Podfukáři

9/10 Moje hodnocení je založené na jednom předpokladu. Musíte přistoupit na jejich hru. Potom vám zaručuji, že se budete královsky bavit. Tou jejich hrou míním to, že nebudete brát v potaz celkovou vykonstruovanost a líbivý styl pro oko diváka. Rozhodně to potěší ty, kteří nemají rádi neuzavřené epizody a nadávají nad Lost, BSG nebo PB. Pro mě takřka dokonalý seriál. Podotýkám ovšem, že se na něho musí dívat z nepatrně jiného úhlu, než na seriály, které teď hýbou světem. (12.01.2007)

Srdcovka. Bohužel jen do 3 série. Další party už nebyly tak dobré, sehrané či co já vím. Prostě to už tak neklapalo. ale jinak první tři série luxus bez chyby. Tak omyl omyl přátelé. Po 4. sezóně nastoupila nejdříve nevýrazná sestava, ovšem opět s Mickim v čele a ono jim to jde! A jak panečku. Sedmá sezóna právě začala a já jsem nadšeně sledoval, jak se jim podařilo sehrát dohromady a znovu oživit kouzlo podfuků. Moc se těším na další díly. (26.11.2009)

Mickově partě se to vždycky povede - hejla obere, hláškama rozesměje, zápletkama (i když ne vždy originálníma) dostane, a to vše za pouhých 50 minut. Chemie mezi zlodějíčky funguje výborně, doplňují se jako skládačka a když si odpustíte rýpavé "ale takhle by se ten člověk (rozuměj hejl) neměl zachovat", tak se vám to prostě musí líbit. (11.12.2007)

Na podobné téma vznikla celá řada úspěšných filmů a seriálů, takže by jeden řekl, že nic svěžího a originálního se snad už nemůže objevit a ejhle - může! Podfukáři si mě podmanili chytrým scénářem plným ironického a typicky anglického humoru, výborným herectvím jednotlivých protagonistů a charismatem, které vyzařuje z jejich hrdinů. Pravdou je, že základní schéma se stále opakuje, parta podvodníčků vždycky vítězí, tzn. že po určité době se při vší nápaditosti scénáristů seriál stane do jisté míry předvídatelným. I tak velmi solidních 95 % celkového dojmu. Je zajímavé, že i bez bombastické reklamy je tohle dílko daleko lepší než jeho protějšky z amerických televizních seriálů. (04.06.2009)

Jsem nevděčný televizní divák. Aby si nějaký seriál zajistil mou důvěru a každotýdenní účast, musí projít komplikovaným schvalovacím procesem, který vede od mozku přes srdce a... nepřejte si vědět, kde většina kandidátů končí. :o) Žijeme v době, kdy televize všechno přehánějí a co chvíli v upoutávkách vykřikují, že máme zapomenout na vše, co jsme dosud viděli, protože TEPRVE TEĎ přichází to úplně nejfajnovější a ten, kdo se nepodívá, bude společensky vyřízen. Seriál, který dosud nikdo neviděl, hystericky avizují jako "kultovní" (Chirurgové), formálně šalebnou konfekci jako revoluční (24 hodin) a na stokrát nastavovanou a vychladlou kaši lákají vodopádem údajných emocí (Rodinná pouta). No vidíte. A přitom mě v poslední době nejvíc baví dvě nenápadné série, které uvádí ČT víceméně s nulovou reklamou, Black Books a Podfukáři. Na Podfukářích se mi líbí neokázalost, s jakou do 50 minut každé epizody vtěsnat desetkrát originálnější zápletku, než mají třeba dvouhodinoví Dannyho parťáci. A hravost. Třebaže to nepřehánějí s komediálními ambicemi, tvůrci i jejich hrdinové mají vtip a šarm. Mezi všemi seriály s kriminální tematikou a jejich ocelově neprůstřelnými drsoni působí Podfukáři mile a pohostinně jako pařezová chaloupka mezi mrakodrapy. 80% (23.10.2006)