Pomáda

Jéé, tak na Pomádu mi nikdo nesmí šáhnout:-)). Jak jsem tolerantní, pokud jde o názorovou škálu a filmový vkus, tak kdo dá úžasně šlapající muzice, té nejbáječnější choreografii (snad neznám lepší, než je sen o autíčku) ještě podpořené dynamickou kamerou a střihem, absolutně božskému obsazení a vystupňovanému finále s vytuněnou Olivií míň jak 3*, tak ten ať mi nechodí ke hrobu :-)). (04.07.2006)

John Travolta pro mně nebyl nikdy tím pravým teenagerovským idolem a to ani po Horečce sobotní noci. Sice z něj vyrostl skoro přes noc nový idol tehdejší mládeže, ale u mě, bohužel, tato dnes už nostalgická broadwayská muzikálová slátanina s jasným poselstvím o nejrůznějších ganzích mladých, zkouškách odvahy, dokazování dospělosti, prvních láskách nikdy až tolik nezabrala. Krom evergreenů samozřejmě:-) Muzikály opravdu ne až na malé vyjímky jako Hair, My Fair Lady, West Side Story, i když nepopírám fakt, že se dnes už kultovní Pomáda stala jedním z nejúspěšnějších filmů přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, přestože kritika přijala film s velkým opovržením. Svého času se dokonce vyšplhala mezi deset nejziskovějších filmů v historii. Takže za choreografii, úvodní píseň od Bee Gees a za celkové studentské prostředí za 3*. "Neříkám, že se mně film v určitých částech nelíbil, ale už mě to tak jako před lety neoslovilo a to ani v částečném nostalgickém duchu." (05.10.2007)

Když se blbka srazí s blbcem ono to prostě musí bolet. Až kýčovitý příběh s tuctovými a ještě kýčovitějšími čítankovými charaktery o přetvářce, která místo, aby člověka pozvedala (jak si daný člověk myslí), shazuje ho, ubližuje mu a snižuje před jím samotným. Jenže filmů o tom mohou točit kolik chtějí, člověk na to stejně přijde až později, až tomu odroste. Pobavilo mě, jak prakticky jediná postava, která se ve filmu nepřetvařuje a na nic si nehraje, je v podstatě sama sebou, je vykreslena jako postava komická. Nevím, jestli se mi více zvedal kufr z naivně nerealistické Sandy nebo z Dannyho s jeho nechutně komickou chůzí. A nebo ze samozřejmě nutného přeslazeně šťastného konce, protože, na rozdíl od reality, romantické filmy zpravidla končí šťastně - to jen v realitě by ze Sandy byla domácí puťka provdaná za nemastně-neslaného úředníčka, Danny by dělal v autodílně a z (úžasné) Betty Rizzo by byla mladá svobodná matka překračující hranici alkoholismu. Co tedy film přináší? Vždycky se mi líbila barevnost té doby, v níž se příběh odehrává (a samozřejmě ta auta), některé písničky jsou fajn (texty na tom jsou už hůře, ale uznávám, že se to do děje nějak vpasovat muselo) a i ta taneční čísla občas ujdou. A samozřejmě i tak pořád funguje ta možnost vypnout, jen se na necelé dvě hoďky zasnít a nechat se unášet na vlnách mladické bezstarostnosti. Je to prostě nechutný kýč, ale i na ten kýč se dá občas spočinout okem. Muzikály mi vůbec nic neříkají, tohle naštěstí ale docela dobře funguje i jako obyčejný film. (31.10.2013)

Asi jeden z nejlepších muzikálů (nehororových) který jsem měl tu možnost vidět. Já totiž na tohle moc nejsem, ale v mládí to byla povinnost. Kdo neviděl Pomádu, jakoby ani nebyl. Já se na to stejně vždycky díval hlavně kvůli Olivii Newton-John, která byla prostě k sežrání a pak kvůli té pasáži, kdy Danny Zucco chce být sportovcem (atletem) a moc mu ty disciplíny nejdou. Hudba byla slušná, taneční kreace všech zúčastněných a hlavně Travolty taky OK, ale to šlo většinou tak trochu mimo mou maličkost… (20.04.2018)

Konečně mohu říct, že jsem viděl Pomádu. Legendární klasika mezi muzikály s frajerským Johnem Travoltou a na první pohled nevinnou Olivií Newton-John nabízí vedle jednoduchého příběhu pěknou choreografii a nezapomenutelné songy, které časem nestárnou. Zkrátka sympaticky laděný snímek, který dokáže oslovit i dnes a strčí nějaký Muzikál ze střední hravě do kapsy. (01.07.2012)