Dracula

Najromantickejší horor, aký poznám - ak nie jediný. A práve to, že Dracula je tak kontrastná postava, zmietaná v dvoch najsilnejších živloch, v láske a nenávisti, ho v mojich očiach vyzdvihuje nad povrchné krvilačné hlúposti, pretože má napriek svojej búrlivej povahe a zlobe relevantné pohnútky, zámery a príčiny svojho konania. Môže nájsť človek, ktorý zavrhol Boha a pohrúžil sa do večnej tmy, odraz svojej jedinej lásky? Coppola natočil Draculu tak, ako som ho presne chcela mať. Surrealistický a snový, obohatený o skvostnú výpravu a scenár, ktorý ma najmä v úchvatných dialógových scénach medzi Minou a Draculom vynáša do filmového neba. Gary Oldman je najúžasnejší Dracula, akého si viem predstaviť - démonický, chladný a neprístupný, no tiež krehký a zraniteľný, utopený v slzách po stáročia trvajúcej bolesti. Monumentálna hudba, skvelé herecké výkony, magická výprava a nezabudnuteľný scenár v podobe konkrétnych emocionálnych scén - aspekty, ktoré sa postarali priam o transcendentný filmový zážitok. Jeden z mojich najmilovanejších hororov. (25.07.2011)

Coppola, ac se pomerne presne drzi knizniho zpracovani, znicil prakticky cele pojeti Draculy, tak jak ho videl Stoker. Vyrazna vytvarna stylizace musi byt k smichu kazdemu, kdo kdy videl nejake opravdu kvalitni zpracovani (1931, 1958). Oldmanova kreace by byla bezchybna v pripade, ze by Dracula mel byt priteplaly chudak, ktery se utapi v sebelitosti. Nudna a nezabavna kravina, Coppola je trapny. (27.12.2004)

Draculovo pachtění za milovanou bytostí (nejlépe přes cizí mrtvoly) mě nechalo chladným. Přestylizované, bez gradace a napětí, forma vítězí nad obsahem a výsledek mne velmi nudil. Celé je to takové teatrální a bezkrevné (u filmu o krvesajovi dost podstatný nedostatek), neživotní herci deklamují texty a tváří se jako by krájeli cibuli. Lidské postavy jsou pojaty tak, aby žádná velectěného (a značně teplého - co na něm Mina vidí) grófa nepřevyšovala, přičemž Hopkinsův Van Helsing by dobře zapadl do Drákulovin. Tenhle film je sled naaranžovaných obrázků, jenže film se má hýbat, mít v sobě život, není to stroboskop. S knihou  mimochodem má film společného velmi málo, navzdory přidrzlému názvu "Bram Stoker's Dracula". Většinu zásadních myšlenek a motivů knihy je naprosto pošlapaných a překroucených. Třeba pojetí Drákuly jako vrcholu potravního řetězce, proto je v knize tak rozebírán Renfield a jeho pojídání hmyzu. A co oddanost a věrnost v případě Miny, která svého snoubence následuje do neznáma a naopak Harkerova odvaha bojovat za ni i proti vlastnímu strachu a vzpomínkám. Nebo obyčejné přátelství. Když romantický horor, tak Panna a Netvor. A co se týče Drákuly, nejvíc se mi líbila verze s Lawrencem Olivierem coby Van Helsingem. Ostatně i česká televizní adaptace s Iljou Rackem (který podle mě odpovídá popisu v knize velmi přesně) je velmi dobrá. (23.10.2007)

Zase jednou se shodnu se svým oblíbeným uživatelem flankerem.27 - je to k uzoufání přestylizované a forma drtivě vítězí nad obsahem. To by ale tak nevadilo, protože znám dva podobné snímky, a to Ospalou díru a Společenství vlků, kde mi stejně studiový styl vyhovuje a oba filmy mi dobře sednou. Jenže Coppola nevypráví s tak ironickým nadhledem jako Burton a chybí mu i Jordanova poetika. V tom filmu je mnohem méně života než v průměrném upírovi. Připomíná to muzeum voskových figurín a je to bezemoční. Představitelé mužských postav jsou s výjimkou Hopkinse, který ale - jak trefně flanker.27 napsal - s tímhle projevem patří spíš do Drákulovin, a s výjimkou přehrávajícího Garyho Oldmana naprosto zapomenutelní, nevýrazní, a to včetně hvězdného Keenu Reevese. Winona Ryder sice typově odpovídá křehké viktoriánské krásce, ale u téhle herečky oceňuju mnohem víc role, kterými jde proti svému hereckému typu, jako je třeba postava drsné taxikářky v Noci na Zemi. Je jen málo námětů, které jsou tak provařené jako upírské příběhy, a snad žádná kniha neměla tolik zfilmovaných verzí jako Stokerův Drákula, takže si netroufám říct, kam do stupnice drákulovských filmů tenhle kousek zařadit, ale atmoférou a emočním dopadem se mi určitě víc líbila flankerem.27 doporučovaná verze režiséra Badhama z roku 1979, které jsem nadělil pouhé 3*, takže v tomhle případě musím jít ještě níž, i když co se výpravy a výtvarného provedení týče, má určitě Coppolova verze co nabídnout. Jenže ta romantika, kterou nabízí, mi přijde tak nějak otravná a pokleslá a jako horor to tedy nefunguje vůbec... Celkový dojem: 45 %. (09.09.2012)

Dracopolla aneb Kašírovaná fantasmagorie. Tak jsem zase jednou viděl jiný film než ostatní, ač jde vlastně o stejný snímek. V podstatě marně pátrám v paměti, kdy naposledy jsem viděl vizuálně tak nevkusnou parodii. Coppola přetrhl všech šest strun, Oldman tlačil na pilu tak, že vylámal zuby, Winona tak dlouho chodila kolem horké kaše, až do ní spadla. Herecké výkony vč. Oldmana působí naprosto prázdně a pouze teatrálně. Kulisy a masky jsou tak ulítlé, jakoby nejen režisér, ale všichni holdovali houbičkám v míře takové jako Dracula krvi. Jinak si nedokážu rozumně vysvětlit, jak je možné, že film dopadl jak pohlavním zkřížením laciné fantasy frašky s činoherní adaptací vysílanou v dopoledních hodinách maminám na mateřské. A sentimentem k panu kmotru Coppolovi taky netrpím. Když Dracula, tak verze z roku 1979 od Johna Badhama. Nechme Holywoodu, což Holywoodovo jest. PS: K těm neohroženě příšerným kostýmům - co to měl proboha Gary na začátku za brnění??? U toho se dalo buď brečet, nebo se smát. Nebo obojí. (15.12.2015)