Podfukáři

Menší problém tohto seriálu je v jeho predvídateľnosti. Podfukári sú skutočne vždy dva kroky pred obeťou a málokedy stratia viac než pár libier, čo je niekedy na škodu. Jednoducho je vám jasné, že aj keď zdanlivo prehrávajú, vždy majú svoju obeť pevne v rukách a na záver vytasia nejaký "prekvapivý" zvrat, ktorý ste (v niektorých prípadoch úplne očividne) čakali. Toto sa našťastie neopakuje tak často a k záveru ste skutočne prekvapení, ako sa zo zdanlivo veľkého problému dokážu elegantne dostať. Partička je to ale zohraná a každá z postáv je dostatočne sympatická, dej rýchlo odsýpa a je pomerne inteligentný, aj keď by sa samozrejme dalo nájsť zopár dier v podfukoch a niekedy sú založené na náhode. Zaujímavé ale je, ako sa zo začiatku riadia pravidlom že okrádajú iba nečestných a chamtivých ľudí a toto pravidlo sa s ďalšími dielmi vytratí a už im nerobí problém okrádať aj obyčajných ľudí, aj keď len o menšie čiastky. To je ale len malá vada na kráse, podstatné je to, že je to príjemná oddychovka s vtipným nadhľadom a dokonale sediacou hudbou. PS. : Hodnotím s 2 sériami v krvi, a posledný diel 2. série bol perfektnou ukážkou klasickej bankovej lúpeže s parádnym koncom. Napriek všetkým výtkam, 4,5 *. (22.08.2010)

Seriál BBC má za sebou už sedmou řadu. U šesti nových dílů premiérovaných začátkem roku 2011 na BBC jednoznačně převažuje prvek zábavnosti (entertainment) v pravém slova smyslu. Spíše než sofistikované podfukářské scénáře namířené proti různým “hejlům” (marks), které navíc dokázaly vždy překvapit diváka samotného, jsou tu už jednotlivé epizody poskladané spíše z gagů. Věrný divák podfukářů se však touto proměnou jistě nenechá odradit. A generace třicátníků odkojená legendárním seriálem Dempsey a Makepeacová rozhodně ocení epizodu, v níž právě představitel Dempseyho Michael Brandon otevírá v Londýně své další, zaručeně poctivé kasino. Když se ale ohlédneme zpátky na vývoj celého seriálu, máme před očima pestrou škálu nápadů a dynamické proměny ve složení týmu Podfukářů (anglicky Con artists - tedy přesněji umělci podfuku). Úplně první díl kromě setkání s původní sestavou, která vydržela 3 celé sezony, stojí na příběhu z legendárního filmu Podraz (The Sting s Paulem Newmanem a Robertem Redfordem v hlavních rolích). Krásná Stacie Monroe (Jaime Murray) se ale poměrně brzy okouká a její herecké umění začne pokulhávat za krásnou postavou a milým úsměvem. Dle mého názoru nejslabší čtvrtá řada byla možná nejriskantnějším podnikem celého seriálu. Vypadl totiž mozek týmu Michael Stone (Adrian Lester) - celou dobu strávil v Austrálii, kde se věnoval prodeji opery v Sydney - a vedení týmu se ujal intuitivně impulzivní Danny Blue (Marc Warren). Potřebný dynamický impuls dostala pátá řada. Mickey předvedl impozantní návrat z Austrálie a místo Stacie a Dannyho přichází do týmu nová dvojice Emma Kennedy (Kelly Adams) a její bratr Sean (Matt Di Angelo). A právě Emma Kennedy vnáší do děje příjemné jiskření ve vztahu s Mickeym a hlavně trochu větší dávku hereckého talentu něž její předchůdkyně. Navíc přichází v době, kdy naháněč a “vějička” (The roper) týmu podfukářů Albert Stroller (Robert Vaughn) sedí ve vězení. Původem Američan Abert Stroller a geniální všeuměl Ash Morgan (Robert Glenister) jsou vlastně jediné stálice týmu. Spolu s nimi “otloukánek” barman Eddie. Velmi příjemná je také propracovaná vizuální stránka a práce s kamerou. Kdo má rád Londýn, nebude mít nikdy dost. Totéž platí o luxusních interiérech. A když spočítáte, jak velká část příběhu se vypráví jen obrazem, zbyde na dialogy jen pár stránek textu. A proč pohádka? Podfukáři nikdy neporuší první pravidlo podfuku - the first rule of con. Nikdy nepodrazíš poctivého člověka - you can never cheat an honest man. Ruku na srdce, kdo z nás by to někdy nechtěl pořádně natřít bezohlednému developerovi, chladně vypočítavému investičnímu bankéři, arogantnímu politikovi a nebo jinému vyčuránkovi? Pohádkových motivů je v různých epizodách celá řada. Ale v podstatě jsou všichni podfukáři takoví kocouři v botách - je snad na světě geniálnější pohádka? PS: animaci k úvodním titulkům dělal stejný tvůrce jako ty animačky ve Stopařově průvodci po galaxii. Pokud znáte jeho jméno, tak mi prosím napište, díky. (23.05.2011)

