Režie:
Ladislav SmoljakHudba:
Petr SkoumalHrají:
Ladislav Smoljak, Petr Brukner, Zdeněk Svěrák, Bořivoj Penc, Genadij Rumlena, Marek Šimon, Petr Reidinger, Zdeněk ŠkrdlantObsahy(1)
V pražské restauraci „Pod Vyšehradem”, kam Cimrman rád chodíval na rybí speciality, přisedl k němu jednoho večera majitel hostince a zeptal se ho, zda by pro příští ples ledařů branického pivovaru nesestavil živý obraz „Češi na severním pólu”. Cimrman nabídku přijal a rozhodl se, že prostuduje polární tematiku přímo na místě. Nejcennějším přínosem jeho cesty do Arktidy byl jeho objev sněžného člověka (játyho). Cimrman se s ním osobně setkal, a jelikož k tomu došlo právě v době říje, mohl zblízka pozorovat jeho pohlavní život. Po návratu do vlasti, jsa silně nachlazen, nadiktoval svému sousedu Padevětovi hru „Přetržené dítě”, která byla takřka nehratelná v podobě, jak ji rekonstruoval dr. Brukner, která je však naprosto hratelná po revizi textu, kterou později provedl prof. Vondruška. Když se Cimrman uzdravil, ale jeho pravá ruka díky omrzlinám nebyla s to udržet pero, napsal levou rukou hru „kompaktní a čirou jeko střechýl” (Šalda) Dobytí severního pólu Čechem Karlem Němcem. Z ní se svět – bohužel pozdě – dovídá, že čtveřice pražských otužilců stanula na nejsevernějším bodu naší planety o celý den dříve než Američan R. E. Peary. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (359)
Ne že by tam nebyli vynikající scény, které hodně pobaví, ale jako celek to na mě působí slabším dojmem. Částečně i díky slabší přednášce, která se zabývá Járou Cimrmanem a jeho arktickou výpravou, kdy objevil hermafroditního sněžného muže Játyho. Přednáška také odhaluje vytváření živých obrazů, když Jára zorganizoval živý obraz Čechů dobívajích severní pól a napsal o tom i divadelní hru. A tak česká parta pražských otužilců ve složení náčelník Karel Němec (Jan Kašpar), lékárník Vojtěch Šofr (Petr Brukner), pomocný učitel Václav Poustka (Zdeněk Svěrák), potah, nosič a primitiv Varel Frištenský (dobrý Ladislav Smoljak) a nalezený a rozmrznutý poručík Jiří Beran (Pavel Vondruška) dobívají jako první 5. dubna 1909 severní pól. K tomuto prvenství se nepřihlašují, neboť nechtěli, aby z toho mělo slávu Rakousko. S nadhledem a ironíi dramatická výprava ledovou pustinou, kde chvíli získává převahu trudnomyslnost a chvíli hlad. ()
Co se týče hry samotné, preferuji Záskok jako číslo jedna. Pokud jde ale o seminář, jen těžko se dá najít konkurence, tak vtipný a přitom kreativní úvod jsem opravdu nečekal a o to příjemněji jsem byl pekvapen. V ostatních ohledech jde samozřejmě o pětihvězdičkovou záležitost, kde vypisovat všechny klady by zabralo tak týden čistého času. "Tady soudruh jim bral klobouky.... promiňte já mám ještě starej text." ()
"Kdo chvíli močil, již močí opodál..." No, já bych se z toho množství kultovních hlášek také možná i pomočil :-) "Já osobně ho budu jíst jen s krajním odporem...je to krajan!" Kam na to Svěrák se Smoljakem chodili? "Dobyt!... No, nic moc..." Naopak, tahle komediální divadelní hra nemá chybu! "Hra nebyla dobře přijata. Ani v tisku, ani v tlači..." ()
Doslova geniální hra, po Záskoku zřejmě moje druhá nejoblíbenější. Vynikající seminář, s několika vtipnými aluzemi na frazeologický jazyk socialistické éry a s doktorem Bruknerem v hlavní roli. Plus vizuálně výživné živé obrazy s jednoznačným vrcholem v sestavování obrazu pojistné události. Televizní záznam obsahuje oproti audiozáznamu ještě navíc povedenou forbínu zkoušky nového jevištního technika... ,,Nejni vona Bulharka?" ,,9x za sebou... To není možný!" ,,A ta Bulharka si palici ukroutí, potvora." ,,Navrhuju sníst psi!" ,,Kdo způsobil, že sám náčelník vydával tak zvrácené rozkazy?" ()
Moje nejmilovanější cimrmanovská hra do doby Záskoku...nicméně i tak - 100%!!! -TEDA JÁ TOMU ASI VŮBEC NEROZUMÍM, ALE JÁ TADY NIC TAK EXTROVNÍHO NEVIDÍM, KDYŽ TO SROVÁM S TÍM VÝLETEM NA KOKOŘÍN, TAK... -TO PŘECE VŮBEC NEMŮŽEŠ SROVNÁVAT! -JAK TO, ŽE NEMŮŽU? BYLY TAM SKÁLY PÍSKOVCOVÝ, OBČERSTVENÍ, CO JE TADY? PRD! ()
Galerie (7)
Zajímavosti (13)
- Tato hra byla poslední Cimrmanovou hrou, kde se společně nestřídali Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák. (mnaucz)
- Když Varel Frištenský (Ladislav Smoljak) žádá o zahrání písní „Chceš píseň severu znát, chceš se mnou tiše naslouchat“ a „Když táhne bílý losos peřejí“ s tím, že jsou to jeho dvě nejmilejší, jde o vtipnou narážku. Jde totiž ve skutečnosti o slova první sloky staré trampské písně s názvem „Píseň severu“. (kukkik)
- Námět na hru dal Ladislav Smoljak, který si přál, aby na jevišti chodili herci na lyžích. Na to mu Zdeněk Svěrák odpověděl: „Dobytí severního Pólu.“ (mnaucz)
Reklama