné, prázdné, vyjedené postavy v sobě dle mého názoru nesnesou idealizaci ani náhodou; bez naturalismu a jeho „nahé sprostoty“ by snímku chyběla polovina přesvědčivosti. Jediným – i když pro většinu diváků asi jen těžko vydýchatelným – záporem je tak dle mého zmiňovaný scénář. S ním spojené mínus má potíže znegovat i kongeniální výkon stárnoucího Mickeyho Rourkea. A že je ten bývalý playboy vážně dekadentně dokonalý! (01.07.2004)