Velice inteligentní, originální a zábavný seriál, kterých je opravdu minimum. Jeden z mých nejoblíbenějších seriálů vůbec. Tolik zvratů v ději, tolik plánování i nejmenších detailů ... já to hltal od první do poslední série, každý díl, prostě skvělé. Tým podfukářů je jedna rodina a tak se i k sobě chovají. Prostě dokonalé ve všech ohledech. Obměna týmu nevadí, ale já osobně jsem měl radši původní sestavu s Dannym a krásnou Stacey. A pamatujte: Poctivého člověka neobereš (26.11.2011)

Slovo podfuk? Slovo této partičce tak vlastní. Jeden ze seriálů u kterého jsem vynechal snad jenom jeden díl. Seriál po jehož skončení si řikám, co vymyslí příště? Už aby byl další díl. S elegancí a (dů)vtipem dokáží napálit kdejakého kupce, mnohdy i ty u obrazovek. I když víme, že v každém díle někdo přijde zkrátka, je tam tolik zvratů a překvapení, že to nikdy nevypadá jako klišé. Některé díly jsou trochu slabší, ale ty ostatní jsou opravdu dechberoucí. Někdy ten díl působí jako učebnice mladých podfukářů, když se najednou zastaví dění kolem a jenom hlavní postava vám začne vysvětlovat co a jak. Neříkám, že po shlédnutí tohoto seriálu budete schopní jít na hrad a vyfouknout tam korunovační klenoty, ale rozhodně se budete bavit se sympatickou partičkou v ulicích Londýna. Filmová podoba podvodů = Podraz, seriálová podoba podvodů = Podfukáři. (06.07.2007)

Úvodní epizoda mě nadchla, po druhé jsem zchladl, po třetí jsem byl opět nadšen. Čtvrtá, pátá a šestá zopakovaly stejný cyklus. Po dlouhém přemýšlení jsem dospěl k závěru, že Podfukáři si navzdory jistým výkyvům nejvyšší hodnocení zaslouží. A co v tomto seriálu jde? O partičku povedených výlupků, kteří jsou schopni obrat o slušné jmění kohokoliv, krom lidí poctivých, razíc přitom zásadu: „najděte toho, kdo chce všechno za nic a dejte mu nic za všechno“. Je to pětice podrazáků natolik šarmantních a provádějících své kousky s takovou elegancí, že je nelze nemilovat. Seriál často, ať přímo či nepřímo, odkazuje ke starým švindlům a filmům o nich, obzvlášť k legendárnímu Podrazu, kterému se (ač na ploše několikanásobně delší) svou lehkostí vyrovnává. Jednotlivé epizody na sebe navazují jen velmi volně, platí co díl to podvod. Ten přitom obvykle sestává z krátkého nastínění a následného provedení s nečekaným rozuzlením (například pointa hned první epizody mě velmi potěšila svou nečekaností). Po technické stránce se jedná o absolutní špičku, oblíbené je „zamražení“ jedné osoby (zpravidla podváděného) a následné vysvětlení jejího pravděpodobného chování postavami jinými, živými, kolem se pohybujícími. Sympatická je rovněž snaha nebrat se nikdy zcela vážně, čehož důkazem jsou promluvy do kamery i mírné úlety nepředvídatelnými směry (viz taneční vystoupení v páté nebo čtvrté epizodě, nejsem si jistý). Co mi na druhou stranu vadí, je přílišné spoléhání se na náhodu při realizaci toho kterého podrazu, podporované navíc lehkou retardací podváděných (vám by nebyla podezřelá novotou vonící sázková kancelář?). Ale v celkovém souhrnu to jsou detaily, pošramocující celkový dojem z této britské lahůdky jen minimálně. Ono se ani není čemu divit, protože když už byla nějaká epizoda slabší, pak slabší oproti epizodě bez výhrad vynikající, což přece není žádná prohra. (07.10.2006)