Dobrodružství Priscilly, královny pouště

Tak především, nejedná se ani tak o Priscillu, což je autobus, nýbrž o dva transvestity a jednoho transsexuála, kteří se tím autobusem vydávají napříč Austrálií s cílem splnit dětský sen jednoho z nich - zdolat King´s canyon v botách na podpatku a kostýmech královny (ABBA forever!). Všichni tři hlavní představitelé jsou v rolích bukvic tak věrohodní, že jsem v nich jen stěží poznávala herce, kteří později hráli drsňáky v Matrixu nebo Mementu. Bohatá kostýmní výprava a zpěvně-taneční kousky se střídají s vtipnými (a taky sprostými) dialogy i se záběry nádherné australské přírody. S těmahle chlapíkama (holkama?) bych si tu road movie střihla taky moc ráda, klidně bych třeba obracela kazety v kazeťáku, kdyby mě vzali sebou. (13.06.2010)

+4* roadmovie může mít spoustu podob a tahle má barvu duhy a hromady extravagance. Rozhodně bych nečekal, že na vyprahlé poušti bude tak živo, veselo a potkám tu všemožné prapodivné existence. Příběh je o lidskosti, toleranci a životních zkušenostech a ani na chvilku nenudí i díky skvělému výběru hudby. Rozhodně doporučuji a stále přemýšlím jak se jim do toho autobusu mohli vejít všechny kostýmy ;-) [ PŘÍBĚH: 2 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 2 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 2 /// ART: 0 /// STYL: 3 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (07.10.2016)

Obrovské překvapení. Film jsem shlédla až s velkým zpožděním a není snad nic, co by se mi na něm nelíbilo - bláznivé kostýmy, krásná australská příroda a především úžasné výkony dnešních "drsňáků" (Hugo Weaving + Guy Pearce). Jestlipak už tenkrát tušili, jaké skvostné role je v budoucnosti čekají :-) Prostě lahůdka, na kterou se kdykoliv ráda podívám znovu. (05.02.2008)

Naprostá paráda, Terence Stamp byl přímo démonicky přitažlivej a Hugo Weaving zas neskutečně dojemnej. Podivná partička v podivným autobusu. Přestože "suché" hlášky pronášené Terencem byly senzační, tak v celkovém kontextu mi příběh vyzněl spíše jako "smutnej" a rozhodně jsem nejuchala. A právě proto - nádhera! (07.02.2010)

Gemini popsal poměrně přesně moje pocity při sledování filmu - můj pocit z něho se tedy sice nevyvíjel z nuly na sto, ale asi tak ze čtyřiceti na osmdesát. Z počátku mě dost iritoval okatě výchovný ráz příběhu, na travesty show taky zrovna neujíždím a Guy Pearce mi přišel naprosto strašný. Zlom nastal někdy ve chvíli, kdy se na scéně objevil "výkal Abby", to jsem se poprvé zasmál, od té chvíle se příběh i herci (i já jako divák) tak nějak uvolní z počáteční křeče a film dospěje ve svěžím tempu až do povedeného finále. Navíc se moje pocity vyvíjely přesně tak, jak si to tvůrci přáli. Z počátečního zhnusení jsem se dopracoval až k obdivu všech tří hlavních představitelů (včetně Pearce, u kterého mi došlo, že afektovaného homosexuála je vhodné ztvárnit afektovaným způsobem) a jejich vystoupení se mi líbila čím dál tím víc. Je to zvláštní zážitek vidět pozdější představitele tak v nejlepším smyslu slova chlapáckých rolí jako jsou agent Smith z Matrixu nebo Leonard z Mementa na pódiu v kalhotkách a síťovaných punčochách... (27.08.2009)