Souboj cti

Další trapný z karate filmů Van Damma, hlavně úvodní scény v roli kašpárka jsou opravdu ubohé. Sice pak už je to klasický soubojový film a Jean-Claude vypadá dobře, ale i tak to nenapraví špatný dojem a pocit z další promarněné šance. Je to film z doby, kdy Van Dammovi kopy a rotačky ještě někdo věřil a kdy do sebe nechal mlátit tak dlouho, až vyhrál. Celý film je asi o tom, jak pár sadomasochistů do sebe nechá mlátit polovinu filmu a Van Damme je ten, který nejvíc schytá, ale také nejvíc vydrží, nejvíc koulí očima a vždy zvítězí. Ačkoliv je Jean-Claude podepsán i pod režií, ta rozhodně nepatří k té nejlepší a ani bojové scény nejsou vyšperkované žádným skvělým filmařským uměním. Jde o standartní bojový film jakoby z 80. let. (16.03.2004)

Van Damme se pro svou režijní premiéru (a zatím taky bohužel derniéru) rozhodl zrecyklovat zajímavé téma kosmopolitního turnaje ze svého úspešného Bloodsportu a už od začátku se pustil do odstraňování jeho chyb. Příběh je přeci jen trochu zapletenější, výprava úžasná, režie nečekaně povedená (jedna z nejlepších, jaká se v jeho filmech vyskytla) a hlavně samotní bojovníci už se neliší pouze barvou trenek, ale rozeznáte je jak podle výrazného zjevu, tak podle odlišných bojových stylů. Nechybí třeba Sumo, Muai thai, Capoira a další a některé styly si snad autoři sami vymysleli pro účely filmu. (Mým oblíbeným závodníkem se stal Španěl, co vypadá jako Antonio Banderas, postoj má jako toreador a při každé otočce udělá Trrrrraa!!!). Při všem tom režírování ale Van Damme nejspíš zapoměl na to nejdůležitější - na souboje. Ty jsou totiž odfláklé až hrůza. Většina zápasníků nevydrží ani dvě rány (některým dokonce stačí jedna) a než vůbec zjistíte, kdo bojuje, je konec zápasu. Hlavního záporáku tu navíc dělá nějaký dvoumetrový mongol, co má místo svalů rosol, celou dobu se tváří jako strašný geroj a pak ho neskutečně pomalý a nemotorný?!? Van Damme párkrát kopne a je po souboji. Časy Tong poa už jsou holt asi nenávratně pryč a časy Van Damma taky. (29.06.2007)

Po dvou vánočních kinopremiérách, které dopadly po kvalitativní stránce prachmizerně, Van Damme dostává poslední šanci u Universalu a do ruky 30 míčů a hodně důrazné várování, aby to tentokráte dopadlo podstatně lépe než v předešlých dvou případech. Výsledek? Snímek utržil jen 57 a to i přesto že Van Damme se poprvé v kariéře uvelebil v režisérské židličce a žánrově se pokusil rozpomenout na kouzlo Krvavého sportu. Vyhlásil tedy vyřazovací turnaj pro bojovníky z různých zemí a různých stylů s tím, že vítěz vyhraje kromě prestiže také Zlatého draka. Možná že kdyby Jean-Claude uvedl v život pouze tuto ideu, výsledek by nemusel být zcela nejhorší, přestože choreografie soubojů nedosahuje ani náhodou úrovně o 8 let staršího originálu. Mistr měl zapotřebí udělat ze Souboje cti epos o jistém Chrisi Duboisovi, který se z newyorské ulice dostane k Muay Thai na Thajském pobřeží a spřáhne se s dvojicí elegantních pirátů, z nichž jednoho hraje Roger Moore. Pokud si někdo už dopředu myslí že z toho bude kravina, tak má pravdu. Je to neskutečná slátanina zřejmě všeho co si VanDamme vysnil že bude fungovat. Režie, střih scén a kamera jsou vyloženě často divné. Jediné co oceňuji je fakt, že Van Damme se evidentně na roli fyzicky náležitě připravil a také vrátil na scénu bájného toporného Attilu z Leona. Snímek svou nízkou kvalitou navazuje na předchozí dvě "pecky" a tedy 30% (19.10.2017)

Taková pohodovka s Van Dammem, kde má Roger Moore asi svojí jedinou normální postbondovskou roli. I když se tam moc nikdo nemidlí, je to relaxační podívaná s hezkým hudebním tématem a lehkým smyslem pro humor. Finální mezinárodní turnaj (soudruh z SSSR jde první k zemi) má pěkné souboje, možná trochu krátké, ale řezník z Mongolska dá na koneci docela zabrat. -"Lucky punch." -"Yeah, yeah... lucky punch." (13.06.2008)

Jak už název napovídá, hlavně jde o souboje, které zde najdete na každém rohu. Bohužel zásadní problém je právě v nich. Možná je neměli dělat až tak přehnaně filmově. Údery které se tady rozdávají, končí skoro pokaždé přímo na obličeji, nebo břichu a málo kdy se stane, že se někdo kryje. Ve skutečnosti by se takový uder povedl jednou nebo dvakrát za celý zápas a poté by téměř s jistotou zápas skončil K.O. Skoro každý druhý uder je zpomalený, což jsem tak nějak s rezervou přijal. Příběh je spíš okrajová záležitost a není nijak tragicky nudný. Jako kulisa k nějaké vedlejší činnosti naprosto ideální film. Krásný Bčko pro odpočinek, bez namáhání mozku. (22.03.2009)