Dravé ryby

Rumble Fish Francisa Ford Coppoly sa zameriava na osud a pálčivú problematiku sociálne narušenej mládeže v amerických provinčných mestách. Coppola možno až priveľmi chce aby ten film bol odlišný a premýšľavý na rozdiel od podobných snímok s tematikou pouličných gangov. Film je veľa umelecký, ale bohužiaľ nemá vlastne žiadny príbeh. Zato film dokázal presne vystihnúť a štylizovať prázdno, ktoré je zjavné a úplne úmyselné, pretože ide práve o to, ako stiesňujúci je pocit ubíjaného života na jednom mieste a neschopnosť urobiť "niečo", vypadnúť zo stereotypu. Diane Lane bola v mladosti nádherná. Ale je pravda že teraz je tiež sexi a dozrela ako víno. Poteší aj mladučký Nicolas Cage v roli frajera menom Smokey. Je skvelý, tu je ešte taký vychudnutý chudáčik s plnou hlavou vlasov, ktorý sa hrá na drsňáka. Je to zvláštne film, pre premýšľavú mládež. (18.09.2019)

Film o příslušnících pouličních gangů, jejichž členi by se, pokud by byli osvobozeni ze stísněných prostor čtvrti, kde není do čeho píchnout (kromě nožem), snad přestali žrát navzájem. Mám hodně ráda Rourkea, a podezřívám se, že ani ne tak kvůli jeho schopnostem hrát, jako proto, že ten jeho charizmatickej ksicht je prostě tahoun. Přítomnost mladičkýho Matta Dillona taky potěšila a nezkušenýmu, naivnímu a zapálenýmu vůdci gangu, jenž svůj post zdědil, vtisknul tu pravou rváčskou, leč i citlivou, stále ještě chlapeckou tvář vzhlížející ke svýmu bratrovi. Pátá hvězda je už čistě věc režie, kdy si Coppola s vizuálem a zvukem hodně vyhrál a utvořil po režijní stránce nevídanej klenot. A Diane Lane v prádle na skříni asi potěší nejedno klučičí oko, zvlášť pokud si vybaví vleklou nudu provázející školní docházku. Vzrůstající neklid a nervozitu vedle ujetý, výrazný hudby stupňuje všudypřítomnej tikot dlouhý chvíle. (08.01.2011)

Do seznamu památných filmových okamžiků si poznamenávám scénu z klubu, kde Rourke se špinkou v puse hraje kulečník a do toho černošská kapela válí funky (proč není ta skladba na soundtracku nebo co je to k čertu vůbec za věc?!). Jinak nemám moc co dodat: obsahově mě to nechytlo, hudba Stewarta Copelanda si ovšem tu * navíc zaslouží. (02.06.2013)

80s byly plné filmů o dětech a Coppola udělal jeden poněkud netradiční. Pojal to artově, takže film je B&W, obsahuje plno krásných/netradičních záběrů či se využívá expresionistického vizuálního vyprávění (po rozchodu odejde bývalá přítelkyně do mlhy vzpomínek). Osobně mi jsou sympatičtí i Matt Dillon a mladý Mickey Rourke, jehož frajerský úsměv mi svou nenuceností připomíná mladého Bruce Willise.  Scénář však nedosahuje takových kvalit, které by si látka žádala. Jednak to není zrovna dramaticky zacílené, ale uznávám, že je to podmíněné hlavním motivem filmu. Jestliže by však témata byla aspoň rozpracovanější a dialogy autentičtější, tak by to emocionálně fungovalo lépe a působilo by to celé dotaženěji. Takhle mě to nechalo poměrně chladným. (29.10.2023)

Stylově vytříbená Coppolova studie lidské omezenosti, tuposti a pochybných zásad, které jejich nositele zbavují veškerých šancí o podnětnou sociální interakci. Film je to sám o sobě dobrý (hodnotím-li tedy prostředky čistě filmové: kamera, načasování hudby, vedení herců), nicméně postrádající kvalitnější rovinu literární či, chcete-li, příběhovou. Ne, že by Coppola neuměl vyprávět, na Kmotrech nám ostatně dokázal, že tohle rozhodně mezi jeho slabiny nepatří, zde však o rozvíjení příběhu vůbec neusiluje, koneckonců neusiluje ani o příběh. Proč? Jeho film je v první řadě o nudě a neschopnosti vymanit se z radostí a požitků (touha po boji a vzdoru, kterou hrdinové naplňují při soubojích gangů (tímto motivem je rozvinut jediný náznak děje, který se ve filmu objevuje: konfrontace nezkušeného Rusty Jamese a jeho bratra, který na rozdíl od Jamese již něco prožil, nějakou dobu pobýval v Californii a poznal "svět za zdí" a nyní se snaží svému bratrovi otevřít oči jak vyprávěním a přibližováním nového světa, který poznal, tak už svojí přítomností) a sexuální život, který je ve filmu rovněž vykreslen velmi jednostranně a ploše), které jsou však ve skutečnosti jen imitovaným stereotypem, jenž může nějakou dobu bavit, ale dříve či později se v něm člověk utopí a ztratí coby mentálně smysluplná osoba význam - a to ať už si svoji situaci uvědomuje nebo ne, jelikož snaha cokoli s ní udělat, cokoli změnit, bude takřka bezvýjimečně neúspěšná a bezzubá. Coppola dokonale nastínil podobu takového světa (vizuálně), podařilo se mu své hrdiny uvěznit do nervy drásajících kulis a černých mračen, nepodařilo se mu ovšem vytvořit pro tento svět sdostatek bezvýchodných situací a neřešitelných momentů. A zde se opět dostáváme k příběhu, který zkrátka chyběl. Cokoli ve filmu vykonaného bylo totiž poměrně donebevolající, vizuální preciznost nestačila k tomu, aby hrdinové vzbudili u diváka jakékoli emoce. Všechno bylo prázdné, zbytečné. Takříkajíc nicneříkající. (17.04.2011)