Boj o oheň

Boj o oheň je podle mě velmi zajímavým snímkem jak co se týká herců a děje, tak i několika věcí k zamyšlení, které divákovi předkládá. Je to totiž boj nejen s přírodou, ale i s osudem. A musím říct, že podle posledních záběrů filmu ten boj s osudem prohráli. Hlavní hrdinové totiž jsou neandrtálci, tedy vývojová větev člověka, která na svém stupni vývoje stagnovala mnoho statisíců let. A pak si jednoho dne příroda řekla "A dost, tudy cesta nevede." a vytvořila novou mutaci člověka. A tento člověk během následujících tisíciletí nahradil neandrtálce, tak jako oni předtím nahradili své předchůdce, kteří zase nahradili někoho jiného. Ve skutečnosti neandrtálec nemá vyvinut čelní lalok tak, aby měl i abstraktní myšlení, kvůli čemuž se přizpůsobuje velice dlouho a těžce oproti modernímu člověku. Takže by pravděpodobně nic jako smích nebo lásku cítit nemohl. A ani si nejsem jistej, jestli by vůbec mohl neandrtálec a moderní člověk mít potomka, protože když vezmu akvarijní rybičky, který se liší minimálními detaily, tak mezirodové páření nejde, případně potomek pak není rozmnožování schopen. Exteriéry jsou nádherný, jeden vedle druhýho je ráj na zemi a přijde mi, že z každé země vybrali ten nejhezčí kousek. Připomínalo mi to trochu Lovce mamutů (a nebylo by na škodu, kdyby je taky někdo zfilmoval, i když si nedovedu představit kdo, aby to nezmršil, protože Karel Zeman už umřel). Je jen s podivem, že tento film vyhrál jedinýho Oskara, i když když se podívám na soupeře toho roku (Gándhí - režie film a herec, Tootsie - vedl. herečka, Sophiina volba - herečka), až tak neuvěřitelný to není. (20.02.2006)

Dávno videný francúzsky film, svojho casu v našich kinách dosť populárny, Už len kvôli deju som ho nedávno stiahol a ukázal vnukovi , ktorí to mal tuším práve v škole. Musím priznať, že film som si znova pozrel s takou ľahkosťou ako aj po prvý krát. A dosť som sa pri sledovaní aj zabavil, aj keď dnes si už neodpustím pár poznámok. Ide o film kde scenárista troška povolil fantáziu a stvárnil pravekých ľudí a ich vitálne spôsoby žitia, niečo medzi neandrtalcami a kromaňoncami. Vo filme sú dosť výrazne rozdiely vo vývoji inteligencii sociálneho správania a vizáži severských rodín, ktoré mali predsa len viac bližšie k praopom v spôsobe chôdze vo vzhľade postavy v spôsobe žitia, ktorí však už oheň poznali, oproti južanskym rodinám (riečnym), intelektuálne a sociálne podstatne na vyššej úrovni( žili v prístreškoch, tvarovo sa podobali podstatne viac na súčasných ľudi, používali zbrane na obranu (útok) mali pestrejšie verbálne vyjadrovanie mali výrazne členenie v skupine, používali vlastne primitívne masky ošatenie a tak.. Hold tradičný rozdiel medzi Severom a a juhom. Napriek tomu všetkému je film pozerateľny a dávam mu spoľahlivých 4b. (02.06.2013)

Do jaké míry je lidské chování determinováno biologicky a do jaké míry kulturně? To je zásadní otázka. Je lidská agresivita „přirozenou“ součástí našeho charakteru, a pokud ano, jaké jsou její kořeny a jak ji máme vnímat v současném světě? Je společnost přirozeně hierarchická, anebo máme v genech rovnostářství a společenská nerovnost je pouhým kulturním rysem? Je rozlišování mužských a ženských rolí ve společnosti, ba i samo dělení lidí na dvě pohlaví, kulturním archetypem, jak tvrdí feministky, anebo biologickou konstantou, se kterou mnoho nenaděláme? Je člověku přirozená monogamie nebo polygamie? A co třeba kanibalismus? --- Annaudův ambiciózní film zobrazující příběh hominidů z časů před desítkami až stovkami tisíc let se ke všem těmto otázkám vyjadřuje. Nabízí správné odpovědi? To sotva. O těchto otázkách se přou i odborníci a výzkumy v oblasti antropologie, biologie, genetiky, medicíny a dalších oborů nabízejí stále nové a nové poznatky. Hodnota Annaudova filmu - tak jako hodnota všeho poznání - nespočívá v odpovědích, ale v kladení dobrých a důležitých otázek. A to v tomto případě navíc ve formě srozumitelné, a současně pronikavé a naléhavé. Vřele doporučuji všem myslícím divákům. (03.05.2011)

