Milovat Lizu

Poměrně originální pojetí zcela neoriginálního tématu. Milovaná osoba se vám nečekaně sprovodí z povrchu zemského a jediné vysvětlení se nejspíš skrývá v tom vzkazu, který jste našli pod polštářem. Otevřít nebo neotevřít? Žít v nevědomí a celý život se tím drásat, nebo zjistit krutou pravdu? Přesně na tyhle otázky hledá odpověd Philip Seymour Hoffman s hadrou nasáklou benzínem přitisknutou na nose. Příběh bez jakýchkoli "kudrlinek", kterému dost často něco chybí pro to, aby se do něj divák mohl jakýmkoli způsobem ponořit. Prázdnotu a nepochopitelný odstup vyprávění bohužel nevyváží ani jako vždycky fantastický výkon PSH. Škoda nevyužitého potenciálu. (02.11.2009)

Volám sa Wilson, mám rád lietadielka a benzín. Sú to moje nové vášne, ku ktorým som sa uchýlil, pretože smútok nie je ideálna zábava ani droga. Zabila sa mi totiž manželka. Jej matka ma však stále chodí navštevovať. Len neviem, či preto, že ma má rada, alebo jej proste pripomínam stratenú dcéru. Či chce so mnou zdieľať spomienky, alebo len ukradnúť tie moje. Predsa len mám niečo, čo ona nie. Dopis na rozlúčku. No ešte som ho neotvoril. Je v ňom ukryté všetko živé, čo mi zo ženy ostalo. Preto si ho šetrím a preto sa ho bojím. Viem, že sa chovám divne, ale o to viac raz ocením, že ma občas chápete. (09.10.2015)

Absolutní ztrátu osobnosti a sebedestrukci s minimálními světlejšími okamžiky návratu do reality předvedl Philip Seymour Hoffman s takovou přesvědčivostí, že před ním hluboko smekám. Velká bolest, rozervanost mysli nebo ztráta někoho milovaného jako v tomhle případě, může u člověka mnohdy skutečně vést k nějakému jednání, které by by za jiných okolností považoval za nemožné. A to, že se bál otevřít dopis od Lizy, mně nepřišlo až tak překvapující, protože podvědomě tušil, že půjde o ryze intimní a smutný střet s něčím, čeho se podvědomě bál. Znát pravdu a možná i vidět to milované a známé Lízino písmo. Musela přijít ta pravá chvíle, ale on jí vnitřně odmítal a začal se chovat neadekvátně vzhledem ke svému věku, protože řešením bývá u takových lidí spíš alkohol a nebo jiné drogy, ale benzín? Je to moc smutný snímek, který působí silně depresivním dojmem, ale možná, že ten nádherný soundtrack, který se prolíná celým filmem, to trochu zmírní a zjemní. Velmi těžké rozhodování jsem měla s hodnocením, protože to nešlo nesrovnávat ho s jiným filmem, kde hrál Phillip taky jednu smutnou lidskou bytůstku a to byl Jack se chystá vyplout. Ale faktem je, že Philip je Pan herec a takovým se trojky nedávají. (13.11.2014)

Že vy by ste otvorili ten dopis hneď? Ale vy nie ste Wilson. A nesiahli by ste po fetovaní? Lenže vy ste nestratili Lizu. Takáto tragická udalosť sa podpíše na každom, môžete robiť čo chcete, ale zostane to vo vás do konca života. Ja viem, že cesta ktorou sa pustil Wilson nie je dobrá ... ale bohužiaľ, aj to sa stáva. Nikto by to nezahral tak bravúrne a presvedčivo ako Hoffman ... hudba bola skvelá, i keď ten tichý začiatok sa mi tiež veľmi páčil. 3,5* (24.05.2016)

Chlapskej film. Cynismus, emoční nestabilita, vnitřní prázdnota až sociální selhávání. Nenápadnou a výmluvnou scénou za všechny je Wilson ve vytahaném růžovém triku ve velikosti minimálně o dvě menší, než by si jeho postava zasloužila. Uzavřenost, odosobněnost, nemožnost opětování ženských citů, mužské přátelství. Louiso kašle na emoce, cílí na osobnost a ví přesně, co chce filmem říct a rukopisem mi připomíná Kerrigana. Osobně mě uhranula už uvodní scéna, kdy Wilson prochází domem, bez použití laciného hudebního motivu, slyšíme jen kroky na parketách. Jak jednoduše by se dal film pokazit. Dále rozmazaný pohled na fotografie. Hoffmanovy pohledy jsou všeříkající a tento nedoceněný herecký génius předvádí jeden ze svých nejlepších představení, v hlavní roli určitě. Divačky možná budou při sledovní tápat a Wilsonovu dětinskost a jednání nepochopí. Výborný film, který se mi až nestydatě cpe do TOPky. S láskou, ..... (21.03.2015)