Svatá hora

Uf, tohle já mám nějak komentovat? Vemte to takhle, po deseti minutách menšího navalování (byl jsem v kině přežranej, uznávám :)) jsem měl docela chuť odejít, postupem filmu mě ale "to všechno" (nechci moc spoilerovat) začalo bavit, aby se to nakonec téměř dokonale shodilo prezentací závěrečné pointy (Jodorowsky se jí chopil sám a špatně udělal). Pro všechny, kteří neví do čeho jdou - mírou úchylnosti a bizarnosti může Svatá hora někoho dokonale odpudit, nevzpomínám s, že bych někdy viděl podivnější a úchylnější film (Salo vyjímám ze všech kategorií) - přes to všechno musím Jodorowskému uznat, že se opravdu pokusil o něco nového, že to má smysl - šokovaný divák jen musí leccos spolknout a podvolit se této "hře". Opravdu škoda toho závěru - mohlo to být víc než 7/10 PS: v tomto příspěvku jsem se schválně nedotknul samotného děje, ono se to všechno nedá ani moc vyprávět, musí se to vidět - kdyby chtěl ode mne někdo mermomocí škatulku, tak bych použil výraz "úchylná satirická fantasy" .) PPS: téhož dne - na druhou stranu když o tom člověk zpětně přemýšlí (a nepletou se mu do toho ty zvrácenosti) tak musí ocenit, že to dohromady vlastně dává smysl + ocenění Jodorowského obrazotvornosti je zcela na místě - zvyšuju na 8/10 (08.03.2008)

Film, ktery dokaze sokovat i dnes, musel v dobe vzniku vyvolat velke pozdvizeni. Surrealisticky pohled na svet, zajimave zpracovani se spoustou perverznich scen, na ktere divak jen tak nezapomene. Velmi pusobiva hudba a kamera. Ne, ze bych musel film videt znova, ale jisty pozitivni dopad na me film mel. (28.05.2018)

V jednu chvíli jsem si říkal, že se tento výtvor absolutně nedá hodnotit, nicméně když jsem dal Mezihře a Andaluskému psovi pět hvězd, těžko sem mohu vložit jiné hodnocení. Podobně jako u Mazací hlavy (kde to přiznal i sám Lynch) neexistuje jednotná interpretace, příběh je neschopen jakéhokoli převyprávění - obsahuje mnoho uměleckých, politických či emperických vlivů, postupem času se mi Jodorowského opus magnum asi nejvíce vykrystalizoval jako na orwellovská utopie, která kritizuje podobným stylem jako Šlépěje Jakuba Demla - věřím, že českému spisovateli s povahou Mrzouta ze Šmoulů by dílo padlo do oka. Nacházím zde reflexe květinové revoluce, hnutí hippies, fašistického Německa, vojenské diktatury, kubánské politiky, mayské kultury, vykládání karet, hinduismu, křesťanství, experimentální erotiky a samozřejmě nesmí chybět synagoga s kulisami podobnými těmi ze Studia Kamarád či Kuřátek. Stejně tak přemýšlím nad tím, co všechno Alejandro viděl či četl - chtěl bych být v biografu a sedět mezi Kubrickem a Lynchem, zajímaly by mě glosy Buňuela, Felliniho nebo Argenta, určitě se zde inspirovali také pánové Tarantino, Tsukamoto nebo Vorel (trpaslík kouřící THC), během projekce také padla jména typu Breton, Beckett, Klíma, Dalí, Munch... a aby toho nebylo málo, některé situace jakoby pan režisér konsultoval s Monty Pythony či Milošem Macourkem. Celé to ale není nějaký sled nesouvisejících scének, kdy by si tvůrce říkal - "tak, a teď slepím kanagonem brýle s mixérem a budu to považovat za umění", film obsahuje základní dějovou linku a je syntetický v duchu základní definice filmu. Ač gradace v závěru trochu zvolní, je i tak užitečné sledovat každé políčko, jelikož, jak už jsem naznačil rozsáhlým výčtem jmen výše, každou chvíli se mění vnímání celku jako takového. Stejně bych se vyjádřil o závěrečné pointě, která převrací smysl uplynulých dvou hodin. Občas jsem si tedy nebyl jist, co s tím, ale už od circa páté až desáté minuty filmu mám jasno, že od této chvíle budu místo "Co to je?" říkat "Svatá horo!" - tak výrazně se vryl tento chilský tvůrce do mé paměti. P.S. Nevěřím, že Tetsuo nastavenou laťku překoná. (22.05.2010)

"You are excrement. You can change yourself into gold." Je to jako číst báseň. Veškerá obraznost je tak srozumitelná, že o tom vůbec nejsem schopná mluvit. (Není proč. ♥) Říkám si, co mne čeká, když klášter tedy ne, a světský život? V noci z 24. na 25. července roku 2012 jsem v Liberci prohlásila, že chci mít deset dětí bojovníků s mužem, co se bojí. (06.12.2014)

Povinná četba pre všetkých, ktorí si myslia, že najdivnejšie filmy tvorí David Lynch alebo Shinya Tsukamoto... Inak dosť by ma zaujímalo, ako vyzerá, resp. ako sa tvorí scenár niečoho takéhoto... S kamarátom sme dospeli k názoru, že najpravdepodobnejšia varianta je, že je napísaný na veľký LSD papier, ktorý je potom všetkým účastníkom (nielen hercom, ale úplne všetkým) prilepený na telo. Ťažké repliky si potom ľudia nemusia pamätať a aj herecké a iné výkony potom pôsobia "vierohodne"... (31.05.2007)