Poprvé jsem viděl tento film jako turista na desetidenním zájezdu po Francii s cestovní kanceláří Čedok, celá naše výprava, po celou pobytu majíc vyvalené oči, plné dojmů, jako by spatřila jiný svět, dostala na celý den volno. Při toulkách po městě Clermont–Ferrand, který je postaven na sopečných pahorcích v ji těsné blízkost leží městečko Volvic s vynikajícím pramenem kvalitní vody. Tady sem zahlédl zvláštní netradiční upoutávku o tomto filmu, neandrtálce jak pije z pramene minerální vodu z Volvicu. Nejdřív jsem si myslel, že koukám na nějakou scénu potulného divadla, potom mi to nějak došlo, že se jedná o reklamu na nový film ˇ“Boj o oheň“ tehdy jsem vůbec Francouzského filmového režiséra Jacques Annaud vůbec neznal. Předpokládal jsem, že návštěva tohoto filmu, je ztrátu vzácného času na západě. Rozhodl jsem pro film a nelitoval. Po zhlednutí jsem byl tak vyveden z míry, že jsem v hlavě měl jenom film. Pro mě osobně tehdy, asi největší filmový zážitek. Zcela jiný film než jsem dosud viděl, od první okamžiku mě to chytlo, perfektní akustika sálu, excelentní obrazově i atmosféricky fascinující zážitek. Výrazná hudba, překrásná kamera a nádherné exteriéry. Ještě maličkost o cestování na západ v Československém socialismu. Kvůli složitým byrokratickým systémům jsme za doby totality mohli cestovat maximálně do nějakého socialistického státu. Dostat se na Západ bylo takřka nemožné, maximálně šlo použít oficiální cestovní kancelář (Čedok a CKM) nebylo to taky lehké, nebo takřka nulová možnost vycestovat individuálně na devizový příslib. Ale to bylo hodně složité! Pokud si chtěl dostat devizový příslib, tak jsi musel vyplnit žádost ve státní bance. Se žádostí musel souhlasit zaměstnavatel, dále zvláštní odděleni, asi STB, dále vojenská správa a policie. Žádost se dávala do konce ledna či února, do března banka rozhodla, komu příslib udělí. Poslední slovo měla policie. Tam se muselo žádat zase pro změnu o výjezdní doložku. Abych ji dostal, potřeboval sem znovu souhlas od zaměstnavatele a vojáku. No, nebylo to prostě snadné. (08.09.2007)

Oceňujem Annaudovu odvahu pustiť sa do tematiky, v ktorej svojou fantáziou a predstavivosťou musel nahrádzať chýbajúce istoty. Páčil sa mi výber prostredia a hercov, ako i masky i snaha o autentické správanie sa. Príbeh bol jednoduchý a nude v niektorých pasážach nebolo možné zabrániť. Prekážalo mi zopár detailov, ktorým sa dalo vyvarovať (neandertálci nemali prístup k bieliacim zubným pastám, takže ich bezchybné chrupy vyzerali nedôveryhodne; v rovnakých klimatických podmienkach boli neandertálci navlečení do kožušín, ale utečená potrava sa väčšinu doby pohybovala nahá; domestikovanie stáda mamutov za hrsť trávy patrí do komédie a odpustiť si mohli aj historický objav misionárskej polohy). Nepoznám historické súvislosti, ale nejaké sofistikované šípomety boli podľa mňa predčasné. A na druhej strane neandertálci živiaci sa lovom, by mali svoje budzogáne prispôsobené ich účelu a nenosili by so sebou nefunkčné kusy dreva. Napriek tomu považujem tento film za povinnú jazdu najmä pre mladých ľudí. (18.03.2015)