Metallica: Some kind of monster

Metallica se rozhodla k veřejné, hodně emotivní, intimní zpovědi. Otevírání starých ran (Dave Mustaine), vzpomínky (Cliff Burton), nová krev do metalového srdce (Robert Trujillo). Napětí mezi Jamesem a Larsem by se tu dalo krájet. Měla jsem pocit, jako bych sledovala dlouholeté manželství, které prochází těžkou krizí. Ale tihle velcí kluci ošlehaný životníma zkušenostma, tihle dlouholetí kamarádi to nakonec všechno ustáli. Zajímavý dokument. (18.07.2014)

Tak přesně takhle si představuju dokument o hudební kapele... ne jen sérii rozhovorů, ale sondu do jejich soukromí, psychiky... prostě odhalit hudebníky se vším všudy. Zprvu jsem se bála dlouhé stopáže, ale pak jsem si přála, aby film nikdy neskončil. Přestože jsem doposud Metallicu poslouchala jen okrajově, tenhle dokument mě naprosto dostal a já si ty chlapíky, i s jejich egoismem zamilovala. Teď tu poslouchám jejich poslední album (o jehož nahrávání dokument je) a chystám se na pražský koncert. Ještě včera mě ani ve snu nenapadlo, že bych si mohla jen z dokumentu nějakou skupinu tolik zamilovat. Úžasné a naprosto dokonalé, možná nejpoutavější dokument, jaký byl natočen, alespoň pro mne. Lars Ulrich rulez:-) (07.06.2004)

Tá hustota medzi Larsom a Jamesom by sa dala krájať. Naozaj reálny pohľad do života skupiny, ani nie tak osobného s pohľadu rodín, ale ich vzájomných vzťahov a producanti mali teda bohové "šťastie", že odxytili členov Metaliicy v takom citovom rozpoložení v akom boli, pretože na nich prišla kríza, odišiel basák, ktorý v skupine strávil 15rokov, nemajú nápady atď. Zdá sa, že kapela sa rozpadá, preto si najímajú psychoša, hustá atmoška s ním, hádky a všetko okolo toho, no ako kliniec do rakvy zabil James keď odišiel na protialkoholické liečenie. Skupina v beznádejoch, James nechce dať o sebe nič vedieť, ostatní nevedia čo majú robiť, tvoriť nemôžu, pretože si dali sľub, že budú tvoriť spoločne. James sa vráti asi po roku a začnú rokovať čo ďalej. Tak spravia konkurz na nového basáka a ani nemuseli dlho váhať a vzali Trujilla, bývalého basáka od Ozzyho. Toto sa ale oplatilo, pretože od neho dostali všetko čo chceli, navyše do kapely priviedol entuziazmus a a scelil prázdne diery vo vzťahoch jej členov. Aj keď ostaným sa možno zdá, že táto matlová legenda tvorí už len sračky, čo sa začalo albumom Load, musíme si uvedomiť, že nemajú do prdele už 20rokov, chápete? Takže go, Metallica, go!!! Metallica4ever! 95%. (08.05.2006)

Zde je pro mě bez debaty 5* jasná volba. Dokument o oblíbené kapele, o jejich ''skoro'' rozpadu a následném sjednocení, a o jednotlivých vztazích mezi ostatními členy, do kterých vás to okamžitě vtáhne a jen tak rychle nepustí. Je to snad jediný film, u kterého mě zajímalo, jestli skončí happyendem a opravdu tak skončil viz. alba St. Anger a Death Magnetic. Jediná škoda je pouze absence sól v zmiňovaném St. Anger :). A nezapomenu ještě dodat, že po zkouknutí opravdu Metallicu poznáte. (09.02.2010)

Pripadalo mi to ako trochu zvláštny druh reality šou a mám z toho celého trochu zmiešané pocity. Nový album od Metallicy som vnímal, no ako štrnásťročný fagan som ju ani moc nepočúval, ani mi príliš neprirástol tento nový zvuk k srdcu. Teraz s odstupom času si vravím, že to nie je až také zlé. Nezhody v kapele mi trochu pripomínali moju vlastnú bandu, hoci si neviem celkom živo predstaviť, že by sme sa o dvadsať rokov dokázali takto hašteriť a vlastne sa navzájom vôbec nepoznať. Príde mi to fakt trochu pritiahnuté za vlasy, hoci peniaze, drogy a alkohol určite vedia spraviť svoje. Celkové hodnotenie z filmu je ale pozitívne. Opäť som o niečo múdrejší. (18.07.2012)